Marcelův zámořský game changer: Je na čase se oťukávat s dospělými, usmívá se
Juniorská léta zakončil Marcel Marcel se vší parádou. Nejprve bral stříbrnou medaili na mistrovství světa do dvaceti let a po konci první sezony v Americe si jej na draftu vybralo Chicago. A jak se později ukázalo, Blackhawks s ním téměř od začátku počítali do AHL, kde urostlý útočník podepsal roční smlouvu s Rockford IceHogs.
Marceli, nedávno jste podepsal smlouvu s farmou Chicaga, jak se to celé zrodilo?
Chicago mě draftovalo s myšlenkou toho, že mě podepíšou a zkusí v AHL. Proto mě vlastně vzali výš na začátku pátého kola. Moc jsem to neřešil, řešil to můj agent, který mi všechno řekl. Na development kempu už tak asi na mě moc nezáleželo, i když samozřejmě kdybych se neukázal jako dobrý kluk, tak by mě třeba nepodepsali.
Jaké jsou vaše pocity z podpisu?
Jsem z toho nadšený. Do minulé sezony jsem šel s cílem, že se chci zkusit prosadit mezi muži v USA nebo Kanadě. Mně vyhovuje malé hřiště, protože jsem vysoký, mám dlouhou hokejku, s kterou dosáhnu daleko, a i vzhledem k mojí hře mi to kluziště sedí víc. Je pro mě příjemnější a mám ho radši, takže jsem teď opravdu šťastný. Už je načase se začít oťukávat mezi chlapy.
Máte už nějaké cíle pro příští sezonu?
Určitě to bude něco nového, ale nad cílem jsem nijak nepřemýšlel. Smlouvu mám na jeden rok, takže cílem bude si říct o další rok. Nebo zabojovat o smlouvu v NHL. Zatím jsem si ve své hlavě žádné cíle nenastavil, takže bych to shrnul takhle. Samozřejmě budu chtít hrát nejlépe, co to jde, ukázat maximum toho, co je ve mně, abych tam mohl zůstat. Mám rád Ameriku a Kanadu, takže to je asi největší cíl.
Jak jste vlastně prožíval samotný draft NHL?
Věděl jsem, že je šance být vybraný, ale úplně jsem na to nespoléhal. Už když jsem ale sledoval první kolo, tak na mě přišla velká nervozita. Spíš se ale týkala přemýšlení o tom, kam bych šel, než toho, jestli vůbec budu vybraný. Po draftu jsem byl šťastný. A bylo to šílené, protože jsem měl asi padesát hovorů od rodiny, lidí z Chicaga, agentů, trenérů. Je to splněný den každého malého hokejisty.
Očekával jste úspěch na draftu?
To bych úplně neřekl, ale viděl jsem zájem. V Kanadě se jim líbí, jak hraju, líbí se mi jim moje postava. Proto jsem věděl, že tam šance je, ale že bych o tom byl přesvědčený, to ne. Přistupoval jsem k tomu tak, že když se to stane, bude to krásný splněný sen. No a když ne, tak se o to půjdu poprat na nováčkovský kemp, protože na ten už jsem byl pozvaný asi čtyři měsíce před draftem.
Kdo o vás projevil zájem?
Někdy v únoru jsem byl na první i druhý kemp pozván New York Rangers, kam bych jel v případě, že bych nebyl draftovaný. Jinak zájem týmů byl obecně velký. Kanadská juniorka a i mistrovství světa juniorů jsou strašně sledované. Na mistrovství byli generální manažeři týmů, na každém zápase juniorky tady máme třeba deset skautů. No, a jelikož v našem týmu bylo asi devět draftovaných kluků a na každý zápas jezdilo deset skautů, tak už mi i trenér říkal, ať se podívám na to, kolik přijelo skautů a kolik kluků od nás z týmu může být ještě draftovaných. Vesměs jsem byl jediný. Oslovilo mě asi deset patnáct týmů, měl jsem meetingy, s Pittsburghem jsem byl na večeři. Právě podle toho jsem soudil, že šance na draft tam nějaká bude.
Takže v Kanadě jste byl hodně na očích…
Je to šíleně na očích. Na každém zápase je minimálně jeden skaut, a kdo na zápase není, tak sleduje aspoň sestřihy určitých hráčů. Tady i mně druhý den po zápase přišly sestřihy mých střídání z celého zápasu, mohl jsem si prohlédnout, jak jsem hrál a kde jsem dělal chyby. K tomu všemu mají přístup manažeři i skauti, takže je to hodně sledované. Já jsem byl navíc v týmu, který jel na titul. Soupiska byla nabitá, hráli jsme dobře, takže se na nás chodili i rádi koukat. Vždy tam bylo alespoň pět skautů a chodili si za mnou popovídat i po zápase do šatny. Byl jsem na očích každý den. Skauti volali i našemu generálnímu manažerovi, trenérovi a ptali se. Z Chicaga volali i mému spoluhráči, kterého draftovali minulý rok, nebo naší fyzio-kondiční trenérce. Zjišťují opravdu všechno.
