Byly tam ovšem i horší momenty. Jak ovlivnily zápas dva góly inkasované ve vlastní přesilovce?
Určitě to zamrzí, není dobré dostat dva góly v naší přesilovce. A mně to štve o to víc, protože to dost možná rozhodlo celý zápas. Byly to ale shody špatných náhod. Nevím, jestli se s tím dalo ze strany hráčů dělat něco víc. I z mé strany to bylo smolné.

Celkově se ale i přes marodku držíte na druhém místě tabulky. Jak to vnímáte?
Samozřejmě to není dokonalé, ale pokud trenéři něco vyčítají, tak je to jen ohledně jednoho zápasu. Ze sezonou jsou ale spokojení a my taky. Naše marodka není asi na první pohled ani znát, v tabulce se pořád držíme vysoko. Akorát jsme teď v posledních třech zápasech dostali hodně gólů, ale nemyslím si, že by to bylo tím, že nám někdo chybí. Mladí kluci hrají opravdu výborně, snaží se, váží si každého střídání. Jsou šikovní a zaslouží si to.

A vy jaky mladí kluci zase dostáváte prostor v áčku. Co to pro vás osobně znamená?
Je to pro mě čest. I když jsem žádný zápas neodchytal, tak jen být tam se všemi těmi hráči je zážitek. Užívám si každou chvíli, baví mě to. Občas si ze mě dělají srandu, ale to k tomu patří. Umím si ze sebe udělat srandu, takže mi to nevadí (usmívá se). Byli tam se mnou i Danny Chludil a Adam Veselský a myslím si, že si to všichni užíváme.

Kvůli čemu se vás dobírají?
Třeba Michal Gulaši si ze mě dělá srandu, že bych mohl být jeho syn (směje se).

Je pro vás působení v A-týmu splněný sen?
Určitě ano. Když jsem byl malý, tak jsme s tátou koukali na hokej, já jsem ho k tomu hrál a tady to logo (ukazuje na logo Komety) pro mě bylo vždycky nejvíc. Jsem rád, že tady můžu hrát v juniorce, a když se dostanu do zápasu s chlapy, tak je to fakt zážitek. Užívám si každý moment.

Co vám to zatím dalo po hokejové stránce?
Hráči mají úplně jiné myšlení. Jsou o krok napřed, což je velký rozdíl oproti juniorce. Dost mi po hokejové stránce pomáhají i gólmani, kteří jsou v áčku přede mnou. Rád sleduju, co dělají. Třeba Michal Postava... přeju si, abych byl tak dobrý jako on.

Takže je rozdíl, jestli stojíte v bráně proti spoluhráčům z juniorky, nebo áčka?
Jednoznačně. Neříkám, že by kluci v juniorce byli horší, ale v seniorském hokeji jsou hráči myšlením už někde jinde a ví dopředu, co chtějí udělat. Všichni jsou tam strašně šikovní. Nemírně si vážím toho, že s nimi můžu chodit na tréninky a starají se o mně.

Dostal jste i nějakou zpětnou vazbu?
Chválí mě a hodně mi radí hlavně pan trenér brankářů Švaříček. A to třeba i v tom, abych nevypadal špatně na rozbruslení a nebylo poznat, že tam jsem fakt poprvé (směje se). Ostatní mi taky radí, ale mají taky spoustu svých věcí na starost, takže to není v takové míře.

Ještě předminulou sezonu jste přitom byl v dorostu Šumperku. Představoval jste si, že byste za relativně krátkou dobu mohl být tam, kde jste teď?
To vůbec. Myslel jsem, že v Šumperku budu dělat školu a u toho se bavit hokejem, který miluju. A pak přišla nabídka. Původně byla do Olomouce, jenže pak pan Beran přešel na Kometu a vzal si mě s sebou. Na začátku to bylo náročné. Řekl bych, že jsem to tempo až nestíhal. Postupně jsem se s tím ale nějak srovnal, opět mi moc pomohl pak Švaříček. Hodně mě to posunulo, hokejově je to úplně jiný level. A posunulo mě to i jako člověka, protože najednou jsem byl velkém městě.

Post jedničky jste v juniorce převzal po Janu Kavanu. Jak to vnímáte?
Honza Kavan byl minulou sezonu taky můj vzor, i když je jen o rok starší. Celou sezonu s ním jsem si nesmírně užil. To, že přebírám jeho roli, si docela uvědomuju. Občas se s ním snažím srovnávat. Přemýšlím, co by třeba on udělal lépe. Opravdu ale klobouk dolů před ním, sledoval jsem jej i teď na mistrovství světa.

Sledoval jste i jiné gólmany na mistrovství světa U20?
Ano, sledoval. Nejvíce se mi asi líbil Trey Augustine z Ameriky, který je ročník 2005 a už na této úrovni chytá dlouho, byl už i na mistrovství světa v Praze. Ten se mi asi z gólmanů této kategorie líbí nejvíce, už ho sleduju delší dobu a mám opravdu rád jeho styl.

Mluvil jste o srovnávání. Vnímáte to jako tlak?
Asi bych neměl, ale opravdu si někdy řeknu, že třeba zrovna tento zápas by Kavy odchytal lépe. Není to tak, že bych se z toho psychicky složil, ale myslím na to. I když to pak hodím za hlavu, tak přece jen trochu jde znát očekávání lidí, že na gólmanovi to tady bude stát. Snažím se tomu čelit a myslím si, že až na pár zápasů se mi v této sezoně daří.

Takže máte potřebnou sebedůvěru?
Teď po Vánocích v sobě popravdě moc důvěry nemám. Ani jeden zápas se mi totiž nepovedl. I když je to zase věc, kterou mám v hlavě jen já sám. Nevím, co si myslí trenéři, nevzpomínám si, že bychom toto téma nějak řešili nebo mi dali jinak najevo, že s mými výkony nejsou spokojeni. Naopak nás chtějí podpořit a chválí nás. Když ale pominu teď těch pár zápasů, tak si myslím, že předtím se mi fakt dařilo. Zatím mám sezonu rozjetou dobře, tak uvidíme, co bude dál.

Jak tedy sezonu zatím celkově hodnotíte?
Před Vánoci jsem měl velké sebevědomí. Věřil jsem si na každý zápas. Věděl jsem, že to odchytám. Když jsme jeli na venkovní zápas, tak jsem řekl rodičům, že vyhrajeme, a opravdu jsme vyhráli. Minulý týden jsme byli v Liberci, po zápase jsem se cítil nějaký nachlazený, tak jsem jel po tripu domů a ani pak jsem se necítil úplně dobře. Teď se mi to proti Pardubicím taky úplně extra nepovedlo, takže doufám, že mi forma naskočí co nejdříve zpátky. Udělám pro to všechno a snad to bude dobré.

Jaké jsou vaše cíle?
Chci vyhrávat zápasy. Všechny (usmívá se). Osobní statistiky jsou mi jedno. Koukám na ně, to bych lhal, kdybych řekl, že ne, ale nesleduju to po každém zápase. Hlavně chci vyhrávat, to je základ. Chceme to dotáhnout daleko do play-off, máme to všichni v hlavách, a to se bez výher neobejdeme. Uvidíme, jak to půjde, ale myslím si, že když se na každý zápas dobře nastavíme v hlavě, tak to půjde.

Foto: hc-kometa.cz