Oficiální uvedení nových členů Síně slávy. Na ceremoniálu se také gratulovalo jubilantům

Čtvrtek nebyl pouze dnem, kdy sehrálo národní mužstvo první zápas Švýcarských her v pražské O2 areně s Finskem. V útrobách arény totiž ještě před zápasem došlo k uvedení nových členů do Síně slávy českého hokeje a také ke gratulacím k významným životním jubileím již uvedeným členům síně slávy.

Právě gratulace proběhly jako první. Nejdříve přišel na řadu bývalý obránce Vladimír Bednář, který letos oslavil 75. narozeniny a který byl do Síně slávy českého hokeje uveden v roce 2016.

„Jihlava mi nejvíce přirostla k srdci. Vyšvihla mě nahoru mezi osobnosti, které jsem zbožňoval. Najednou jsem se ocitl mezi nimi a vyhráli jsme titul,“ vzpomínal na své začátky. Bednář je i nyní aktivním trenérem. „Stále trénuji, už pětašedesát let na sebe obouvám brusle. Chci už ale končit, je tam na mě moc mládí,“ vtipkoval.

Druhým jubilantem byl bývalý útočník Bohuslav Ebermann, který taktéž oslavil 75. narozeniny. „Mějte takovou chuť reprezentovat, jako jsme měli my. Dávali jsme do toho maximum, a ještě něco navíc. Musíte chtít bojovat za naši republiku,“ radí nováčkům v reprezentaci.

Ebermann byl na ledě bleskově rychlý, proto se mu přezdívalo Plzeňský expres nebo Rychlík. „Tak mi začali říkat na vojně. Plzeňský expres pak přišel v Plzni,“ prozradil původ svých přezdívek člen síně slávy, kterému se dostalo největšího hokejového ocenění v podobě

vstupu do Síně slávy českého hokeje už v roce 2010.

Třetím a posledním jubilantem ceremonie byl bývalý obránce a trenér Milan Chalupa, který letos oslavil kulaté 70. narozeniny a který vstoupil do síně slávy také v roce 2010. Ke gratulacím obdrželi všichni tři jubilanti slavnostní saka Síně slávy českého hokeje.

Noví členové síně slávy

Poté přišlo na řadu samotné uvedení do síně slávy. Prvním uvedeným byl brankář Roman Turek. „Při této příležitosti se člověk na největší momenty své kariéry podívá rád, doma bych si je sám určitě nepouštěl,“ dodal s úsměvem k uvedení.

Ve své bohaté kariéře vyhrál několik trofejí, ta z mistrovství světa v roce 1996 byla pro brankáře ta nejcennější. „Nejvíce si cením zlaté medaile z Vídně, byl jsem tam vyhlášen i jako nejlepší brankář turnaje, takže to tam všechno společně zapadalo. Proto je to pro mě nejcennější trofej.“ Nekličkoval ni při otázce, kde se mu nejvíce líbilo v NHL, kde odchytal osm sezon. „Calgary. Hokej tam byl sport číslo jedna. Chytal jsem tam i jako jednička, takže je to právě Calgary.“

Druhým uvedeným byl bývalý obránce Tomáš Kaberle, který tak zkompletoval rodinnou trojici, když se přidal k tátovi s bratrem. Tomáš za svou hráčskou kariéru odehrál 14 sezon v NHL, získal titul mistra světa nebo se stal šampionem Stanley Cupu.

„Doplňuji bráchu i tátu, jsem z toho dojatý,“ dodal Kaberle.

Třetím uvedeným byl útočník Petr Sýkora. Ten většinu své kariéry taktéž odehrál v zámořské NHL, kde se podíval šestkrát do finále Stanley Cupu a dvakrát v něm dokázal triumfovat. Také tam odehrál přes tisíc utkání, milník. Je to dvojnásobný mistr světa a vítěz švýcarské ligy, ve které svou hvězdnou kariéru ukončil.

Posledním uvedeným byl Roman Herink, jeden ze zakladatelů parahokeje v České republice. Přes všechny komplikace s nedostatkem financí i vybavení začal konstruovat první sáňky. Od roku 2000 se věnoval rozvoji tohoto sportu v ČR, v roce 2005 zorganizoval ME ve Zlíně a následně několik dalších mezinárodních turnajů. Na mistrovství světa v roce 2009 v Ostravě se podílel jako předseda organizačního výboru. Je prvním parahokejistou, který byl uveden do Síni slávy českého hokeje.