Nepopsatelné pocity, říká Kaltounková o draftu. Jak samotný ceremoniál probíhá?

Kristýna Kaltounková má za sebou několik náročných týdnů plných cestování, mediálních povinností a příprav. Vše ale mělo svůj šťastný konec a na draftu do PWHL si ji z prvního místa vybral celek New York Sirens. Jak se česká reprezentační útočnice ohlíží za mistrovstvím světa a co pro ni znamená ocenění hokejistky sezóny?

Jaké byly vaše bezprostřední pocity po tom, co si vás New York vybral z prvního místa?
„Bylo to nepopsatelné. Prožít to s rodinou, kamarády a celkově těmi nejbližšími, to bylo něco neuvěřitelného. Uvědomuji si ale, že je to také velká reflexe mých spoluhráček a realizačního týmu jak z Colgate University, tak z reprezentace.“

Vnímala jste ještě před draftem, že byste, jak mnozí zámořští novináři tvrdili, mohla jít na řadu jako první?
„Stoprocentně jsem o tom snila. Tušila jsem, že tam nějaká šance je, ale hodně se mluvilo o tom, že kvůli nedostatku obránců vezme New York Haley Winn. V hlavě jsem se skromně smířila s tím, že asi první nebudu, ale nakonec to vyšlo. Samozřejmě občas někde na něco narazím a přečtu si to, ale snažila jsem se od toho držet dál a moc si toho o tom nemyslet. Pravděpodobně bych se z toho zbláznila, protože to na mě létalo ze všech stran, a hlavně by mi to mohlo ovlivnit psychiku, což jsem nechtěla.“

Jak probíhají dny před draftem?
„Do Ottawy jsem přiletěla v sobotu odpoledne. Zde jsem měla zařízeno úplně všechno - dopravu, jídlo, hotel, který byl mimochodem moc krásný, a letenky. Ještě v ten večer jsem šla na večeři s rodinnými přáteli, kteří za mnou přiletěli. Druhý den jsme měli sraz s holkami, co měly jít také v prvním kole, a následně nás rozdělili do dvou skupin po čtyřech. Připravili si pro nás takovou bojovku, při níž jsme chodily po různých místech, odpovídaly na otázky, fotily se jako tým a za jednotlivé úkoly jsme dostávaly body. S mojí skupinou jsme vyhrály, takže jsme dostaly drobnou odměnu. Následovala večeře s rodinami a dalšími prospekty pro první kola. Zde jsem u stolu seděla s Natálií Mlýnkovou a Michelle Karvinen.“

A samotný den D?
„To jsem vstávala poměrně brzy, protože jsme musely na pohovory s týmy, kde seděli vždy hlavní trenér a manažer klubu. Mluvila jsem se třemi zástupci osobně a s jedním přes mobil online. Následoval rychlý oběd, make-up a potom nás už rovnou odvážely do místa konání. Před vstupem nás čekal fialový koberec, u něhož čekalo spoustu fanynek, fanoušků a kamer. Bylo to hrozně krásné. Po vstupu se na nás vrhla média, kterým jsme odpověděly na pár dotazů. V zákulisí pro nás byl připraven nádherný prostor, kde jsem mohla sedět s těmi nejbližšími a čekat na své jméno.“

Mluvila jste se skauty či jinými zástupci týmů už během sezóny?
„Během ročníku jsem o tom moc nechtěla slyšet, protože jsem se chtěla soustředit hlavně na sebe a na tým. Nechávala jsem to hodně na agentovi, který mi samozřejmě občas řekl, že se některý z týmů zajímal. Úplně první pohovor jsem měla s Torontem přes Zoom, bylo to několik týdnů po mistrovství světa. Poté jsem mluvila ještě s Bostonem a osobně pak před draftem znovu s Torontem, New Yorkem a Montrealem.“

Připouštíte si jako jednička větší tlak na svou osobu? Mohly by na vás být kladené třeba větší nároky?
„Naložím s tím tak, jak jsem zvyklá nakládat se stresovými situacemi. Nechci se tomu nějak podřizovat. Je to samozřejmě obrovská pocta, jsem za to hrozně ráda, ale pro mě je nejdůležitější tým ať už na klubové, tak na reprezentační úrovni. Chci se soustředit hlavně na svoji hru. Ráda se potkám s fanoušky nebo vyřídím média, ale daleko důležitější je pro mě tým. Tím, že jsem byla jednička draftu, to nekončí, ale naopak teprve začíná. Je přede mnou spousta práce, abych ukázala, proč si mě New York vybral.“

