Jak prožíváte boj o postup do vyšší nadstavby?
No, je to těsné, takže se připravujeme na každý zápas a jdeme na maximum. Chceme to urvat, abychom pak měli klidnější průběh druhé části sezony.

Vaše výsledky během ročníku jsou trochu jako na houpačce. Čím to je?
Nedávno jsme měli takový pokles, prohráli jsme čtyřikrát v řadě. Já bych řekl, že jsme ztratili určitou flow, kdy jsme hráli hodně týmově. Vytratilo se nám to a přestali jsme dávat góly. Říkali jsme si, že to půjde nějak samo, ale výsledky mluví o tom, že jsme nehráli týmově. Před minulým víkendem jsme si ale řekli, že chceme hrát tu svoji hru a budeme kašlat na to, jestli vyhrajeme, nebo prohrajeme. A ukázalo se, že pokud každý plní to, co má, tak vyhráváme. Tohle je i nástroj pro poslední dva víkendy.

Mezi vašimi posledními výsledky se vyjímá vítězství 2:0 na ledě vedoucího Třince, že?
Výborný výsledek. Byli jsme i celkem překvapení, jak se to celé vyvíjelo. Předtím jsme urvali vítězství ve Vítkovicích, které nás hodně nakoplo, a na té vlně jsme se vezli i do Třince. Věděli jsme, že to bude těžký zápas, ale všechny lajny hrály to, co měly. Hrály tvrdě a nevypustily žádný souboj.

Samozřejmě nemůžu opomenout ani váš hattrick ve Vítkovicích. Vybavíte si, kdy jste ho dal předtím naposledy?
No, už je to nějaký ten pátek (usmívá se). Dlouho se mi to nestalo. Byl jsem za to rád, ale hlavně jsem byl rád za to, že jsme vyhráli. Dal jsem hattrick, ale pořád jsem věděl, že máme dvě minuty do konce a musíme to urvat. Byly to ještě nervy.

Rázně jste ukončil slabší střelecké období. Věříte, že vám to tam teď bude víc padat?
Na trip s námi nejel náš bodový lídr Ondřej Postl, takže jsem trochu musel vypomoct a převzít jeho roli. Holt to tak vyšlo, že jsem vypomohl a povedlo se mi dát hattrick. Máme v týmu jiné střelce a tahouny, ale teď jsme se takhle vyměnili.

Letos jste už startoval i v Univerzitní lize za tým z Ústí nad Labem. Co studujete?
Studuju tělovýchovu a sport. Letos jsem maturoval a jelikož jsem zatím neměl profesionální smlouvu, šel jsem studovat, k čemuž mě nabádala i rodina. Protože jsem věděl, že budu v Litvínově zůstávat, hledal jsem něco v okolí. Vybral jsem si Ústí a povedlo se mi dostat se přes testy a talentovky. Taky jsem věděl, že hrajou Univerzitní ligu, tak jsme se domluvili, že za ně budu taky hrát.

Do budoucna si pořád necháváte otevřené, co dál?
Řekl bych, že mám na první stránce hokej a pak školu, ale snažím se všechno zvládat padesát na padesát.

Tři roky jste strávil ve Finsku. Co vám daly a jaký pak byl návrat?
Odjížděl jsem v patnácti a ty tři roky ve Finsku mi do života daly hodně. Začal jsem si sám vařit, dělat všechny domácí věci. Pochopil jsem, jaké to je, když se musím starat sám o sebe a rodinu mám daleko. Co se týče hokeje, tak taky. Hraje se tam jiný hokej, mají tam jinou mentalitu. Když jsem přijel zpátky, mohl jsem srovnávat lépe než předtím, když mi bylo patnáct. Nemůžu říct, že by jedno bylo lepší a druhé horší, ale zkrátka to bylo zajímavé.

Viděl jste u finských hráčů větší pracovitost a samostatnost, o kterých se často mluví?
Ano, ano. Asi nebudu říkat nic nového, ale je to tak. Když jsem šel do U18, už se tam víc projevovalo to, že každý, kdo chtěl v hokeji dál pokračovat, věděl, co to obnáší, a pracoval na maximum. Když se něco řeklo, tak se to vždycky udělalo, a nehledaly se zkratky. To bylo ve Finsku hodně znát.

Byla to pro vás inspirace, kterou se snažíte jako „mazák“ předávat mladším spoluhráčům v juniorce?
Ano, určitě. Zkušenosti, které jsem nasbíral ve Finsku, včetně té pracovitosti, se snažím pořád aplikovat a nikdy nepřestávat. Doufám, že i mladší si z toho něco odnesou.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej