Svou první branku přitom Pastrňák dlouho šetřil, ale prosadil se v ten nejlepší možný čas: "Byl to vyrovnaný zápas, přáli bychom si trochu klidnější průběh, ale takové je finále. Nakonec rozhodl signál z buly a jsem rád, že vyšel," dodal s úsměvem na tváři.

Poté, co puk rozvlnil síť, vybuchli všichni přítomní v hledišti, ale emoce nemohl skrývat ani bostonský sniper. "Myslel jsem, že se po gólu na kolena v životě nedostanu, ale ty emoce byly tak velké! Ani nevím, že v sobě mám tak velké emoce, abych takhle slavil gól," smál se.

O to lepší pocit z titulu mistra světa měl, jelikož mu z tribuny fandila celá rodina. "Jsem tak šťastný, že jsem se jim mohl ukázat naživo, aby mě doma v Česku viděli na vlastní oči. Ani jsem nevěděl, kde sedí, tak jsem to jenom tipnul. A oni tam nakonec, podle mě, ani neseděli (smál se). Vůbec mi je nešlo najít, to se mi povedlo až na konci zápasu," popisoval střelec nakonec vítězné branky.

Jaký to je vůbec pocit rozhodnout finále domácího světového šampionátu? "I čtvrtfinále bylo o jednom gólu. Se Švédy jsme prohrávali 0:1 a 1:2, což je strašně těžké, ale kluci vždycky měli odpověď. Měli jsme tady neskutečný tým a partu, kterou dali kluci dohromady. Přišel jsem do nového systému a k novému trenérovi, kterého jsem neznal, a trošku mi trvalo si na systém zvyknout. Jako všichni jsem mu ale věřil a podřídil jsem se. Góly sice ode mě nepřicházely, ale nad tím jsem vůbec nepřemýšlel."

Přitom z play off NHL nepřijel Pastrňák zcela zdravotně fit, i tak byl ale jedním ze základních kamenů zlatého úspěchu. "Mám kyčel, uvidíme, jak to dopadne. Před mistrovstvím mi bylo řečeno, že určitě budu muset jít na operaci. Ale co tady se mnou předvedl pan Kolář... Patří mu velký dík, takhle dobře jsem se necítil osm měsíců. Nevím, co má za magické ruce, ale fakt se mi už dlouho nebruslilo tak dobře jako na mistrovství světa," cenil si práce celého týmu.