Poslední roky jste působila v NCAA, kde jste zanechala nemalou stopu. Jak vám tato soutěž vyhovovala?
„Mně osobně vyhovovala moc. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla spojit hokej se školou, což mi také otevřelo spoustu nových dveří a možností. Měla jsem tam skvělé trenéry, spoluhráčky a celá ta komunita byla hrozně fajn. I po hokejové stránce to bylo fantastické, my jsme se vždycky pohybovaly v top desítce. Vyhovovalo mi to v tom, že jsem mohla hrát svoji hru. V Americe hodně dbají na to, abychom byly sami sebou a měly co nejlepší podmínky pro zlepšení.“

Věříte, že by cesta přes univerzitu mohla být dobrým mezikrokem pro další české hráčky při cestě do PWHL?
„Stoprocentně. Jsem hrozně pyšná i na Natálii Mlýnkovou, která byla také vysoko draftovaná, protože je hrozně těžké se z toho množství hráček na draft vůbec jen probojovat. Univerzitní liga mi osobně hodně napomohla, protože je tam velká konkurence a jak jsem říkala, oni se vám věnují jak po hokejové, tak po osobní stránce. K ženskému hokeji se tu přistupuje hodně profesionálně, protože se tady tomu už nějakou dobu věnují. Vždycky budu doporučovat holkám, aby si Ameriku nebo Kanadu vyzkoušely, protože si myslím, že rozvoj hráčů je tu na vysoké úrovni.“

Jak se zpětně ohlížíte za domácím mistrovstvím světa?
„Bylo to nezapomenutelné, je to zážitek, na který pořád vzpomínám. Hrozně mě mrzí, že jsem neuhrály to třetí místo, protože jsme do toho jako tým daly všechno. Šíleně to bolelo, já jsem to ještě týden poté nemohla zkousnout, protože to bylo hodně emotivní. Celkově byl ten turnaj ale skvělý, čímž bych chtěla poděkovat fanouškům, organizátorům a svazu, protože to bylo fantasticky připravené. I holky ze zámoří říkaly, jak to bylo parádní. Jsem hrozně pyšná, že se podařilo překonat divácký rekord a že se ukázalo, jak naše země žije hokejem.“

Myslíte, že nejen vám, ale i Natálii Mlýnkové pomohlo na draftu to, že jste byly nejproduktivnější hráčky Česka?
„Rozhodně, protože jsme se porovnávaly s hráčkami z celého světa. Ukázaly jsme, že máme na to hrát na té nejvyšší úrovni. Měla jsem tu čest hrát po boku zkušených hráček, od kterých jsem se toho spoustu naučila. Je to něco, na čem můžu stavět do budoucna.“

Zjišťovala jste si už něco o své budoucí organizaci či spoluhráčkách?
„Ony už my dokonce psaly, jsme teď společně v kontaktu. To samé platí i o realizačním týmu, od kterého mi chodí nějaké mediální povinnosti, kvůli kterým budu muset letět zase zpátky do Ameriky. Poslední dny byly, co se týče cestování, hodně náročné, takže ještě nevím všechno. Potřebné věci si dozjistím, ale zatím je vše pozitivní.“

Nedávno jste na slavnostním galavečeru převzala Zlatou hokejku pro hráčku sezony. Jak si tohoto ocenění vážíte?
„Vážím si toho hrozně moc, což byl také důvod, proč jsem přiletěla, abych si převzala cenu osobně. Od New Yorku jsem měla možnost si cenu převzít virtuálně, ale pro mě bylo důležité, abych tu byla a abych ukázala, jak moc si toho vážím. Česko je pro mě domov a vždycky bude, je pro mě důležité být součástí hokejové komunity, i proto jsem tu prostě chtěla být. V PWHL k tomu přistoupili hodně profesionálně, víceméně mi řekli, abych se rozhodla sama, jak to chci, a oni to zařídí. Za to jim patří velké díky.“

Fotky: New York Sirens