V příletové hale na hrdinky pak čekali gratulanti či rodinní příslušníci. Každá hokejistka obdržela kytici, některé z nich pak čekaly ještě mediální povinnosti. "Pořád to vstřebávám! Je fajn být zpátky v Česku, dojet domů s týmem a vidět, že tady na nás lidi čekají, aby nám pogratulovali," usmívala se kapitánka Linda Vocetková.

Nakonec ukáply i poslední slzy, pak se reprezentantky rozloučily a odjely domů.

"Je to pro nás obrovský úspěch," reflektoval ještě Dušan Andrašovský, trenér výběru. "Pocity po bronzovém zápasy byly úžasné. Vyhrát poslední zápas na turnaji je lepší než prohrát ve finále. Jasně, s odstupem času bude mít stříbro větší hodnotu než bronz, ale pocity jsou po vyhraném zápase prostě jiné. Díky holkám, že věřily až do poslední chvíle a že tam s odvahou nechaly celé srdce. Bylo hezké se na to koukat."

Souhlasila i Vocetková, jedna z tváří týmu, kapitánka a střelkyně důležitých branek.

"Od samého začátku byla týmovost zásadním prvkem našeho projevu. Už loni jsme si ukázaly, že tým je všechno. A že když tak budeme fungovat, dokázat se dá ledacos," dodala.

Obdobně to viděl trenér, který zapsal po loňském stříbru i bronz. "Nejdůležitější byla týmovost a soudržnost. Ale také odvaha dělat věci, které bolí. Zblokovali jsme velké množství střel, měli jsme skvělou gólmanku. Nebylo pochyb o tom, že holky si jdou za svým cílem. Co jsme si vytyčili, se nám splnilo. Máme radost, ale s pokorou budeme pracovat dál," zůstal nohama na zemi.

Právě tvrdá práce byla něčím, co jeho tým zdobilo celý turnaj. Náhoda to rozhodně nebyla. Byť je mistrovství světa pro všechny vrchol, nejde o nic jiného než o vyvrcholení dlouhé práce.

"Jsme rádi, že máme každý rok více a více kempů. Je to prostor ke zlepšení se i učení toho, co chceme hrát. Holky tomu uvěřily, pracují i navíc," popsal trenér. "Přibližujeme se Severní Americe. Zápasy jsou vyrovnanější. Trojice evropských týmů je vyrovnaná. Jsme rádi, že jsme dvakrát po sobě nejlepší evropský tým."