V roli reprezentační kapitánky vstupujete do své třetí sezóny. Co od ní očekáváte? 
Je to olympijský rok, takže čekám, že to bude velká dřina. Určitě jsou i očekávání, že na každém turnaji WEHT získáme nějaké slušné umístění, ale třešničkou bude až ta olympiáda. Věřím, že každý zápas, turnaj i trénink pro nás bude výzvou, abychom se zlepšovaly jak osobně, tak i týmově. Bude to speciální, protože některé starší hráčky už jsou pomalu na vrcholu své kariéry a máme to v hlavě. Víme tedy, co do toho musíme dát. 

Mohl by tento ročník, i s ohledem na olympijské hry, být označen za vrcholový ve vaší kariéře? 
To je hodně těžké říct. Za půl roku mi odzvoní třicet let a bude mi končit smlouva, takže po tomto roce se uvidí, co se bude dít. Když mi to zdraví umožní a najde se klub, co by si mě vzal, tak budu jednoznačně pokračovat. Člověk ale nikdy neví, co se stane. Hokej je pro nás všechny od malička důležitou součástí života a nebude vůbec lehké se na případný konec připravit. 

Sama jste loni několikrát mluvila o tom, že jádro reprezentace stárne. Přichytila jste se už někdy, když jste si retrospektivně prohlížela, co všechno jste dokázaly? 
Zrovna s Klárkou Šrámkovou jsme to teď probíraly. V 15 je poprvé na akci s dospělým nároďákem, tak jsme si všechny ty zážitky připomínaly. Říkala, že se vůči nám cítí blbě, protože přišla už v takto mladém věku do národního týmu a má všechno, co my tehdy mít nemohly. Je to krásné se za těmi zážitky ohlédnout a říkala jsem jí, že naopak my jsme rády, že jsme to pro ní (a další hráčky) mohly vybudovat. Věřím, že ženský hokej je v dobrých rukách napříč všemi kategoriemi. 

V nominaci na švýcarskou zastávku WEHT se objevilo několik nováčků. Jak se vám daří je zapracovat do party?
My jsme se s většinou holek viděly už v Praze a všechny se známe poměrně dobře, víme co a jak. Na tomto kempu ale chybí některé starší hráčky a nahradily je tyto mladé. Já osobně mám ráda, když s námi jezdí mladší hráčky. Je na nich vidět, jak jsou pokorné, chtějí na sobě dřít a být tady. Některé k nám i vzhlíží, takže to samozřejmě bereme na vědomí. Do budoucna nás mohou v reprezentaci i nahradit. Obecně si myslím, že každá holka, která sem přijde, je v dobrých rukách. 

V polovině října dorazí na plátna kin film Holky na led. Jak se těšíte na reakce veřejnosti? 
Těším se moc, bude to určitě zajímavé sledovat. Někteří si udělají pozitivní, jiní zase negativní názor, ale jen fakt, že se natočil dokumentární film o ženském hokeji, je super. Každý na to má svůj pohled, to my bohužel neovlivníme, ale těším se, až to vyjde. 

Jak jste prožívala natáčení? 
Už jsem to několikrát zmiňovala. O štábu, který s námi byl téměř na každém repre srazu, jsem pomalu ani nevěděla. Byl ohleduplný a zodpovědný za to, co dělal. Vždycky se ptal, jestli je to dobrý moment, nebo jestli by bylo lepší nenatáčet. Nikdy se nestalo, že bychom s nimi měly nějaký problém. Já na ně vzpomínám hrozně ráda. Tohle je vlastně první akce, kdy s námi nejsou. Je to takové trochu smutné. 

V uplynulé sezóně jste došla s Ottawou až do finále. Jak na to vzpomínáte? 
Z klubové stránky to beru jenom pozitivně. Celý ročník jsme bojovaly o to, abychom se dostaly do play-off, protože loni nám to nevyšlo. Letos jsme to taky prodlužovaly až do posledního utkání základní části. Když už jsme se tam dostaly, tak jsme věděly, že půjdeme až do finále. Tam to bohužel dopadlo tak, jak to dopadlo. Bylo to napínavé až do konce a vyhrál ten lepší. Celý ten rok byl hodně nahoru a dolů, protože jsme furt stmelovaly tým, furt jsme hledaly klíče k tomu, abychom byly úspěšné. Jsem ráda za to, jak se ta sezóna vyvinula, přestože ten poslední krůček nakonec chyběl. Pořád ale není všem dnům konec. 

PWHL se rozšířila o dva nové celky. Jeden z nich, Seattle, si vás dokonce vybral na rozšiřovacím draftu. Jak se těšíte na novou adresu? 
Já jsem s nimi před draftem neměla ani žádný telefonát, takže jsem byla dost mile překvapena, že si mě vybrali dokonce jako první pick. Jsem za to moc rád. Je škoda, že se nám rozpadla ta česká trojice v Ottawě, ale takový je život. Seattle je mínus devět hodin oproti Česku, takže to bude těžké skloubit s rodinou. Já jsem tam nikdy nebyla, ale zaslechla jsem, že je to krásné město, o to víc se tam těším. Budu moct nastupovat s Hilary Knight, což je taky skvělé. Škoda, že v týmu není ani jedna Evropanka, takže to bude pro mě trošku oříšek, protože to jsou holky, co mi jsou mentálně blíže. Už se nemůžu dočkat listopadu, léto už začíná být dlouhé. 

V Ottawě jste hrála ve velkém hokejovém městě, Seattle je zase sportovně velmi pestrý. Věříte, že si zde ženský hokej získá rychle svou fanouškovskou základnu? 
Boston s Montrealem zde už podle mě hráli takeover zápas a slyšela jsem, že tam byla výborná atmosféra. Nedávno jsem také měla rozhovor s manažerkou a ta mi říkala, že se to už pomalu nabaluje. Tím, že ještě budeme hrát v aréně, kde normálně hraje Seattle Kraken, to nebude lehké vyprodat, ale věřím, že několik tisíc lidí určitě přijde.