ELD: Skvělá forma! Chci ukázat, co ve mně je, líčí Macek po přestupu do Pardubic

Některým hokejistům nemusí přestup do nového klubu klapnout podle představ, ale to rozhodně nebude případ Víta Macka. Šestnáctiletý útočník a reprezentant letos zamířil z Jihlavy do Pardubic, kterým hned od prvních zápasů vydatně pomáhá k úspěchu. Boduje jako na běžícím páse.

Macek patřil už v minulé sezoně k nejzajímavějším hráčům ročníku 2007 v dorostenecké extralize, Jihlavu bodově táhl. Poté se však rozhodl změnit dres a vydal se severním směrem do Pardubic. A v Dynamu teď září!

Výtečně se mu dařilo už v přípravných zápasech, pokračuje i v ostrých bitvách. Za tři utkání zaznamenal deset bodů, osm z nich díky nahrávkám. Skvěle si rozumí s Davidem Krčálem, který jeho asistence ochotně proměňuje (7+1). Právě tato dvojice dotáhla pardubický dorost ke třem výhrám v úvodních třech kolech. No a osud tomu chtěl, že ta první byla zrovna proti Jihlavě...

Pardubice vedou po třech kolech tabulku východní skupiny. To je hezký pohled, viďte?
Určitě potěší, když po třech zápasech extraligy máme na kontě plný počet devíti bodů. Týmu to dodává energii dělat všechno pro to, abychom vyhrávali dál. Řekl bych, že to i trošku stmeluje tým dohromady. Zatím jsem spokojený s tím, jak se nám daří.

První vítězství jste zapsali proti Jihlavě, s níž jste předtím hráli i v přípravě. Jaké pro vás bylo postavit se svému bývalému klubu?
Hráli jsme s ní už generálku, už tam jsem by nervózní. A teď jak přišel první mistrák, tak se nervozita přidala. Chtěl jsem se co nejvíc předvést, jak z toho důvodu, že už šlo o ligový zápas, tak proto, že mě ti kluci a trenéři znají. Zkombinovalo se obojí. První třetinu jsem se do zápasu trošku dostával, ale pak už myslím, že jsem ukázal, co ve mně je, a zápas se mi povedl.

Je mi jasné, že mezi vámi a bývalými parťáky byly emoce. Ale byly to emoce pozitivní, ve smyslu nabuzení na zápas pro svůj tým, nebo i negativní?
Já to beru tak, že se chci posunout v osobní hokejové kariéře. Proti klukům jsem nic neměl. Ukázaly se ale některé osobnosti z Jihlavy, které to tak asi úplně nebraly a mají mě asi za tu „špatnou“ osobu. Každopádně si to nějak nepřipouštím k tělu, jsou tam i kluci, se kterými jsem se úplně v klidu pobavil a rád jsem je zase viděl. Emoce byly na všechny strany.

Budete tedy na Jihlavu vzpomínat v dobrém?
Nikdy na Jihlavu nezanevřu. Hrál jsem tam šest let, šel jsem tam do páté třídy. Jihlava má velký podíl na tom, kde teď jsem.

Když jsem vám letmo sečetl body z přípravy, napočítal jsem dvanáct gólů a deset asistencí. A to jste kvůli reprezentaci nehrál na prvním turnaji v Přerově. Čím to, že vám to šlo v nové destinaci tak rychle?
Upřímně nevím, čím to je. V novém týmu se ale cítím hodně dobře, trenéři nám dávají hodně možností. Do party jsem zapadl líp, než jsem čekal, kluci mě vzali výborně. Ohledně výkonu mě tady prakticky nemá co svírat. Samozřejmě si zvykám na ubytování a školu, ale to k tomu patří a časem si to sedne. Tvořil jsem to, co umím, a ještě jak jsem v klubu nový, tak mi přijde, že chci ukázat všechno, co ve mně je. To mě hnalo i žene dál.

