ELJ: Být menší nemusí být nevýhoda. Tůma o vzestupu Sparty i své chytrosti

Mistrovská kocovina? Ne, to je moc silný výraz, který do mládežnického hokeje většinou nepatří. Pravdou ale je, že junioři pražské Sparty se po zisku titulu na startu nové sezony dost trápili. Až do jedenáctého kola čekali na první domácí vítězství. I díky produktivnímu obránci Jakubu Tůmovi teď už pomalu stoupají tabulkou vzhůru.

Z úvodních devíti zápasů vyhráli mladí sparťané pouhé dva. Před domácím hledištěm navíc za tu dobu získali jeden jediný bod… Poslední týdny už jsou pro ně ale přece jen lepší. Odrazili se třemi výhrami v řadě, když dvakrát uspěli i doma – jednou z toho dokonce porazili lídra z Mladé Boleslavi.

Proto můžou pomalu zase začít věřit v podobný úspěch, jaký slavili v dubnu. U něj nechyběl ani obránce Jakub Tůma, který v týmu zůstal jako overage hráč a ač se řadí k nejdrobnějším obráncům v soutěži, patří také k těm nejlepším.

Po bodové stránce je tedy aktuálně tím úplně nejlepším: V deseti zápasech zaznamenal dva góly a jedenáct asistencí.

Jak náročné pro vás bylo kousat domácí porážky, když jste před pár měsíci na stejném ledě slavili titul?
Nálada v týmu nebyla úplně ideální, častokrát jsme to probírali. Hlavně kvůli tomu, že jsme hodně zápasů prohrávali o gól, to pro nás nebylo úplně jednoduché. Jenom jsme ale pokračovali v práci a snažili se soustředit na další zápasy. Probírali jsme i naše slabiny, což byla hodně i oslabení, na kterých jsme dost zapracovali.

Sparta je vždy ambiciózní, i proto se vám asi na spodku tabulky vůbec nelíbilo.
Rozhodně. Pro Spartu je známé, že se útočí na nejvyšší pozice, takže být na těch nižších je pro nás těžké. Snažíme se udělat co nejvíc pro to, abychom se probojovali zpátky nahoru.

Částečně se vám to daří, tři výhry v řadě budiž důkazem. Už se nálada zvedla?
Jo, po těch třech výhrách se určitě zlepšila. Jsem opravdu rád, že se nám to konečně povedlo a prolomili jsme to. Ale tím to pro nás nekončí, je pro nás důležité se koukat dopředu.

Mladá Boleslav před zápasem s vámi vyhrála devětkrát v řadě. Když jste ji teď zdolali, muselo to pro vás hodně znamenat.
Už když jsme hráli s Mladou Boleslaví u ní, tak jsme prohráli o gól a cítili jsme, že můžeme hrát s každým soupeřem. Doma to pro nás byla ještě o to větší motivace, abychom prolomili tu šňůru. Byl to rozhodně těžký zápas, Mladá Boleslav má hodně dobrých kluků.

Svědčí to o vyrovnanosti juniorské extraligy?
Přesně tak. Každý může s každým hrát vyrovnanou partii a porazit ho. Občas je to i o tom, jak se tým vyspí, protože týmy jsou si hodně podobné.

Obhájce titulu má ale vždycky nelehkou pozici, aby úspěch zopakoval. Bylo pro vás těžké nahradit hráče, kteří ročníkově odešli?
Takhle to nemůžu říct. Je pravda, že nám odešlo pár dobrých kluků a tahounů, ale myslím, že to není původ těch porážek. Vždycky je nahradí někdo jiný a pak už záleží jenom na tom, jak tým v daný okamžik vypadá. Navíc jsme i loni měli poměrně těžký začátek. Sezona je dlouhá a může to ještě dopadnout všelijak.

Vy jste ale jako hráč ročníku 2003 zůstal. Čím to?
Sparta mi vyšla vstříc. Dovolila mi studovat a dala mi šanci i v Litoměřicích, kam občas dojíždím na tréninky. Uvidíme, jak to bude v sezoně, jestli tam odehraju nějaký zápas. Doufám že ano.

Nevadí vám dojíždění?
Naštěstí bydlím ve Zdibech, takže do Litoměřic jedu okolo třiceti minut. To je blíž než na dost míst v Praze (usmívá se). Ale je tam i ubytovna, na které jsme mohli být, když jsme třeba měli dvoufázové tréninky. Navíc jsem jezdil s více klukama z Prahy, takže to ani nevyšlo nákladně na benzín.

A co studujete?
Fakultu tělesné výchovy a sportu, obor Management sportu a tělesné výchovy.

V tom případě jste chtěl zůstat hodně blízko u sportu.
Hokej je moje součást. Hraju ho rád a baví mě, takže jsem rozhodně neměl v plánu končit. Záleželo jenom na tom, jak se to vyvrbí. Studium pro mě ale bylo určitě na prvním místě.

Na druhou stranu, když se vám teď daří, může to sloužit jako motor k tomu, abyste se ve velkém hokeji popral o své místo.
Já se přiznám, že na statistiky se až tak nekoukám. Jsem ale rád, že týmu můžu pomoct, zvlášť když mi Sparta dává šanci jako overage hráči. Na osobních bodech zase tak nezáleží, hlavně jsem rád, že jsme se z toho jako tým nějak dostali.

Ze své hry máte dobrý pocit?
Na ledě je to každou sezonu úplně jiné. Teď hlavně kvůli tomu, že jsem absolvoval letní přípravu a start sezony v Litoměřicích. Dospělý hokej je oproti tomu juniorskému fakt něco jiného. Možná i díky tomu, že jsem tam strávil tolik času, se na ledě cítím líp a některé věci vidím možná trošku jinak.

Určitě hrajete s větším přehledem, na druhou stranu musíte svou hru stále přizpůsobovat menší výšce. Jak se vám to daří?
Musím to hrát jinak než ti velcí, silní kluci. Třeba v osobních soubojích musím hrát trochu chytřeji než jenom na hrubou sílu. Je to menší hendikep, ale podle mě nic, s čím by se nedalo pracovat.

Dají vám pak hodně zabrat zápasy, ve kterých musíte podstoupit větší počet soubojů?
Já musím dát rozhodně body Spartě a Litoměřicím, protože fyzická příprava je tady na výborné úrovni. Necítím se na ledě výrazně slabší než někteří ti velcí kluci. Rozhodně není dobré se vyhýbat osobním soubojům. Větší kluk to taky nemá jednoduché, když na něj přijedu já, protože neví, jak se k tomu postavit. Nemůže se o mě zapřít. V některých situacích nemusí být nutně nevýhoda být menší. Ale třeba v předbrankových prostorech je to náročnější. Když se tam postaví obrovský kluk, občas musím upustit od toho, abych ho zkoušel odtlačit, a musím jít radši před něj a blokovat střelu.

Ve Spartě před pár lety válel Marek Bláha, který měl taky hendikep ve výšce, ale byl extrémně šikovný. Potkali jste se, sledoval jste ho?
Jenom jsme se minuli. Měli jsme spolu část přípravy, když jsem přišel do juniorky, protože on pak odešel do Finska. Ale přiznám se, že jsem se na něj dřív díval. Hlavně na finále s Třincem v době, kdy jsem hrál ještě v dorostu. Už tehdy se mi moc líbilo, jak to hrál. Uměl hru zklidnit a dobře řešit situace, měl výborné bruslení. Nemyslím si, že hraju úplně stejně jako on, ale určitě pro mě byl motivací, že to jde i s těmi centimetry.

Úvodní foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej