"Jsem velmi rád. Hokej byla velká dřina a teď jsem za to uznáván. Moc si toho vážím, je to velká pocta. Těžko se o tom mluví," popisoval Pouzar své pocity.

Hokej byl a je celý jeho život. "To sedí, na kariéru myslím pořád, pořád si něco přehrávám v hlavě," usmál se.

Celou svou "českou" kariéru odehrál v Českých Budějovicích, kde je absolutní legendou. Když mu bylo 30, dostal poprvé šanci zahrát si v NHL. Klaplo angažmá v Edmontonu, kde se mu povedl husarský kousek. Čtyři sezony, tři Stanley Cupy.

foto: Andrea Leigh Cardin

S láskou však vzpomíná hlavně na reprezentaci, se kterou má jednu z nejhezčích vzpomínek. "Když jsem hrál v roce 1972 první zápas za národní tým v Moskvě, tak jsem hned dal gól a na jeden jsem nahrál, byl jsem tehdy vyhlášený nejlepším hráčem zápasu," vzpomínal.

Ku příležitosti letošního světového šampionátu přišla také paralela s tím, co se na československé půdě konal v roce 1978, ve kterém domácí tým skončil na druhém místě.

"Pamatuji si v roce 1978, když jsme hráli šampionát taky tady v Praze, přišly taky spousty tisíc diváků. Prohrávali jsme s Finy a otočili jsme to, to je památný zápas. Fanoušek dělá hodně, ti tady jsou neskutečně hluční, je to paráda," srovnal k sobě dvě mistrovství.

S ním byl moc spokojen. V době rozhovoru se sice ještě nevědělo, jestli bude z Česka mistr světa, ale i tak byl Pouzar rád za to, co viděl. "Máme velmi dobré mužstvo, které hraje jako tým. Jednotlivec nevyhraje nikdy nic," připomněl a vzpomněl, že stejně to muselo být v týmu, ve kterém působil on: "Třeba se Sovětským svazem to bylo vždycky těžké, ale hrálo se nám proti nim celkem dobře, protože jen proti nim jsme mohli prohrát, aniž bychom dostali vynadáno," zavtipkoval.