V nominaci byla osvědčená jména, a to včetně několika bronzových medailistek z posledního MS juniorek. Jak se seznam jmen tvořil?

"Kostru týmu máme danou. Samozřejmě jsme počítali i s holkami, které byly na zmiňovaném MS. Bohužel nám z toho některé vypadly. Dali jsme hodně důraz na charakter týmu. Vybírali jsme sportovně, ale zároveň také tak, aby to sedělo do týmové chemie."

Formát turnaje je neúprosný. Dva zápasy ve skupině, pak hned vyřazovací boje. Byl to na hráčky tlak?

"Věděli jsme o tom, ale holkám jsme to nijak nezdůrazňovali. Nechtěli jsme je dostávat zbytečně pod tlak. Ten už totiž existoval, o obhajobě zlata se mluvilo hodně. Pro holky to byla nová situace. My jsme se je snažili držet v klidu, jít zápas od zápasu. To se dařilo."

Zápasy ve skupině měly jasný průběh. A to takový, že po 15 minutách bylo hotovo. Jak důležité to bylo?

"Měli jsme plán, abychom nastoupili tak, že tempo zápasu budeme udávat my. A abychom ve vedení byli co nejdříve. To se nám v každém zápase podařilo, důležité to rozhodně bylo. Pak jsme si to kontrolovali, byli jsme dominantní. Finálové utkání už bylo složitější, ale zvládli jsme i to."

Na to ještě narazíme. Ještě jsem se chtěl doptat na druhé utkání proti Švýcarsku, které jste přestříleli 41:5. Byl ten rozdíl tak moc propastný?

"Tohle číslo tedy slyším prvně, ani jsem o tom nevěděl. Náš herní styl tomu ale odpovídá. Chtěli jsme se co nejvíc tlačit do brány, hrát efektivně a snažit se střílet, hledat si odražené kotouče... Prostě si vytvářet neustálý tlak."

Semifinále proti Švédsku 10:2, to zní až neuvěřitelně. Jaký to byl zápas?

"Vyšlo nám víceméně všechno, co mohlo. Odrazy, štěstí, bylo toho hodně. Ale šli jsme si tomu naproti. Holky pořád chodily do brány, tlačily do jejich obrany. Některé akce byly moc hezké, povedlo se to maximálně."

A teď k finále. Máte v hlavě moment, kdy jste věděl, že nápor Finek je pryč?

"Podařila se nám druhá třetina, v ní jsme hráli moc dobře. Finky ale hrály do poslední minuty. Pro naše holky to bylo zase něco jiného, hrály o něco jinak. Musely hodně bránit, místy nás zavřely. Ale bránily výborně, tohle k tomu taky patří. Taky nám hodně pomohla brankářka Lili Chmelařová."

Dokázal byste z celého festivalu vypíchnout pár věcí, které vám udělali radost?

"První zápas se Slovenskem se nám nepodařil. Holky byly asi nervózní, ale dokázaly se z toho rychle oklepat a druhý zápas se Švýcarkami byl super. Takže bylo dobře, že si holky vyzkoušely různé situace a zvládly to. Fakt si vážím toho, že jedna tahala za druhou. Pro výhru tam nechaly všechno, vyhrál charakter týmu."

Hráčky z nominace budou bojovat o dres kategorie U18. Byl tam od vás v tomto směru od vás nějaký apel, povzbuzení?

"Jasně. Po každé akci tlačíme na to, aby na sobě holky makaly. Mají skvělou výchozí pozici, ženský hokej je na vzestupu a mohou toho využít. Mají šanci se tím živit, jít na univerzitu. To musí být velká motivace. Když do toho šlápnou, jednou se jim to vrátí. Je v nich obrovský potenciál."

V jedné z odpovědí jste zmínil dokonce dvojitou obhajobu zlata, která se podařila. Co to svědčí o kontinuální práci?

"Náš ženský hokej se zvedá, výsledky prostě máme. Jsou kolem toho správní lidé, kteří tomu dávají maximální úsilí i srdce. Odhodlání holek, které u hokeje drží, zaslouží respekt. Je to jejich zásluha, vybojovaly si to. Snažíme se je podporovat, být s nimi na jedné lodi. Ve všech reprezentačních týmech je skvělá atmosféra, skvělé party lidí."

Vám se povedl vstup do tohoto roku na jedničku. Ke zlatu jste dovedl U16 i univerzitní tým. Stihl jste to vstřebat?

"Je fakt, že to jde rychle za sebou. Přijel jsem z Turína, byl týden v klubu, pak jsem se začal chystat do Gruzie. Podvědomě to samozřejmě vnímám, ale sobě bych to nepřipisoval. Vždycky říkám, že hrají holky, já jsem jen koordinátor, který se tomu snaží dát hlavu a patu. Těší mě to, jsou to velké výsledky, ale není to jen má práce. Od realizáku, přes hráčky až po lidi kolem."