Extraliga? Je to pořád jenom hokej, směje se Galvas. S bráchou si bývali podobní

Obránce Tomáš Galvas prožívá náročné léto. Absolvoval kemp v Torontu, teď si chce říct o místo ve výběru pro Hlinka Gretzky Cup. A dívá se ještě dál, protože se netají, že v sezoně by rád nakoukl i do národního týmu do dvaceti let. Na druhou stranu na poli klubové sezony se stále rozmýšlí, protože začátkem července byl draftován do Canadian Hockey League.

Všechny nové příležitosti se odvíjí od předchozích výkonů. Jak se ohlížíte za minulou sezonou?
Myslím si, že z mé stránky to byla povedená sezona. V juniorce to ale bohužel týmově tolik nevyšlo. Nicméně si myslím, že i v reprezentaci jsme se s kluky posunuli hodně dopředu. Aspoň vidíme, jakou kvalitu má svět, a že my se musíme pořád zlepšovat, abychom mohli být jako česká reprezentace úspěšnější.

Vidíte nějaký progres přímo u sebe?
Snažím se samozřejmě pracovat na všech dovednostech, ale taky bych chtěl ještě zesílit. Na druhou stranu si myslím, že nějaký progres jsem po všech těchto stránkách udělal. Taky bych řekl, že mám lepší bruslení než v minulých letech. Snažím se čím dál tím víc a snad se budu i nadále zlepšovat.

Zmínil jste týmovou stránku uplynulé sezony. Jak na to vzpomínáte?
Hned ze začátku jsme v juniorce ztratili zápasy, ve kterých jsme klidně mohli bodovat. Ani následně se nám nedařilo vyhrávat, ztráceli jsme body, prostě se nám to nepovedlo. Nakonec jsme to nedotáhli a pár kol před koncem už jsme věděli, že to na předposlední místo nezvládneme. Nikdo nechce být poslední. Snažili jsme se a teď musím říct, že naštěstí pro nás se soutěž rozšířila a můžeme setrvat v nejvyšší soutěži.

Přemýšlel jste, co bude dál?
Stejně jako jiní kluci jsem začal řešit, co bude dál. A vlastně to řeším stále, i když jsme se nakonec udrželi. Přemýšlím, jestli nezkusit zahraničí. Nicméně tím, jak se soutěž rozšířila, tak mi to dodalo klid. Mám ještě čas si rozmyslet, co chci, protože i kdybych zůstal v Olomouci, tak budu pořád hrát nejvyšší soutěž.

Takže je ve hře i zahraničí?
Byl jsem draftovaný do kanadské juniorky, takže zatím zvažuji své možnosti. Rozmýšlím, co pro mě bude nejlepší.

Jaký je váš nejoblíbenější zážitek za celou dobu, co působíte v olomouckém klubu?
Za mě je to určitě zážitek z minulého roku, kdy jsem ve Varech poprvé nastoupil za A-tým Olomouce. To pro mě znamenalo nejvíc. A vlastně když jsem potom v A-týmu pokračoval, tak už pro mě byl každý zápas zážitek. Chtěl jsem předvést maximum toho, co ve mně je.

Myslel jste si, že byste se něčeho takového mohl v takhle mladém věku dočkat?
Moc jsem to nečekal. Ze začátku šlo o to, že v týmu byla marodka. Následně tam byli pořád nějací zranění beci, takže si myslím, že i díky tomu jsem se v A-týmu udržel delší dobu než jen na jeden zápas. Upřímně jsem to nečekal, ale všechny tyto události mi nahrály k tomu, abych tuto příležitost dostal a mohl ji nějak více využít. Měl jsem šanci a myslím, že jsem se jí chytil dobře. Nakonec z toho bylo šest zápasů.

Jaký jste měl ze zápasů v A-týmu pocit?
Trenéři mě chválili, takže si i myslím, že jsem něco předvedl. Vždycky to ale může být lepší a pořád je tam prostor pro zlepšení.

Byl jste nervózní, nebo jste byl na ledě naopak sebevědomý?
Na začátku prvního zápasu jsem byl docela nervózní, ale pak jsem zjistil, že je to pořád jenom hokej. V áčku je to pořád stejné, jen tam s vámi a proti vám prostě hrají lepší hráči. Takže byl jsem nervózní, ale po pár střídáních to ze mě spadlo a už to bylo v klidu.

