Naštěstí pro něj přišel hned v pondělí telefonát od trenéra Radima Rulíka. "Je fajn do toho naskočit hned zpátky a nezaobírat se tím, co bylo," přikývnul Sedlák.

To Daniel Voženílek mohl křepčit. Ale zase ne moc! "V autobuse jsem si to užil, ale pak už jsem nikam nepokračoval a šel jsem spát. V pondělí už mi zavolal pan trenér, tak mi bylo jasné, že to musím hlídat, byl jsem zodpovědný," řekl důrazný útočník po středečním tréninku.

Jelikož trenéři sezvali do Brna velký počet hráčů, musejí být rozdělení do dvou šaten. A vyšlo to tak, že jsou finalisté spolu.

"Není to tak, že sem přijedeme a nebavíme se. K tomu není důvod. Každý z nás dělal pro svůj tým maximum," nedělal z toho vědu Sedlák. "Jsme spolu v jedné kabině, trochu jsme to probrali, ale jsme jeden tým," dodal Voženílek.

To však neznamená, že hned první momenty byly ideální. "Úplně příjemné to není, prvních pár minut trochu divných bylo. Pak se to ale rozjelo, vždycky musí někdo prohrát. Teď jsme spolu v jednom týmu, to nás spojuje, teď bych pro něj proskočil zdí," usmál se kapitán Pardubic.

Ač zklamaný, bral věc s nadhledem. Dobře ví, že pro úspěch je potřeba se spojit. Klubová příslušnost se jednoduše maže.

"O tom sport je, to je na tom krásné. Na ledě bychom na sebe předtím nejradši skočili, ale teď jsme spolu v šatně a povídáme si o tom. Jsme normální, na ledě je to něco jiného než kdekoliv jinde," ujišťoval útočník se zkušenostmi z NHL.

Oba mají sen dostat se na pražské mistrovství světa. Oproti některým mají jednu výhodu - s týmem už si v této sezoně projeli akce Euro Hockey Tour. Zvlášť Voženílek to vnímá jako velkou výhodu.

"Zpětně jsem za to rád. Byl jsem na všech akcích. Trenéři ví, co ode mě čekat. Já zase znám systém. Vím, co se po mně chce, takže jsem za tu zkušenost rád," přikývnul.

A velká konkurence? Pro Sedláka žádný problém. "Je nás tady hodně, jdu se o to poprat. Všichni tady máme jeden cíl, konkurence je velká a nezbývá nic jiného než do toho dát všechno," dodal na závěr.