.jpg/w2400h2400t1712141231.webp)
Hrabal si draft užil v Nashvillu s rodinou. Hlavní práce je ještě přede mnou, ví
Druhým nejvýše draftovaným českým hráčem se letos stal Michael Hrabal. Gólmana, který uplynulou sezonu strávil v USHL, si Arizona vybrala z 38. místa, což je podle Hrabala znamení, že o něj má organizace opravdu zájem. Velký kus práce jej ale ještě čeká, a tak se nyní těší hlavně z toho, že dílčí úspěch mohl přímo na místě sdílet se svou rodinou.
Michaeli, v předpovědích draftu jste se pohyboval na čelních místech mezi gólmany. Co jste od toho očekával vy sám?
To je těžká otázka. Řekl bych ale, že jsem očekávání moc neměl. Šel jsem do toho s tím, že to nějak dopadne. Hlavně po sezoně už jsem věděl, že to nijak neovlivním. Právě proto jsem si chtěl spíš užít ten proces. Měl jsem velké štěstí, že jsem na draft mohl jet s rodinou a opravdu si to užít. Věděl jsem, že se můžu pohybovat na konci prvního nebo na začátku druhého kola, což nakonec taky tak nějak dopadlo. Osobně si ale myslím, že nezáleží na tom, jak a kde je člověk draftovaný, nebo jestli vůbec je draftovaný, ale jde o to, jak se potom projevuje. Abych si jednou zahrál v NHL, tak stejně budu muset předvádět výkony. Takhle nějak to beru.
Jak jste se cítil, když zaznělo vaše jméno?
Asi to byla úleva, že už to mám za sebou a nemusím nad tím přemýšlet. Určitě je to ohodnocení mé práce a jsem šťastný, že jsem tyto chvíle mohl prožít s rodinou, která u toho byla přímo na místě, protože na tom má samozřejmě taky obrovský podíl.
Jak jste si s rodinou draft užili?
Já myslím, že to bylo skvělé. Jsem rád, že jsem rodiče po dlouhé době dostal do Ameriky, takže se podívali i po okolí. Myslím si ale, že to nebrali nijak extra. Asi tak jako já. Draft do NHL je hezký krok, ale celkově to nic neznamená. Ta hlavní práce je ještě přede mnou a čeká mě toho doufám ještě dost.
Jak moc jste byl s rodinou v kontaktu během sezony?
Během sezony mě vůbec nenavštívili, což chápu, protože cestování do Ameriky už je takové složitější a náročnější. Nicméně v kontaktu jsem s nimi byl každý den, volal jsem s nimi, což bylo hezké. Myslím si, že jsem to odloučení zvládl v pohodě, měl jsem navíc skvělou hostitelskou rodinu, za což jsem hrozně rád. Koneckonců ta taky na draft přijela a mohla tam být se mnou, za což jsem vděčný. Celkově mě strašně těší, že jsme si udělali společný čas a mohli být na draftu celá rodina.
Sáhla po vás Arizona. Měl jste tušení, že byste mohl zamířit právě do této organizace?
S Arizonou jsem se přes rok dost bavil, takže určitě to byl jeden z týmů, který o mně měl zájem. Myslím, že to je to skvělá organizace, hlavně co se týče developmentu. Mají velký tým trenérů, kteří se starají o svoje prospekty, takže jsem jen rád za to, že můžu být součástí.
Už máte za sebou development kemp. Jaký byl?
Kemp byl super. Phoenix je sice v poušti, takže tam bylo asi čtyřicet pět stupňů, ale kemp jako takový jsem si užil. Bylo skvělé poznat nové lidi, ale s některými kluky už jsem se potkal třeba podruhé. Zase to bylo nějaké ohodnocení. Taky se tam dělaly různé testy na ledě i mimo led, takže to sloužilo hlavně k tomu, aby nám řekli, na čem je potřeba zamakat. Všechno to mělo svůj důvod a je jen dobře, že takové kempy jsou.
Splnilo to vaše očekávání?
Očekávání jsem od kempu žádné neměl. Bral jsem to jako normální kemp a vlastně to tak taky bylo. Každý den jsme byli na ledě, měli jsme off ice testy, do toho trošku posilku a ve volném čase jsme šli na bowling nebo baseballový zápas. Taky jsme se díky tomu s kluky více poznali, šlo vidět, že tam jednoduše nejsme jenom kvůli hokeji.
Byla na kempu dobrá parta?
Skoro se všemi kluky v mojí tréninkové skupině jsme si povídali. Ono když člověk hraje v Americe, tak zjistí, že hokejový svět je malý. Každý zná někoho, koho znám já, a dá se bavit úplně o všem. Hlavně teda o hokeji. Myslím si, že kluci na takovéto úrovni jsou přátelští, už tam není taková, jak se říká, konkurence. A musím říct, že právě z toho jsem byl zprvu docela překvapený i v Omaze. Měli jsme skvělou partu, ale přitom jsem čekal, že to bude právě naopak a vyšší level bude znamenat větší konkurenci. Partu jsme ale měli skvělou a i teď na kempu Arizony byli kluci v pohodě. Myslím si, že jsem tam poznal spoustu nových dobrých lidí.
Potkal jste se i s někým z Čechů?
Se mnou tam byl Lukáš Heš ze Zlína, s kterým jsem trávil hodně času. Do toho tam byl Tobias Ančička, německý gólman s českými kořeny. Jeho táta je Čech, takže s ním jsem se taky bavil česky. Taky tam byla spousta Američanů, kteří hrají stejnou soutěž, takže si bylo pořád o čem povídat.
V Arizoně působí brankář Karel Vejmelka. Byl jste s ním v kontaktu?
