V čem vás reprezentační premiéra nejvíce obohatila?
Určitě v té rychlosti hry, která je ještě o úroveň jinde než juniorská extraliga. Taky mi hodně dala práce s panem Láskou jako trenérem gólmanů, který mi toho spoustu předal a pomohl, abych zápasy líp zvládnul.

Byl jste nervózní, zvlášť když jste hráli doma v Chomutově? Hádám, že jste měl v hledišti spoustu známých.
Na druhý zápas, který jsem chytal, proti Švédsku přijel celý autobus z Nové Paky, mého města, kde jsem vyrůstal. To bylo úžasné. Snažil jsem se nepřipouštět si nervozitu. Samozřejmě tam byla, nejvíc asi když hraje česká hymna a stojíte pod tou vlajkou. Člověk z toho má husinu, ale hnedka to přejde. Snažil jsem se soustředit na sebe.

Zmiňujete svůj mateřský klub z Nové Paky. Jak z něj vedla vaše cesta na nejvyšší scénu?
V Nové Pace jsem byl až do deváté třídy, když byl covid a nehrálo se. Celý život se o mě staral trenér gólmanů pan Dohnal, bez něhož bych určitě nebyl tam, kde jsem. On tenkrát trénoval dorost na Slavii a zavolal mi, že hledají gólmany, jestli nechci přijít na trénink. Tak jsem přišel a oni řekli že dobré, že s nimi můžu odjet letní přípravu. To bylo super. Na konci mi řekli, že by mě chtěli, takže jsem šel do deváté třídy na zákládku do Prahy a bydlel na intru. Na Slavii jsem strávil rok a potkal jsem tam i pana Málka, za což jsem byl taky strašně vděčný. Bylo to s ním skvělé.

A proč jste potom vyměnil Slavii za Spartu?
Po sezoně se to vyvrbilo tak, že jsem šel na try-out do Sparty, a nakonec jsem tam zůstal. Bylo to komplikované i mojí chybou, kdy jsem to nikomu neoznámil. Na Slavii to pak nehodlali akceptovat, takže mi řekli, že nechtějí, abych tam pokračoval. Takže jsem šel na Spartu, což pro mě v důsledku bylo nejlepší rozhodnutí, které se mohlo stát. Tady jsem potom potkal pana Přikryla s panem Neuvirthem, což pro mě bylo úžasné. Teď jsem na Spartě třetím rokem.

Co se vám na místním prostředí líbí nejvíc?
Asi parta. To byla jedna z věcí, kterých jsem se jako mladý kluk obával. Vždycky se říkalo, že na Spartě jsou namyšlenci a tak dále. Ale řekl bych, že hned jak jsem přišel, tak jsem zapadl. Teď už mám v týmu nějakou pozici a už i minulý rok byl úžasný. S klukama si strašně užíváme, jak teď vyhráváme, a ta parta je jedním z důvodů, proč se nám tak daří.

Váš tým sahá po jistotě prvenství v nadstavbě. Počítáte s tím, že o to víc vás všichni budou chtít vyřadit?
Určitě. Když je člověk ve Spartě, tak ty ambice jsou jasné, a za úspěch se považuje jenom titul. Já jsem tady byl jako mladý dorostenec, když juniorka Sparty vyhrála, a chtěl bych to zažít znovu. A myslím, že celý tým. Máme na to. A když jste ve Spartě, je jasné, že vás chce každý tým porazit. Náš trenér Tomáš Netík, který má tituly se Spartou, nám o tom často vypráví. Sám si to prožil a i to nám může hodně pomoct. Půjdeme si za tím.

Sparta je ale v seniorské kategorii vždy pod obrovským tlakem, a možná i proto tak dlouho čeká na titul. Jak to cítíte v juniorce, a ještě navíc vy na brankářském postu?
Tlak rozhodně vnímám. Když jste ve Spartě, musíte si to zasloužit a není to jen tak. Člověk vidí, že v uvozovkách musíme vyhrát. Já osobně se snažím si ten tlak nepřipouštět a chytat s klidem, protože jinak je to asi to nejhorší, co člověk může udělat. V áčku to musí být ještě úplně jiný level. Všichni od vás něco očekávají, ještě při tom, jak dlouho se tady čeká na titul.

Je taková perlička, že na únorové reprezentační akci jste byl společně se slávistickým brankářem Adamem Ebenstreitem. Popichovali jste se? Navíc se ještě může stát, že na sebe narazíte ve čtvrtfinále play-off…
Bavili jsme se o tom, jaké by to bylo, kdybychom se utkali v play-off. Divácky atraktivní, mně by se to taky líbilo. Něco tam proběhlo, ale s Ebim jsme si to užili. On je taky super kluk a myslím si, že jsme si navzájem dost pomohli.

Foto 2x: Ronald Hansel, Juniorský hokej