Děkuji. Já už ho slavil částečně včera, protože jsme měli výjezdní zasedání jednatelů městské společnosti a vedení města Jihlavy, kde pro mě připravili překvapení a zorganizovali oslavu mých narozenin. Nyní budu slavit v rodinném kruhu.

Jak se cítíte?

Já se právě cítím dobře, a proto mi není úplně příjemné, že už tam je ta šestka. (úsměv)

Chodíte si třeba s přáteli zahrát hokej?

My chodíme na led ještě celkem pravidelně. S nějakými trenéry v rámci jejich zaměstnání si chodíme zahrát a já se rád připojím. Pak ještě hraju za starou gardu, protože Český hokej má složený tým Old Boys z bývalých reprezentantů. Hrajeme různé exhibice nebo zápasy na podporu rozvoje hokeje, a byli jsme dokonce i v Izraeli. Takže ještě hraju a furt mě to baví.

Jak se na ledě cítíte?

Já se stále hýbu, takže si myslím, že to celkem snáším. Když trochu přetáhnu střídání, tak lapám po dechu, ale to jsem lapal i ve dvaceti letech. (úsměv)

Jste manažerem Síně slávy českého hokeje. Co říkáte na její nové prostory?

Protože jsem manažerem a celé jsem to dělal, a to od první čárky, tak když řeknu, že jsem na to pyšný a líbí se mi to, nezní to nejlépe. Nejdůležitější pro mě bylo, když jsme pozvali na MS její členy. Ze sedmdesáti žijících jich přijelo padesát. Pro těch padesát jsme měli připravený celodenní program a jedním bodem byla právě návštěva nové Síně slávy. Největší ocenění pro nás bylo, že se jim to moc líbí a že je to úžasné. Pan Nedomanský přiletěl pozdě, takže jsme ho tam vezli sólově. Ten o tom psal také velice pochvalné články a do očí mi řekl, že to je nádherné. To vnímám jako odměnu za to úsilí, protože 15. ledna tohoto roku tam bylo ještě staveniště. Koukaly dráty ze stropu, rozkopaná betonová podlaha atd. Chtěli jsme to do začátku MS stihnout a podařilo se to. Ta zpětná vazba je v drtivé většině velmi pozitivní.

Jaký je prozatímní zájem veřejnosti?

Čekali jsme nižší čísla. Jsou ale vyšší, než jsme předpokládali. Uvidíme, až se to ustálí po MS, kdy trošku poklesne zájem. Je také důležité, že náklady na Síň slávy českého hokeje jsou mnohem nižší. Jsme si vědomi toho, že to je muzeum, kde je nejdůležitější ekonomika. Chtěli jsme udělat chrám českého hokeje, který bude důstojně připomínat legendy, které se podílely na historii hokeje, a díky nim má dnes hokej takové postavení, jaké má. Podílely se na tom všechny generace hráčů. Pro ně jsme to dělali, abychom si je připomněli. Ekonomika není to nejdůležitější, ale musí to být v nějaké udržitelné rovině.

Pojďme k mistrovství světa. Co na něj říkáte?

Fantastické, bomba. Setkávám se s řadou lidí, ať už z byznysu nebo politiky, a všichni říkají, jaká to byla nádhera. A dost často je konstatováno, a já s tím plně souhlasím, že hokej jednou zase dokázal stmelit národ. Ta nálada ve společnosti je lepší, něž byla před MS. Jen doufám, že nám vydrží co nejdéle.

Jak jste šampionát prožíval?

Já měl během něho nějaké úkoly, takže jsem všechen čas strávil v Praze. Viděl jsem v podstatě všechny zápasy kromě těch, kdy jsem z pracovních důvodů nemohl, které naštěstí trvaly tak do dvou hodin odpoledne. Viděl jsem tedy i drtivou většinu zápasů všech týmů, nejenom ten náš. Bydlel jsem ve stejném hotelu a patře, takže jsem kluky pravidelně potkával. Viděl jsem se s realizačním týmem. Tomu týmu jsem hodně věřil a byl jsem přesvědčen, že uspějeme. Vnímal jsem tu atmosféru. Vnímal jsem, že kluci udělali výbornou partu, že jsou odhodlaní, jdou si za svým, mají dobrou náladu a mají chemii. Ty hvězdy dávaly své umění ve prospěch toho týmu. Byl jsem od začátku přesvědčený, že medaili uděláme. Tím, že je zlatá, tím je to vyšší.

Bylo to speciální v tom, že se vyhrálo doma, vytvořil se nový divácký rekord. Co tohle všechno znamená pro český hokej?

