Mařík hledá výzvy, čeká ho nejdůležitější sezona. Chci být nejlepší, hlásí

V uplynulé sezoně skončil Matyáš Mařík s plzeňským dorostem na druhém místě, teď už se ovšem dívá dál a hledá další výzvy. Díky dobrým výkonům zaujal a pro následující ročník tak mění barvy. Bude chtít dokázat, že juniorka Českých Budějovic do extraligy patří a taky potvrdit, že jeho dobrá sezona nebyla jen náhoda.

Matyáši, v červnu jste absolvoval kemp s výběrem U18. Jak jste byl osobně spokojený?
Spokojený jsem byl hodně. Zase jsem se o trochu seznámil s ostatními kluky. Nějaká chvála byla, ale samozřejmě i chyby, což je taky důležité. Pan Mensator to všechno točil a poslal to i trenérům do klubů, takže se na to s panem Hrubcem v Budějovicích ještě podíváme a budeme se snažit chyby napravit.

Jak kemp probíhal?
Bylo to super. V Kravařích jsme měli led rozdělený na dvě skupiny, kdy jedna skupina měla suchou před tréninkem a druhá po něm. Většinou to byla posilovna. Odpoledne jsme měli všichni společný led a před ním rozcvičku. Jak jsme byli na ty dvě skupiny, tak jsme hrávali proti sobě. Myslím si, že nás to tam všechny bavilo. Nebo minimálně mě určitě, odnesl jsem si z kempu spoustu věcí a seznámil se s kluky, s kterými jsem se předtím až tak neznal.

Potom následoval ještě gólmanský kemp…
Na gólmanský kemp na Hvězdu jsme my čtyři z osmnáctky přijeli o den později, nebyli jsme tedy na pátečním tréninku. Ty další dva dny ale byly super, režim byl podobný jako v Kravařích a poslední den jsme měli dvouhodinový trénink na ledě, abychom tam mohli strávit více času.

Jak náročný to byl týden?
Bylo to hodně náročné. Poslední den gólmanského kempu jsem už byl značně unavený a musím říct, že mě hodně bolely nohy. Určitě mi to dost dalo, ale těžké to bylo. Jet dvoufázově téměř osm dní v kuse je fakt náročné. Dal jsem si potom aspoň den volna, než jsem se zase začal dostávat do tréninku.

Mluvil jste o seznamování s novými spoluhráči. S kým si nejvíc rozumíte?
Samozřejmě se hodně bavím s gólmany. S Břéťou Vystrčilem, Kubou Milotou nebo Ebim (Adamem Ebenstreitem) z Varů. Rozumím si ale se všema, není tam nikdo, s kým bych si vyloženě nerozuměl.

Co všechno vám působení v reprezentaci dává?
V reprezentaci jsou jedni z nejlepších trenérů, kteří vidí všechny chyby i pozitivní věci. Teď tam máme nově i pana Neuvirtha, který chytal v NHL a taky nám můžeme pomoci s dalšími a úplně jinými věcmi, které ostatní třeba nemusí vidět, nebo je nemusí znát. Naučí nás strašně moc a líbí se mi i to, že posílají videa do klubů, abychom na tom mohli dál pracovat a zlepšovat se. Dělají s námi úžasnou práci.

Mluvíte o zlepšování. Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
Slabých stránek pár mám a rozhodně na nich s trenéry z klubu a z reprezentace budu pracovat. Silná stránka se mi bude hledat asi o něco hůře, protože se soustředím spíš na ty mínusy, abych na nich mohl zapracovat.

Co se týče vašeho gólmanského stylu, máte nějaký vzor?
Hodně sleduju Careyho Price z Montrealu, který už teda ale asi bohužel chytat nebude. Ten se mi hodně líbí stylově i povahově. Snažím se od něj vzít ty nejlepší věci a chytat jako on. Líbí se mi taky nováček Devon Levi z Buffala nebo Juuse Saros nebo Andersen z Caroliny. Samozřejmě už teď jsem větší gólman. Myslím si, že jsem z naší skupinky gólmanů nejvyšší. S tím souvisí to, že jsem v bráně klidný a přesný, nedělám moc pohybů navíc.

Jste klidný i povahově?
Nikdy se moc nestresuju, ani před zápasy. Ve složitých situacích nepanikařím, je to asi tím, že se i snažím být co nejklidnější. Ono to taky pak v bráně vypadá dobře a dělá to dobrý dojem. O to se snažím. Určitě je to pak i výhoda. Když se to člověku někdy nepovede a udělá nějaký pohyb navíc, tak se může otevřít skulinka na gól, což není úplně výhodné.

Měl jste od začátku kariéry jasno, že půjdete do brány? Třeba díky své povaze nebo jiným predispozicím...
Můj táta spoustu let profesionálně chytal, ale já jsem začínal jako hráč. Táta ale trénoval gólmany a já se na ně pořád díval, takže jsem jako hráč nedával příliš pozor. Jeden den jsem za tátou přišel a řekl mu, že chci být gólman. Netlačil mě do toho, podle mě byl rád už jen za to, že hraju hokej, ale já jsem za ním přišel sám. Lákalo mě to, chtěl jsem chytat a tak to začalo.

Co vám na to táta řekl?
Byl moc rád. Taky chytal, takže s tím neměl žádný problém a hned se všechno zařídilo. Strašně moc mi na začátku pomohl a i teď spolu doma všechno probíráme. Chodí mi na zápasy, takže taky vidí chyby nebo dokáže pochválit, když mám dobrý zápas.