Bodujete ve dvojici s Davidem Krčálem. Dali vás k sobě trenéři hned?
Co si vybavuju, tak spolu hrajeme už od prvního zápasu. Sedli jsme si hodně dobře, oba jsme předtím byli i v reprezentaci. Myslím, že spolu máme hodně dobrý vztah, rozumíme si i v lajně s Tomášem Rolinkem, Teodorem (Vápeníkem) a Rumlíkem (Ondřejem Rumlem). Naše lajna má takové specifické pouto, že držíme při sobě.

Budete vy dál tím, kdo góly připravuje, a David tím, kdo je dává?
To je jedno. Ale určitě chci být ten, co přispívá týmu. Buď góly nebo asistencemi, nebo týmovým výkonem. Aby se týmu dařilo. Body se sice počítají, ale pro mě je to taková třešnička na dortu za výkon.

Extraliga dorostu se letos hraje ve dvou skupinách místo tří. Co na změnu říkáte?
Je to zase nové okno pro moji kariéru. Jak byla na tři skupiny, měli jsme omezenou oblast, kde jsme hráli, a třeba na východ jsem se moc nedostal. Až v podstavbě, jak jsme hráli proti Kometě, Šumperku a podobně. Potom v osmifinále jsme měli Třinec. Ale teď se podívám i do klubů, kde jsme ligu nehráli. Beru to pozitivně a uvidíme, co to přinese.

Když od začátku srpna vidíte, jak vám to šlape, asi se neubráníte velkým týmovým ambicím…
Já myslím, že naše ambice jsou jasné. Vyhrát extraligu. Děláme všechno pro to, aby se to stalo realitou. Budoucnost je samozřejmě ve hvězdách, ale myslím si, že máme kádr na to, abychom to dotáhli co nejvýš.

Nakousl jste i reprezentaci. Vaše sedmnáctka vyhrála turnaj v Chomutově, který se překrýval s Hlinka Gretzky Cupem, kde zaválela osmnáctka. Hráli jste i vy tak dobře?
Osmnáctka předvedla úctyhodný výkon. Myslím si, že všichni byli překvapení z toho, jak daleko to dotáhli a s jakými výsledky. Klobouk dolů. A my s klukama v Chomutově jsme podle mě taky podali velmi dobrý výkon. Porazili jsme i Američany, kteří pro nás byli hodně těžkým soupeřem, i když nepodceňuju Němce, Švýcary ani Slováky. Byla to pro nás současně i největší odměna za tu dřinu, protože asi pro každého kluka je cílem reprezentovat, a ještě navíc proti Americe, když se dívá na hvězdy NHL a vidí, že většina kluků je odtamtud nebo z Kanady.

Byl to pro vás velký zápas?
Ano, bylo krásně vidět, jak se náš tým semkl a hrál s klidnou hlavou. Myslím si, že Američani to neunesli a naopak vlastní hlavou si to prohráli. Že nás podcenili, potom nebyli tak připraveni na náš tlak a hlavou mu podlehli. My jsme toho využili a předvedli jeden z nejlepších výkonů.

Máte na paměti, že svým způsobem v každém zápase teď bojujete s vrstevníky o nominaci na World Hockey Challenge v Kanadě?
Určitě! Pro tenhle rok je to v reprezentaci největší akce. Už minulý rok jsem nad tím přemýšlel, že bych se tam chtěl podívat a reprezentovat na tak velkém turnaji. Ale nenechávám se tím svazovat. Dělám pro to maximum a uvidíme, jestli nominace přijde, nebo ne.

Každopádně to bude turnaj zase na úplně jiné úrovni než v Chomutově.
Rozhodně bude. Kanada je asi ještě výš, přijedou i Finové, Švédové… Určitě to bude super turnaj.

Máte před sebou nějaké další cíle a ambice?
Ambice mám samozřejmě ty nejvyšší. Uvidíme, jaké příležitosti se naskytnou. Teď hlavně zůstávám nohama na zemi a soustředím se na současnost, abych udělal co největší progres sám u sebe. Uvidíme, kam moje hokejové cesty povedou, jestli do zahraničí, nebo bych tady zůstal. To všechno je daleko, ale jsem připraven využít každou příležitost, kterou dostanu.

Foto: facebook HC Dynamo Pardubice - mládež; Ronald Hansel, Juniorský hokej