Snažím se vždy co nejlépe vyspat, to je základ všeho. Ráno chci být co nejčerstvější, je to pro mě fakt důležité. Pak samozřejmě snídaně, většinou je to taková ta klasika, moc to neměním, takže nějaká omeleta, občas pečivo, ovoce.

Tradičně následuje rozbruslení, takže dopoledne je víceméně na zimáku. Nějaké protažení, potom na led. Po něm jsou mítinky, kde si říkáme, co budeme hrát, kdo má jaké úkoly a podobně. Moc se to neliší, ale příprava je o detailech, které rozhodují, takže je to potřeba.

Po obědě, který mívám lehčí, jen odpočívám. Dávám si šlofíka, zapnu si nějaký seriál, prostě vypnu. Pár hodin před zápasem už jedeme na zimák, kde to vlastně je, když nad tím přemýšlím, stejné jako dopoledne. Protáhneme se, dostaneme taktiku, s jakou hrát, pokecáme v kabině, dostaneme se do nálady.

Já osobně se rád zasměju a popovídám s klukama. I když už se oblékáme na zápas, snažím se s každým komunikovat do poslední chvíle. Nejsem typ, který by se uzavřel do sebe a do totálního soustředění. Z šatny odcházím na chodbu mezi prvními, kde už mi to trochu šrotovat začne. Začínám se soustředit víc na sebe, ale do té doby fakt nechávám hlavu odpočinout.

Spousta kluků má předzápasové rituály, některé trvají pro někoho už od rána, ale já nic takového nemám. Přijde mi to i trochu svazující. Jasně, mám věci, které dělám pravidelně, ale není to tak, že když to neudělám, jsem z toho celý nesvůj. Jsou to věci spíš potřebné k rozhýbání. Dělám je sice ve stejném pořadí, ale ne proto, že bych kvůli tomu nemohl spát, ale kvůli tomu, že to mám zažité a pak to odsýpá a je to rychlejší.

Po zápasech ticho moc nebývá, vždycky si spíše povídáme o tom, co se stalo. Snažíme se to i odlehčit, ze špatných věcí si dokážeme udělat srandu, někdy totiž není dobře být jen v napětí. I když samozřejmě jsou momenty, kdy se věci musí vyříkat, to k tomu patří.

Moje regenerace není nijak složitá, většinou se to snažím urychlit, abych byl co nejdříve doma nebo na pokoji. Proč? Vracím se na začátek, chci jít dřív spát, hraje to u mě velkou roli. Občas je to problém, tělo je v adrenalinu, někdy trvá, až se zklidní.

I proto, že je hlava plná myšlenek. Nějaké momenty sice probereme v šatně, potom ale hlava pracuje, a ještě druhý den na videu rozebíráme, co do příště zlepšit a podobně.

Na reprezentaci je to trochu specifické, dost se cestuje. Ale nevadí mi to, rád se s klukama bavím, byť někdo radši kouká na filmy nebo luští. Nicméně jsme spolu, což je nejdůležitější. Zrovna tento týden při přeletu do Švýcarska jsme hráli s Filipem Chlapíkem, Jirkou Smejkalem a Kubou Krejčíkem hru Chytrák. Jsou to prostě otázky, vytvořili jsme dva týmy a jeli jsme proti sobě, kdo je nejchytřejší. Zatím je to 2:1 pro mě se Smejkym! Taky hrajeme karty, ty jedou dost.

V sobotu proti Švýcarsku bylo v plánu, že hrát nebudu. Je to zase něco jiného, volného času je najednou víc. Zrovna teď to ale vyšlo, že je celkem špatné počasí, takže jsem jen spočinul na pokoji, mrknul na seriál, kouknul jsem taky, co by šlo ještě dokoupit za dárky.

Na závěr bych chtěl poděkovat ještě jednou všem těm, co nás přišli podpořit do Pardubic i těm, kdo na nás koukají a fandí nám. Fanoušci, moc děkujeme!