ELJ: Spěváček se otrkal a v Třinci válí. Když to loni nevyšlo, chceme na titul, říká

91 bodů ve 42 zápasech a neoficiální titul krále produktivity. Tak skvěle se Vojtěchu Spěváčkovi povedl ročník 2021/22 v dorostu pražské Hvězdy, což ho vystřelilo za velkou výzvou do Třince. Rozjížděl se pozvolna, ale v play off už přispěl k cestě za juniorským stříbrem a teď patří mezi tahouny nejlepšího týmu východní části extraligy.

Oceláři vedou východní skupinu o tři body před Kometou. Gólově je táhnou dva útočníci – overage hráč Jan Bartoš a také osmnáctiletý Vojtěch Spěváček. Ten se střelecky prosadil sedmkrát, k tomu přidal i jeden vítězný nájezd v bitvě s Jihlavou. Právě duely proti tomuto soupeři mu vyšly nejlépe, Duklu přitom už na jaře rozesmutnil postupovým nájezdem v památné sedmé bitvě semifinále.

Jestli zkraje minulé sezony působil v ambiciózním klubu po přechodu do starší kategorie rozpačitě, nyní nemůže být o rozpacích řeč. Spěváček se už v juniorské extralize řadí k hráčům, na které si musí soupeři dávat velký pozor.

Když vaši minulou sezonu v Třinci nazvu jako adaptační, bude to podle vás sedět?
Určitě. Byla adaptační, hodně na rozkoukání, když jsem přešel z malého do profi klubu. Ze začátku jsem se dost trápil, ale kluci mi pomohli a trenéři mě podrželi. Díky nim se mi teďka daří.

Na Hvězdě jste válel, ale v Třinci jste začal od nuly. Určitě vám řekli, že body v dorostu vám místo nedají a že si ho musíte vybojovat…
Nejdřív to bylo těžké, jelikož jsem byl zvyklý hodně hrát a nastupovat na všechny situace, i přesilovky a oslabení. Tady jsem si to musel všechno vybojovat. Jakmile jsem se do toho potom dostal, tak to bylo v pohodě.

Nejde jen o přestup, už jen přechod mezi kategoriemi zdaleka každý nezvládne. Co je pro hráče, který jde z dorostu do juniorky, největší výzva?
Asi rychlost a silová stránka. Takhle jsem to pociťoval, že to byla úplně jiná liga oproti dorostu. Bylo to silnější a rychlejší, ale taky víc taktické. V dorostu se hrál takový hurá hokej, tady už se řešily i detaily.

Musel jste si někdy sáhnout na dno?
Náročné pro mě bylo období do prvního gólu, zhruba prvních deset zápasů. To jsem se na ledě dost trápil. Pak ze mě všechen stres opadl, cítil jsem se dobře a šlo to. Začal jsem si víc a víc věřit a v play off jsem se defakto cítil nejlíp, jak to šlo.

Právě tam přišel moment, na který asi budete vzpomínat nejvíc z celé sezony: Postupový nájezd v semifinále s Jihlavou.
Ano, je to tak (usmívá se). Strašně rád na to vzpomínám, že jsme se s klukama dokázali dostat do finále přes Jihlavu, která pro nás není úplně oblíbený soupeř. Jak u nich, tak u nás panovala na zápasech úžasná atmosféra. Všichni na to máme strašně skvělé vzpomínky.

Jaké to bylo stát se najednou hrdinou, kterého všichni oslavují?
Upřímně bylo asi úplně jedno, kdo ten gól dá. Prostě jsem chtěl, ať postoupíme do finále.

Teď už vám to tam padá hodně. Zaměřil jste se speciálně na střelbu?
Ani ne. Spíš jsme si hodně sedli s klukama v lajně. S Robinem Gerychem hraju defakto druhým rokem, ještě tady máme Páťu Šutého, se kterým jsem taky minulý rok začínal. Bavíme se i mimo led, jsme velcí kamarádi a funguje nám to i na ledě.

Jsou vaše zápasy proti Jihlavě peprnější?
Jo, určitě. Je tam znát, že jsme s nimi od play off až doteď hráli už devět zápasů. Ještě k tomu jak jsme je vyřadili v sedmém zápase na nájezdy, tak je to teď mezi námi defakto takové derby.

Vám se ale na Duklu hodně daří, dal jste jí tři góly a znovu jeden vítězný nájezd. Je teď vaším oblíbeným soupeřem?
Já se ani moc nesoustředím na to, proti komu hrajeme. Jdu od zápasu k zápasu a jsem rád, když mi tam něco spadne. Chci hlavně pomoct týmu.

Přihodili něco do týmové kasy brankář Adam Černý s obráncem Adamem Ošmerou, kteří k vám přišli právě z Jihlavy?
Už po prvním zápase v Jihlavě přihazovali oba. A teďka znova.

Vedete východní skupinu extraligy. Myslíte, že to ukazuje vaši reálnou sílu?
Ano, určitě. Ještě máme ve hře spoustu chyb a detailů, na kterých musíme zapracovat, ale chceme se tímhle směrem ubírat dál. Když to minulý rok nevyšlo, tak letos chceme jít na titul.

V mládeži se těžko mluví o favoritech, vždycky je to ošidné. Vy ale máte hodně hráčů, kteří zažili úspěch buď v juniorce, nebo v dorostu. Přijímáte pozici favorita?
My to moc nevnímáme. Víme, že každý zápas je jiný. Minulý rok jsme třeba některého soupeře podcenili a najednou jsme prohrávali, tak jsme to museli otáčet. Snažíme se soustředit, což se nám teď nedařilo akorát proti Zlínu, kdy jsme prohrávali 0:4.

Co udělat jinak, abyste nezískali „jen“ stříbro, ale zlato? Ve finále jste Spartě nevzali ani zápas, takže jste se z něj určitě taky zkusili ponaučit.
Měli jsme hodně mladý tým, takže jsme nabírali zkušenosti. Pro mě i další kluky to bylo první takové play off. Letos bych řekl, že máme velice zkušený tým, ať už to jsou kluci z dorostu, nebo my, co jsme už hráli minulý rok v juniorce. Myslím si, že máme zkušenosti i dovednosti na to, abychom to urvali.

Foto: Martina Sikorová a Lukáš Filipec, hcocelari.cz