Trenére, gratulujeme k parádnímu úspěchu. Od něj už uplynulo několik hodin. Jaké pocity převládají teď? Euforie, spokojenost, motivace do další práce?

"Trochu zadostiučinění, trochu spokojenosti. Práce, kterou v ženském úseku děláme, nese ovoce, což vždycky potěší. Zároveň je to zavazující, chceme pracovat dál. Nedostatky stále máme, je třeba je řešit, takže už střádáme plány na další ročník."

Turnaj začal dříve než prvním zápasem, a to generálkou s USA. Když se podíváte zpětně, co výsledek 1:6 hráčkám do turnaje dal?

"Vůbec nám nevyšla oslabení, ve kterých jsme inkasovali hned čtyřikrát. I to se na výsledku podepsalo, nijak extra jsme je do té doby totiž nepilovali. Ale jasně, kvalita USA je spolu s Kanadou jinde. V generálce jsme si uvědomili, kde nás tlačí bota. Rozebrali jsme si to na videu, vizualizace problémů dost pomohla. Je to lepší než stát u tabule a něco kreslit. Holky si to zažily, což bylo podstatné."

Samotný turnaj začal celkem nervózně. Vy jste v rozhovorech říkal, že se s něčím takovým počítá. Potěšily dvě výhry proti Švýcarsku (2:1 pp.) a Slovensku (6:3) na úvod o to víc?

"Stoprocentně. Ty zápasy nebyly dobré, nehráli jsme dobře, nervozita byla velká. Švýcarky skvěle bránily, my jsme se do nich nedokázaly dostat. Ochotou pro to udělat maximum jsme to ale zlomili. Obdobně to bylo proti Slovensku. Holky do toho šly s tím, že Slovenky naposledy porazily o pět gólů a trochu si možná myslely, že to půjde samo. Ale nikdy to nejde samo. Navíc v obou případech jsme výsledek otáčeli, což dál pomohlo. Psychicky jsme byli silnější."

Jaké byly hlavní rozdíly v těchto dvou zápasech, byla to produktivita?

"Bylo toho více. Větší odvaha, chuť prosadit se. Úplně jsme nehráli ani týmově, jak jsme zvyklí. Krátké přihrávky, situace dvě na jednu a podobně, to tam nebylo. Bylo důležité, že jsme se nakonec prosadili a vyhráli."

Kanada před čtvrtfinále byla velký test. I přes výsledek jste byl v hodnoceních celkem spokojený, byl to do čtvrtfinále velký příslib?

"Přesně tak. Všichni z realizačního týmu jsme viděli, že tým je na správné cestě. I holkám zápas ukázal, že když se této cesty budou držet, může to jít a může přijít úspěch. Co se utkání týče, bylo pár minut, kdy jsme měli ze hry více, ale musím zopakovat, že Kanada je odskočená. Naše holky se ale neztratily, vůbec, měli jsme hodně dobrých střídání."

Nebylo čtvrtfinále až příliš lehké? Finky dokáží být nepříjemné, navíc byly doma. Výhra 6:0 ale vypadá jasně!

"My jsme vždycky pokorní. Respektujeme soupeře pokaždé. S Finskem máme dobré vztahy, některé holky tam působí, je to korektní, ale je třeba říct, že jsme byli favorit. Nakonec se to ukázalo. Když jsme se dostali na naši ideální mentální úroveň, tak jsme byli dominantní. Říkám to rád, byli jsme lepší, výsledek tomu odpovídá. Byli jsme rádi, že to bylo takhle vysoko. Holkám to dodalo sebevědomí."

V semifinále se i přes prohru ukázalo, že s Kanadou lze hrát. Byl to v tomto ohledu nejlepší zápas na turnaji?

"To byl asi s tím Finskem, hráli jsme tam víc svého hokeje. Ale ano, s Kanadou tam byly věci, které u hráček chcete vidět. Hrály rychle, agresivně... Kanaďanky ale skvěle napadaly, moc nám toho nedovolily. Jejich rychlost je jinde."

Samotný zápas o bronz pak naplno ukázal, že být jeden tým není fráze. Jak na tom byl tým po dvou třetinách, kdy se prohrávalo?

"Od prvního střídání jsme viděli až takovou paniku. Byl tam strach hrát, trochu jsme čekali, že nám to Švédky nechají. Říkali jsme si, že chceme vyhrát, ale nebyli jsme k tomu výkonu úplně naladění. Možná hrála roli porážka v semifinále. V kabině jsme si po druhé třetině řekli, že není na co čekat, že na tohle pracují celou dobu. Věděli jsme, že když do toho dáme náš entuziasmus, prostě je dáme. Hned první střídání ukázalo, že to tak bude. Jen jsme na sebe s trenéry na lavičce mrkli a věděli jsme, že tohle půjde. Viděli jsme náš tým. Měli jsme i štěstí při našich gólech, ale to přeje připraveným."

Nebylo za štěstím i příkladné plánování? Protože góly u brankoviště nebyly ničím neobvyklým.

"Měli jsme velký problém dostávat puky před bránu. Nutili jsme holky střílet po ledě, kolem nohou, jakkoliv. Po prvních trénincích před MS jsem se bavil ve Finsku s realizačním týmem domácích a ti se divili, že pořád trénujeme tečování a práci před bránou. A v neděli mi to sami připomínali, že jsme díky tomu dali dva góly v zápase o bronz."

Hodně jste v průběhu turnaje mluvil o fyzické připravenosti. Zlepšujeme se v tom výrazně?

"Letos to bylo stoprocentně lepší než v minulých letech. Díky tomu jsme ve třetí třetině posledního zápasu měli více energie než Švédky a vyhráli jsme, válcovali jsme je. Holky věděly, že sílu najdou. Nohy pak jezdí jinak, nikdo nechce střídat. To je potom radost vidět."

Trenéři obecně neradi mluví o jednotlivcích, ale přeci jen, mohl byste pár slovy okomentovat přínos osy týmu? Tedy brankářky Daniely Nováková, obránkyně Adély Fromové a kapitánky Lindy Vocetkové?

"Nováková měla loni bojovat o post jedničky, ale zranila se. Měla operaci, těžké období, nemohla hrát. Teď jsme na ni vsadili a do posledního puntíku to naplnila. Zápas od zápasu bylo vidět, že toho chytne hodně navíc. Taky dobře rozehrává puky, skvělá práce. Bez gólmanky neuspějete. Adéla Fromová, ta udělala kus práce a velký pokrok. Začala hodně makat, bylo vidět, že si uvědomila, jaký rozdíl dělá práce navíc. Byla naší nejlepší obránkyní se skvělou rozehrávkou, zblokovala mraky puků. A Linda měla těžký podzim s těžkou nemocí, byla nějakých osm týdnů bez pohybu. Ona se ale zvládla vrátit, dala hodně gólů, byla skvělá. Kapitánka na správném místě."

Některým hráčkám tím juniorská kariéra skončila. Jak blízkou jsou dle vás áčku?

"Holky určitě mají předpoklady hrát v dospělé reprezentaci. Příslib je to velký. Holky mají vzory, obdobnou cestou vzešla Adéla Šapovalivová nebo Tereza Plosová, které jsou nedílnou součástí áčka. Když holky dobře uchopí další roky, můžou být velmi platné."