Jaká vlastně byla vaše sezona, když vám tolik pomohla?
Nazval bych to anglicky game changer, protože mě to vystřelilo. Vždycky jsem snil o tom, být draftovaný, ale nikdy jsem k tomu neměl tak blízko jako po roce v Kanadě. Byla to obrovská životní změna. Přišel jsem do týmu, který od začátku jel na vítězství v lize. Měli jsme sedm draftovaných kluků a během vánoční přestávky přišli další tři. Po Vánocích jsme neprohráli 23 zápasů v řadě a město šílelo. Všichni nás viděli jako vítěze, na papíře jsme taky měli pravděpodobně nejlepší tým v QMJHL, akorát nás pak porazil Québec, který má výborného trenéra. Ne že bychom to vypustili, ale už nám to potom tolik nefungovalo. Celkově bych to ale popsal jako úspěch. Hráli jsme opravdu dobrý hokej, po Vánocích na nás byl vyprodaný skoro každý zápas. Pro lidi byl problém se dostat na zimák, aby nás viděli. Třeba v semifinále pustili lístky do prodeje a po celém zimáku byly fronty, na někoho ani nezbylo.
Jak se vám v prostředí s takovým zájmem hrálo?
Je to stadion pro pět šest tisíc lidi. A Kanaďani, to jsou blázni. Hrála hymna, v Česku bychom to měli za disrespekt, ale tady křičeli, tleskali a fandili i během kanadské hymny. Je neskutečné, když máte vyprodaný zimák a všichni skandují. Pak třeba ještě dáte gól a oni slaví s vámi. Je to opravdu hezké.
Na začátku jste zmiňoval i mistrovství světa…
Ohromný zážitek a obrovský úspěch. Mistrovství světa je samo o sobě něco speciálního, ale když jsme k tomu přidali medaili, tak je z toho opravdu nezapomenutelný zážitek. Bylo to krásné a líbilo se mi, že všichni kluci v kabině dostávali velkou podporu z Česka. Viděli jsme, kolik lidí ty zápasy vůbec sledovalo, i když se hrálo třeba ve dvě ve tři českého času. Po zápasech mi přicházely zprávy, během mistrovství jsem odepsal snad na čtyři tisíce zpráv, snažil jsem se odpovědět opravdu každému, protože si toho vážím.
Vraťme se zpátky k aktuálnímu dění, jaké byly vaše první kroky po draftu?
Nevím, jestli jste viděla video, jak to vlastně celé bylo (směje se). Byl jsem v Kanadě u své billet rodiny s jejich kamarády, svou přítelkyní a její rodinou. Všichni jsme napjatě sledovali celý draft a na začátku pátého kola jsem si řekl, že půjdu rychle na záchod, protože jsem čekal, že bych mohl jít na konci pátého nebo na začátku šestého. Nečekal jsem, že bych mohl být výš. Akorát jsem se vrátil, podíval se na hodinky a sedl si zpátky, když se moje billet máma podívala na telefon, kde bylo všechno rychleji než v televizi, a řekla, že jsem byl draftovaný. Já jsem jenom seděl s myšlenkou, o čem to mluví, když nikde nic nevidím. Začala šílet, já jsem tomu stále nevěřil, ale pak jsem to uviděl na televizi a zbláznil se mi telefon. Druhý den večer jsem pak hned letěl do Chicaga na týdenní kemp.
Co říkáte na to, že si vás vybralo zrovna Chicago?
Jsem z toho nadšený. Historicky je to velmi sportovní město – basketbal Chicago Bulls, dva baseballové týmy, klub NHL založený v roce 1926. Je tam obrovská sportovní historie, což se mi strašně líbí. Jsem rád, že mám šanci porvat se o smlouvu zrovna tam. Zároveň je to tým v přestavbě, který dává šanci mladým klukům a snaží se vybudovat tým, aby mohli útočit na Stanley Cup.
V první volbě sáhlo Chicago po Connoru Bedardovi. Co na něj říkáte?
Já jsem proti němu hrál na třech reprezentačních akcích, na ledě ho asi každý viděl. Je extrémně šikovný, má neskutečnou střelu, za to všechno mu jde obrovský respekt. Hlavně je to ale super kluk. On sám za mnou přišel se představit, normálně jsme si popovídali. Nehraje si na superhvězdu, je pokorný. Opravdu super kluk do kabiny, myslím si, že to může být skvělý kamarád.
Co pro vás draft znamená vzhledem k novým možnostem, které se vám otevírají?
Je to splněný sen a krásná tečka za juniorským hokejem a mládežnickými roky. Myslím si, že mistrovství byla nejlepší tečka, jakou jsem mohl udělat, a draft tomu ještě pomohl. Asi to nepřebil, protože mistrovství světa s medailí je úplně něco jiného. Draft ukončil moje juniorská léta a teď se mi otevřou dveře pro velký hokej. Je na čase se začít oťukávat s dospělými.
Úvodní foto: Dominic Charette