Jakým herním stylem se na ledě chcete prezentovat?
Já se chci prezentovat hlavně směrem do útočné činnosti. Nicméně samozřejmě nechci moc hořet v obraně. Snažím se útočit, být na puku a bruslit. Myslím si, že právě bruslení je moje nejsilnější zbraň.

Využíval jste tuto zbraň i v A-týmu?
Řekl bych, že právě díky tomu, jak dobré jsem měl bruslení, jsem neměl problém kluky v seniorské extralize stíhat. Myslím si, že právě tato dovednost mi hodně pomohla.

Jste si v něčem typově podobní s bratrem Jakubem?
Já si myslím, že ze začátku jsme si byli dost podobní. Jen on teď v AHL hrával více do defenzivy, ale opravdu si myslím, že dřív jsme bývali hodně podobní v útočné činnosti. Teď už bych řekl, že je brácha více defenzivní a já jsem stále spíš ten ofenzivní bek. Nicméně je to tak teď a zase se to může změnit.

Jak sledujete a prožíváte bratrovu kariéru?
Strašně jsem mu přál, ať se dostane do hlavního týmu v NHL. Bohužel si zahrál jen pár zápasů v první sezoně a ve druhé už ho Chicago nevzalo. Hrát za Rockford bylo zklamání jak pro něho, tak i pro mě. Jinak jsem ale jeho zápasy v NHL sledoval a byla to radost.

Jaký máte s Jakubem vztah?
Teď brácha přestoupil do Švédska, kde byl i na suché přípravě, takže je blíž. Jinak když byl v AHL, tak jsme si pořád volali, vlastně každý druhý den. Vždycky si poradíme, co zlepšit, hodně to mezi sebou probíráme.Hlavně se bavíme o hokeji, protože bráchu to živí a já se o to samozřejmě taky zajímám. Jinak ale probíráme i jiné věci, hodně se třeba díváme na fotbal, který pak taky probíráme. Stejně tak jiné sporty.

Zmiňujete, že bratr zamířil do Švédska. Jaké jsou vaše plány pro nadcházející sezonu?
Určitě se chci zase co nejvíce posunout. Mým největším cílem je dostat se na Hlinku a potom na mistrovství světa do osmnácti let. To jsou teď pro mě největší plány.

Co bude třeba udělat pro to, aby vám tyto cíle vyšly?
Myslím si, že mám za sebou dobrou suchou přípravu s kondičním trenérem, která je vždycky základ. Opět jsem se hodně zlepšil a posunul dál, což teď chci ukázat hlavně v reprezentaci. Pokud se dostanu na Hlinka Gretzky Cup, tak budu chtít ukázat to nejlepší, co ve mně je, abych mohl případně dostat šanci i se staršími kluky. Jsem rád, že v reprezentaci můžu být a trenéři mě dosud brali na skoro všechny akce. Musím v tom pokračovat, neusnout na vavřínech a snažit se zlepšovat, abych si i nadále své místo v národním týmu zasloužil. Na prvním místě potřebuju, jak už jsem zmínil, zesílit, protože ti kluci jsou na mezinárodní úrovni mnohdy větší a silnější než já.

Pociťujete větší pozornost na svou osobu? Přece jen jméno Galvas je v hokejovém prostředí známé…
Nikdy si na sebe nepřipouštím tlak a snažím se hrát pořád stejně, i když pod tím tlakem okolí jsem. A není to jen kvůli jménu, je to i třeba v případě, kdy vím, že musíme vyhrát. Ani v takových případech se pokouším si tlak nepřipouštět a řekl bych, že se mi to zatím daří. I když v některých situacích jsem samozřejmě nervóznější, ale to je asi normální.

Jaké jsou vaše ambice a co byste si chtěl někdy zkusit?
Mým cílem do budoucna je určitě se pořád zlepšovat, to mě baví. A jinak bych si chtěl zahrát s bráchou. Táta už bohužel ukončil hokejovou kariéru, ale aspoň s bráchou bych si chtěl zahrát (směje se).

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej