ELD: Už nechceme hrát spodní skupinu, říká Brabenec. S bráchou řeší všechno

Že se hokejové – a obecně sportovní – geny dědí, dokazují i bratři Brabencové. Zatímco Jakub získal na posledním šampionátu dvacítek s českým týmem stříbrnou medaili a snaží se probít do NHL, jeho o čtyři roky mladší sourozenec Jan válí v brněnském dorostu.

Šestnáctiletý Jan Brabenec patří do elitní desítky produktivity Extraligy dorostu, po devatenácti kolech má na kontě 26 bodů za 10 gólů a 16 nahrávek. Momentálně mu jde ale hlavně o to, aby s Kometou vybojoval postup do vyšší nadstavby. A starší bratr mu na dálku hodně pomáhá.

Jak často jste v kontaktu s Jakubem?
Každý den. Ať už hrajeme na playstationu, nebo si zavoláme. Teďka byl zraněný a moc nehrál, tak jsme měli víc času. Třeba když přijdu po tréninku nebo po zápase v sedm osm večer domů, on zrovna vstává, takže si zavoláme, že jde na trénink. Všechno spolu probíráme.

Vídá i nějaké fragmenty vašich zápasů?
Hodně řeší s taťkou, co bych měl zlepšit. Posílal jsem mu i nějaké zápasy, které jsme hráli doma. Teď mi radí hlavně kolem bruslení, na kterém bych měl hodně zapracovat.

Žene vás to dopředu?
Jo, od něj jo. Vím, že on třeba v patnácti letech taky nebyl až tolik dobrý v bruslení, ale v dorostu ho hodně zlepšil.

A nezatěžuje vás to příjmení? Dost se od vás očekává…
Je pravda, že skrz bráchu se ode mě čeká, že bych měl tým táhnout. Ale já to extra neřeším.

Navíc se vám bodově celkem daří.
Zatím jo, ale já bych byl spíš radši, kdybychom hráli o první nebo druhé místo, než abych byl nahoře v bodování. To moc nesleduju. Hlavně chci, aby vyhrával tým, a jestli budu první, patnáctý, nebo poslední v bodování, je mi úplně jedno.

S Kometou máte zatím výsledky jako na houpačce. Čím to?
My třeba v úterý porazíme Třinec a potom si řekneme, že do dalšího zápasu chceme nastoupit stejně. Nastoupíme, v první třetině soupeř třikrát vystřelí na bránu, ale pak si to zase celé pokazíme, necháme ho hrát a zbytečně inkasujeme. Nejsme schopni vyhrát dva tři zápasy v řadě.

V září jste vyhráli čtyři za sebou, od té doby už po vítězství vždy následuje porážka…
Tehdy jsme vyhráli v Porubě 9:1, tak nás to trošku nakoplo. Potom ale zase prohrajeme v Olomouci nebo se Zlínem… Sice dvakrát porazíme Třinec, ale pak s papírově slabšími soupeři prohrajeme, když musíme urvat body.

Nemůže to být tak, že vás silnější sok vybičuje k lepšímu výkonu?
S někým se prostě hraje hůř. Naopak třeba ten Třinec je fakt hokejový. Sice má člověk občas strach, aby nedostal gól, ale hraje se proti němu líp než proti jiným týmům.

Na čem ještě musíte zapracovat?
Třeba v Hradci jsme po první třetině měli vést 5:0 a nemuseli jsme se vůbec strachovat o výsledek. Já jsem měl tři tutovky. Takže musíme víc proměňovat šance. A když si řekneme, abychom nedostali góly, tak prostě nedostat góly a padat tam po držkách. Myslím si, že nic víc k tomu není potřeba říkat.

Východní skupina je opravdu hodně vyrovnaná, že? Vy se nacházíte na samé postupové hraně.
Ano, je to hodně vyrovnané. Z druhého místa na sedmé je pár bodů. Myslím si, že mezi všemi top soupeři je to tak padesát na padesát, takže se musíme rvát o body.

Jste nervózní, abyste urvali postup do vyšší nadstavby?
Někteří z nás hráli tu spodní skupinu minulý rok a rozhodně ji nechceme hrát znova. Chceme mít klid a mít jisté play off, protože víme, že když postoupíme, tak budeme hrát v klidu. Než abychom se ve spodní části zase strachovali… Určitá nervozita tam asi je, ale v zápasech na to myslet nemůžeme. Prostě musíme vyhrávat.

Foto: Markéta Křížová