Hned jak jsem byl draftovaný, tak jsem si s ním zavolal. Hezky jsme si popovídali a myslím si, že je skvělé, že je tam někdo, s kým si můžu takhle promluvit. Jestli se mi jednou podaří podepsat smlouvu, tak by bylo super, kdyby tam byl taky.
Co vám kemp dal?
Beru to tak, že mi testy ukázaly, na čem je třeba zapracovat. Je to reflexe. Vím, jaké jsou mé slabiny, a když na nich zapracuju, tak mi to určitě dost pomůže. Přece jenom je to development kemp, který je o tom, abychom se zlepšovali, ale za týden se úplně zlepšit nedá. V konečném důsledku už je to pak na každém z nás.
Už jste to trochu naznačil, ale co pro vás úspěch na draftu znamená?
Je to reflexe mé dosavadní práce. Můžu si z toho nějak odvodit, jak na tom v porovnání s ostatními jsem. Myslím si ale, a je hodně takových případů, že je jedno, jestli je hráč draftovaný v prvním kole, nebo v sedmém. Aby se dostal do NHL, tak musí pořád předvádět ty nejlepší výkony, aby mohl týmu pomoct. Jinak o něj není zájem.
Poslední sezonu jste strávil v USA. Myslíte, že to mělo na vaši konečnou pozici na draftu vliv?
Myslím si, že určitě ano. A jsem za to rád. USHL je přece jen jedna z nejlepších juniorských lig. Hodně jsem se posunul jak hráčsky, tak lidsky. Byla období, kdy se mi moc nedařilo, a právě ta mě hodně psychicky posunula. Jsem za tuto sezonu strašně rád a určitě bych neměnil.
Musel jste si v USA hodně zvykat?
Za mě život v Americe není tolik odlišný od toho, na jaký jsem byl zvyklý. Mluví se o kulturních změnách, ale moc jsem to nepociťoval. Největší rozdíl je asi ten, že se musí všude jezdit autem, protože je všechno daleko a městská doprava je v menších městech jako Omaha pomalu nulová. Byl jsem vždycky závislý na někom, kdo má auto. Po hokejové stránce mi chvíli trvalo zvyknout si na takové ty klasické věci jako menší hřiště, rychlejší hru, lepší hráče. To k tomu ale patří, určitě mě to posunulo a jsem za to strašně rád.
Jak to vlastně máte s přestupem na univerzitu? Čeká vás už příští sezonu?
Původně jsem se měl vrátit zpátky do Omahy, ale i když to nebylo úplně v plánu, tak jdu nakonec na univerzitu. Za mě je to samozřejmě skvělé, protože to má zase vyšší úroveň, jsou tam lepší hráči. Je to teď pro můj rozvoj asi to nejlepší, co může být.
Jak se na to těšíte?
Těším se hodně. Vyšší úroveň pro mě znamená více výzev. Bude to těžší, ale vím, že mě to může jenom posunout. Nebude to jednoduché, ale těším se.
V čem bude největší rozdíl?
Oproti americké juniorce má sice univerzitní liga větší strukturu, takže to bude pro gólmana lehčí, ale hráči jsou starší, lepší a chytřejší. Z americké juniorky je to zase další stupeň, kam se dá dostat.
Cítíte, že je teď správný čas posunout se zase o kousek dál?
Myslím si, že pro gólmana není lepší cesty než přes univerzitní ligu. Za mě je to taky nejlepší přechod mezi juniorským a seniorským hokejem. Přece jen se dost často stává, a v Česku je to docela vidět, že hráči nezvládají přechod mezi juniorkou a áčkem. Univerzita je na to skvělá.
Chybí podle vás v Česku nějaký takový přechodný stupeň?
Na jednu stranu ano, něco podobného by bylo skvělé, ale s počtem hráčů, který v Česku je, to není úplně možné. Spíš by bylo třeba zkvalitnit juniorku, aby při přechodu nepociťovali hráči až takový rozdíl. Taky je to o vychovávání hráčů, aby všichni neutíkali. Pokud všichni utečou do zahraničí kvůli tomu, že kvalita soutěží není dobrá, tak se to nezvedne, a naopak se to bude zhoršovat. Musí se najít nějaké lepší řešení, aby hráči zůstávali v Česku.
Jaké jsou vaše ambice do nadcházejících sezon?
Mojí hlavní ambicí je se zlepšovat. Chci zesílit a celkově se zlepšit na ledě i mimo něj. Samozřejmě by bylo hezké, kdyby se mi podařilo dostat na mistrovství světa dvacítek. Oblékat dres národního týmu je vždycky čest, obzvlášť na takovýchto akcích.
Z vašeho aktuálního pohledu – jak těžké si myslíte, že pro vás bude se jednou prosadit v NHL?
Odpověď na tuto otázku se bude vyvíjet podle mého rozvoje. Já si myslím, že se svým mindsetem a tím, jak makám, můžu mít jednou na NHL týmy velký impact, pokud tedy ještě zapracuji na svých slabinách. Druhé kolo je pro gólmana celkem vysoko, takže bych řekl, že Arizona o mně má zájem a bude mě chtít rozvíjet. Jsem strašně rád za to, že mi věří, a udělám všechno pro to, abych se do NHL jednou dostal a abych se tam hlavně udržel.
Zmiňoval jste i reprezentaci, v následujících dnech vás čeká kemp. Jak se těšíte?
Těším se na kluky, některé známé tváře uvidím opět po dlouhé době. Bude to i takový dobrý kemp před sezonou, na kterém se můžu, nechci říct rozchytat, ale dostat trošku do tréninkového tempa, což bude skvělé. Do každého tréninku i zápasu půjdu s tím, že tam nechám všechno. Jenom tak se můžu zlepšovat.
Úvodní foto: Isaac Torres, Arizona Coyotes