Dobrých zápasů bylo v loňské sezoně hned několik, vidět to bylo i na vašich statistikách…
Na statistiky vyloženě úplně nekoukám, i když dobrá čísla potěší. Pro mě je ale hlavní vyhrát a chytat co nejvíce zápasů. Statistiky jsou jenom třešnička na dortu.

A byl jste spokojený?
Byla to pro mě velmi úspěšná sezona. A směrem do budoucna se mi díky tomu otevřelo strašně moc cest. Jsem za loňskou sezonu opravdu rád, protože byla moje doposud nejúspěšnější. Doufám, že budou teď v Budějovicích následovat ještě lepší a lepší.

Jaké cesty se vám otevřely?
Zrovna třeba přestup do Budějovic. Kdybych takhle dobrou sezonu neměl, tak by mi třeba nenabídl možnost přestoupit. Celkově možnosti se někam posunout nebo vidět, že se vás ostatní všímají.

O rok dříve jste přitom začínal v Třemošné...
Do Třemošné jsem šel proto, abych se co nejvíc rozchytal. Byl jsem v dorostu mladý, takže jsem šel na hostování tam, abych měl co nejvíce zápasů a zvykl si na rychlost dorostu, protože jsem přišel z deváté třídy Plzně. Na nadstavbu dorostu jsem se do Plzně zase vrátil a myslím si, že mi působení v Třemošné hodně pomohlo i přesto, že jsme nebyli úplně dobrý tým. Získal jsem spoustu zkušeností, takže podle mě to bylo dobré rozhodnutí. V Plzni bych tolik zápasů nechytal, jelikož tam byl Dan Jansa, který byl v té době jasná jednička.

Jak se teď zrodilo vaše působení v Budějovicích?
Už několik let znám trenéra gólmanů Standu Hrubce, kterého mám moc rád. Líbí se mi jak pracuje s gólmany, a mám ho rád i po lidské stránce. Teď už ani přesně nevím, kdy to bylo, ale když jsem byl v dorostu, tak přišla nabídka od Budějovic, kde právě pan Hrubec trénuje. A taky tam dřív hrál táta a měl to tam moc rád, takže mně se tato nabídka hned líbila a cítil jsem, že tam mám skvělou možnost dostat se do vyššího hokeje. Buď dospělého, nebo třeba někdy v budoucnu do zahraničí. Zrealizovalo se to a teď jsem v Budějovicích. A musím říct, že je to opravdu super. Teď už jsem tam na suché přípravě a líbí se mi tam.

Jak vypadala vaše suchá příprava?
Dodělával jsem ještě školu v Plzni, a abych úspěšně dokončil druhý ročník, musel jsem tam být dva dny v týdnu. Pondělí a pátek jsem tedy trénoval individuálně podle pokynů našeho kondičáka a úterý až čtvrtek jsem byl v Budějovicích. Ve středu to byl gólmanský trénink a úterý a čtvrtek trénink s týmem.

Jak to teď budete mít se školou?
Teď jsem v Plzni bez problémů dodělal ročník a přestupuju na školu do Budějovic.

Stihl už jste se v Budějovicích rozkoukat?
S kluky už jsme si párkrát město prošli, ukázali mi to tady. Je to tu hezké. Zimák je taky pěkný, už ho mám, dá se říct, celý prozkoumaný a celkově už se docela orientuju. Z bytu na zimák se určitě dostanu (směje se). Ale samozřejmě bych chtěl postupem času poznat město a okolí ještě víc.

Berete po přestupu loňskou sezonu ještě více jako závazek?
Určitě musím dokázat, že ve mně něco je. Chci být v Budějovicích nejlepší a taky jim musím ukázat, že dokážu chytat na stejném levelu, na jakém jsem chytal i minulý rok, a nebyla to náhoda. Nicméně pro takovéto výzvy hokej hraju. Právě proto mě to baví.

Navíc jdete mezi juniory, kde to bude zase trošku jiné…
To bude, ale už minulý rok jsem občas na tréninky s juniorkou chodil. Určitě to bude jiný hokej, ale jelikož se na to připravuju už teď, tak věřím, že nebudu mít s tím skokem žádný problém.

Jaké jsou vaše dlouhodobější ambice?
Řekněme, že asi samozřejmě je mým cílem hrát nejlepší soutěž světa NHL. Obecně bych se chtěl ale dostat do ciziny. Právě proto bude důležité, abych teď měl co nejlepší sezonu, odchytal v ní co nejvíc zápasů a měl potom třeba nějakou možnost na draft.

Takže vás čeká nejdůležitější sezona?
Myslím si, že je to úplně nejdůležitější sezona, jakou jsem doposud měl. S týmem musíme ukázat, že do extraligy juniorů patříme, a jak už jsem jednou zmínil, jednoznačný cíl je se dostat do play off. Pak je pro mě důležitá třeba taky kvůli reprezentaci a tomu, že tento rok už mou kategorii čeká mistrovství světa. Také je po této sezoně draft.

Mluvil jste také o výzvách. Jaké vás teď čekají?
Vím, že teď se v extralize juniorů hodně prodloužila sezona. Bude se hrát více zápasů, takže podle mě bude náročné celou sezonu vůbec zvládnout. Další výzvou pak pro mě bude udržet si výkonnost z minulé sezony, případně ji ještě vylepšit, což bych si upřímně přál asi nejvíc. Nemůžu ale samozřejmě opomenout ani týmovou stránku a týmový úspěch, kde je výzvou dostat se do play off a mít celkově co nejlepší sezonu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej