ELJ: Katolický skočil v patnácti do juniorky. Chci nabrat sílu a dávat góly, hlásí

Jenom hrstce hráčů se poštěstí v patnácti letech nastoupit do juniorské extraligy. Po brankáři Martinu Psohlavcovi, který zaujal v Karlových Varech, se této pocty dočkal útočník Šimon Katolický z Jihlavy. A jestliže Psohlavec pomohl Energii k postupu, Katolický v prvních pěti startech zaznamenal dva góly!

Víc než polovinu zápasů v minulém ročníku ještě odehrál Katolický za devátou třídu. V ní patřil k nejproduktivnějším hráčům, průměrně sbíral dva body na utkání, ale dokázal se prosazovat i v dorostu. Tam udělal další progres – a tak dostal šanci znovu o kategorii výš. Přišla ve chvíli, kdy junioři zahájili nadstavbu a dorostenci naopak už ztratili možnost postoupit.

„Asi týden před zápasem mi trenéři napsali, že mám jít na první trénink s juniorkou. Po něm mi řekli, že jestli se nestane nějaká výjimečná situace, tak s nimi půjdu v pátek do zápasu,“ líčí patnáctiletý útočník, jak si splnil své přání. „Byl to jeden z mých největších cílů pro tuhle sezonu. Snažil jsem se pro to pracovat celou dobu. Doufal jsem v to a věřil v to,“ hlásí.

Přechod do starší kategorie se samozřejmě neobešel bez komplikací. „Na prvním tréninku to byl nezvyk, bylo to o dost rychlejší a trošku jsem se bál, že to nebudu stíhat. Potom při zápase jsem si na to ale zvykl a všechno mi sedlo. Myslím si, že jsem odehrál dobré zápasy,“ vybavuje si Katolický úvodní starty proti Liberci, Mladé Boleslavi a Kometě.

Tedy proti třem elitním soupeřům, z nichž dva vyhráli základní skupiny. A ještě k tomu teď Dukla nastoupila na jejich hřištích. Pro mladíčka šlo tedy o největší možnou výzvu!

„Jo, zrovna jsem chytl ty nejlepší,“ směje se, ale i přesto soudí, že se dokázal prosazovat. „Minimálně proti Liberci a Kometě jsem měl spoustu šancí, trefil jsem i pár tyček. Myslím si, že jsem se tam ukázal celkem dobře,“ popisuje. Nejraději bude však vzpomínat na duel v Boleslavi, kde vstřelil svůj premiérový juniorský gól.

Byl sice do prázdné brány v soupeřově power-play… Ale i takové se počítají. „Měl jsem volný celý střed hřiště, tak jsem to zkusil nahodit a padlo to tam, za což jsem hrozně rád,“ přiznává. Když od trenérů dostal důvěru v situaci, kdy Jihlava hájila těsné vedení, tak se jim odvděčil. „Přesně tak. Hodně mě nasazovali a dost mi věřili. Za to bych jim chtěl poděkovat,“ vzkazuje.

„Laso“ mezi starší dostal z několika důvodů. Jednak, jak už bylo řečeno, ani jeden z týmů neměl jeho povýšením co ztratit. Zadruhé, juniorka nehraje s kompletním kádrem. „Dva kluci jsou zranění a dva jsou v áčku,“ přikyvuje Katolický.

A zatřetí? Nikdo se nebál, že by to mladík neměl zvládnout, díky jeho fyzickým parametrům. Aktuálně měří 191 centimetrů a váží 83 kilogramů!

To jsou na patnáctiletého hráče skutečně úctyhodné míry. Moc jiných s takovými čísly byste mezi hokejisty ročníku 2008 po republice nenašli.

„Je to pro mě velká výhoda. Teď jsem dostal jídelníček a snažím se nabrat co nejvíc kil, abych měl i svalovou hmotu a sílu. Když to zkombinuju s tou výškou, tak si myslím, že můžu být ještě o sto procent lepší,“ přemítá. Že by měl ještě růst, s tím moc nepočítá. „Možná tak centimetr dva vyrostu, ale víc už asi ne.“

Dobře ví, že teď musí pracovat naplno, protože jeho fyzicky méně akcelerovaní vrstevníci ztrátu doženou. „Chci se prosazovat rychlostí a právě nabrat sílu, aby mě nikdo neodstavil od puku, když si ho pokryju. Abych jezdil a dával góly,“ říká s tím, že se cítí být víc střelcem než tvůrcem hry.

Šimon Katolický pochází z Velkého Meziříčí, kde i začínal s hokejem. Ve starších žácích přestoupil do Žďáru nad Sázavou. „Dostal jsem tam strašně moc prostoru, odehrál jsem třeba osmdesát zápasů za sezonu. Pak jsem přestoupil do deváté třídy do Jihlavy. Jsem tady spokojený, je to tady super,“ libuje si.

O dalších vyhlídkách zatím moc nepřemýšlí, ale svoje vzory samozřejmě měl a stále má. „Connora McDavida. Toho jsem sledoval odmala a doteď se na něj snažím koukat,“ líčí s tím, že v NHL ale fandí jinému týmu. „Floridě. A v Česku Plzni. Protože když jsem byl malý, tak jsem měl rád indiány, a oni ho měli ve znaku,“ dodává s úsměvem.

Foto: Martin Voltr