Znovu se ukázalo, že Česko je hokejová země. Myslím, že to je jeden z produktů, který můžeme importovat. Protože jsem hrál v 90. letech, vím, jaká komorní atmosféra na stadionech byla. Byla taková komorní až divadelní. Vidíme dnes, jak třeba Švédové nebo Finové zpívají chorály v hledišti, skandují a poskakují. Je to jedna z věcí, kterou jsme importovali do světa. Je to takový zacyklený kruh. U nás má hokej obrovskou podporu, kvůli čemuž sem rádi všichni jezdí. Co jsem mluvil se svými kolegy, tak pokud se hraje v Čechách, tak mají nejméně omluvenek od všech hráčů. Tím, že sem jedou ty největší hvězdy, vzbuzuje fanouškovský zájem. Jedna věc podporuje druhou a je z toho taková fantastická atmosféra na MS.

Další mistrovství světa zde bude moct být nejdříve tak za sedm let, jak říkal Petr Bříza. Myslíte si, že by se mohl opět vytvořit nový rekord mezi diváky?

Většina zápasů by byla vyprodaná, takže se o moc výš dostat nemůžeme. Kdybychom nyní na zápase o bronz měli o tři tisíce lidí víc, tak bychom překonali tu hranici 800 tisíc lidí. Abychom se dostali výš, tak bude muset mít druhá aréna větší kapacitu než ta ostravská. Mluví se o Brnu, které plánuje mít kapacitu okolo třinácti tisíc, takže na rekord můžeme znovu útočit.

V čem podle vás byla síla českého týmu? Potvrdilo se to, že nestačí mít v kádru ty nejlepší, ale hlavně dobrou a soudržnou partu?

Je to přesně tak. Já jsem s pány Rulíkem, Kalousem a Augustou byl pár dní před začátkem mistrovství na kafi a říkal jsem, že pokud jde o MS, tak doporučuji, aby vypnuli internet, nic nesledovali, aby se zavřeli do bubliny, nasadili si klapky a šli za tím. Radim Rulík mi říkal, že už to udělal. Já sociální sítě moc nesleduju, protože jsou v dnešní době specifické tím, že jsou spíše asociální. Pořád se tam kritizuje a hejtuje, což vás může ovlivnit. Je lepší si toho nevšímat. Jak jsem ty kluky vnímal, tak v té bublině žili. Věnovali se pouze svým výkonům a zápasům, více se v tom nehrabali. Určitě jsme neměli nejlepší tým na MS. Myslím, že tam byly kvalitnější týmy, ale ty nebyly tak ochotné pracovat tak, jako pracovali naši kluci, a jaký tým vytvořili. Když si vzpomenete na druhý gól ve finále proti Švýcarům, tak tam dva hráči skočili po hlavě za pukem, aby ho dostali ze třetiny, posunuli a získali čas pro tým, z čehož vyplynul uklidňující gól na 2:0, který udělal zlatou tečku.

V posledních letech jsme v českém hokeji zaznamenali vzestup - na MS 2022 bronz, poté stříbro na MSJ a nyní zlato. Může tímto v naší zemi stoupnout zájem o tento sport?

Očekávám, že ten efekt bude stejný jako po Naganu. Děti ke svému dospívání potřebují k někomu vzhlížet a musí jim někdo ukázat cestu, aby byl pro ně někdo vzorem. Teď ten vzor mají. Určitě to děti a jejich rodiče osloví. Doufám, že se politici znovu přesvědčili, že sport je velmi důležitý, dokáže stmelit národ a bude mít u nás takovou podporu, kterou si zaslouží. Už dlouhou dobu bojujeme o větší podporu sportu. Byli jsme v tom jedni z nejhorších států v Evropě. Často furt slyšíme, že teď není čas - teď je krize, teď je covid, musíme počkat a pak to bude lepší. A ono to stále nepřichází. Doufám, že jsme jim znovu dokázali, jak je sport pro tu společnost důležitý, a že si zaslouží opravdu adekvátní podporu, protože se to mnohonásobně společnosti vrátí.

Je to i tím, že když Česká republika uspěje v nějakém sportu, a hlavně v hokeji, tak se společnost spojí, byť jen na chvilku?

Nevím, jestli na chvilku. Euforie samozřejmě trochu opadne, ale když se podíváme na Staroměstské náměstí nebo když potkám lidi na ulici nebo v obchodě, tak se mě ptají, jestli cítím tu lepší atmosféru ve společnosti. Tak jim odpovím, že cítím. Tak to je. Přál bych si, aby vydržela co nejdéle, abychom to zažívali častěji a aby se obecně ta kultura v Čechách zlepšila.