logo
Pro fanoušky Český hokej
Organizace
Sport
Soutěže
Projekty
Partneři
Média
sociální sítě

Realita AHL? Dvakrát horší, líčí Kulich. Na MS se znovu našel a zářil v play off

Po Jiřím Kulichovi sáhlo v prvním kole loňského draftu Buffalo a nyní má za sebou kompletní sezonu v AHL. Působení v Rochester Americans ale nebylo pro mladého útočníka procházkou růžovým sadem. A i když pro něj start v zámoří vypadal až děsivě, dokázal si na nový život zvyknout. A nejen to. Stal se nejproduktivnějším juniorem základní části, zaujal také v play off a po konci sezony figuroval v All-Star výběru nejlepších prospektů soutěže.

Máte za sebou první sezonu v zámoří. Jaká byla?
Půlka sezony do mistrovství dvacítek pro mě byla strašná. V Rochesteru jsem bydlel sám a nezvládal jsem to úplně nejlépe. Proto jsem byl rád, že jsem tam měl Lukáše Rouska a Matěje Pekaře, kteří mi se začátkem pomohli. Byl jsem hodně frustrovaný na ledě i mimo něj. Pak přišlo mistrovství, na kterém jsem byl zase zpátky se svými kluky, a tam asi nastal ten zlom. Začalo se mi dařit a cítil jsem se skvěle. Všechno bylo zase tak, jak má, ale první půlrok byl pro mě opravdu šílený. Hokejově i nehokejově.

Co bylo nejnáročnější?
Po nehokejové stránce to ani nebylo o tom, že jsem byl sám na bytě, protože na to už jsem byl zvyklý z Varů, kde jsem taky bydlel sám. Nejtěžší bylo, že už ten život nebyl ve stylu kafíčko a obídek s kluky po tréninku. Přišel jsem z tréninku a byl jsem sám. To bylo mimo led asi nejhorší. Jinak jsem všechno zvládal. Volal jsem s rodiči, kteří mi radili, jak vařit, jak prát a takové věci.

A po hokejové stránce?
Po hokejové stránce to bylo složité úplně ve všem. Hlavně ve fyzické síle a rychlosti. Když jsem tam přišel, tak jsem si o sobě myslel, jak jsem rychlý. Hned první zápas jsem tam byl průměrný až podprůměrný bruslař. Na tom jsem pak zamakal. To samé fyzická síla, potom už jsem se cítil dobře. Nejhorší byla ale asi ta mentalita, nastavit si hlavu. Po této stránce to bylo první dva měsíce docela špatné. Byl jsem pryč od všech kamarádů, což se na mě podepsalo. Taky jsem měl špatný jazyk, takže ostatní nechápali moji srandu, já jsem nechápal jejich a pořád na ledě nebyla žádná srandička. Po mistrovství jsem se do toho ale zase dostal a znovu jsem se cítil jako mezi svými.

Byl to najednou úplně jiný život?
Přesně tak, změnilo se úplně všechno. Denně jsem v kontaktu s Kubou Laukem, a ten mi před sezonou říkal, že farma je strašná. Je to tam obtížné, taková džungle. Popravdě jsem si myslel, že přehání. Navíc jsem byl zvyklý bydlet sám ve Varech, takže jsem si myslel, že to v Americe bude stejné. Jenže to bylo úplně jiné. Všechno pro mě bylo složité.

Takže vás to i přes reference kamarádů překvapilo?
Překvapilo mě to až až (směje se). Když jsem tam přišel, tak to bylo ještě dvakrát horší, než Kuba říkal. Fakt jsem to první měsíce snášel docela těžko.

A co jste očekával sám do sebe?
Prvních čtrnáct dní na farmě jsem byl frustrovaný, protože mi nic nešlo. Očekával jsem od sebe víc. Jak herně, tak i bodově. Bylo to všechno rychlé a moc jsem se nechytal. Nějaké body jsem v zápasech udělal, ale první měsíce jsem na to opravdu neměl. Hlavně jsem těch prvních čtrnáct dní opravdu koukal na to, že bych chtěl nahoru do NHL. Potom jsem to ale úplně vypustil. Co se má stát, to se stane. Od té doby jsem jenom makal a uvidíme, co bude dál.

Říkal jste, že po mistrovství světa nastal zlom. Pomohlo vám známé prostředí?
Určitě ano. Dostal jsem se zase do svého komfortu. Navíc na farmě jsem to fyzicky nedával, ale přijel jsem na mistrovství, a tam jsem na tom byl najednou daleko lépe než kluci, proti kterým jsme hráli. Cítil jsem se dobře. Na druhou stranu jsem se po mistrovství vrátil a měl jsem na ledě obrovské sebevědomí. Tím pádem jsem si myslel, že teď už to bude lehké. Jenže mi zase trvalo sedm zápasů, než jsem se do toho vůbec dostal. Fakt jsem byl hodně překvapený, jak je to na farmě obtížné.

Sledoval jste letošní draft, na kterém se objevili vaši spoluhráči z reprezentace?
Jo, jo, sledoval jsem. Díval jsem se na celé první kolo draftu. S Edou Šalém jsme také v kontaktu denně. Píšeme si, voláme si, takže jsem čekal, až si vyberou Edu, a pak jsem šel spát (směje se).

Vraťme se k vaší sezoně, v její druhé polovině se vám velmi dařilo...
Na konci sezony už jsem se do toho dostal. Na mistrovství jsem dal nějaké góly a potom se mi to podařilo i v AHL. Dostal jsem do sebe zase sebevědomí a dovolil si víc. Pak jsem si zranil tříslo, takže jsem byl týden mimo a první dva zápasy play off vynechal. Měl jsem trošku obavy z toho, jaké tady to play off bude, ale nakonec se docela vydařilo. Došli jsme až do semifinále a po individuální stránce to bylo taky super.

Co jste od play off očekával?
Mně popravdě přišla celá sezona jako play off, takže jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí (usmívá se). Když už jsme ale hráli to reálné play off, tak to bylo zase úplně něco jiného. Bylo to fakt náročné, ale myslím si, že jsem se s tím popral docela dobře.

Cítíte se dobře v důležitých zápasech sezony?
Zrovna já jsem takový, že se na důležité zápasy přepnu do jiného módu. Hraju si ten svůj hokejíček a dokážu se podle mě ještě víc uvolnit. Play off už je konec sezony, postupem času jsem se do toho dostal, takže v závěru už jsem neměl problém skoro s ničím. Navíc jsme měli skvělý tým. Kluci mi pořád pomáhali. Myslím si, že mojí největší zbraní je střela, takže na mě všichni pořád apelovali, ať střílím. Klidně i od modré čáry, odkudkoliv.

Co bylo vaším osobním klíčem k úspěchu?
Celou sezonu jsem potřeboval nabrat nějaká kila, a nakonec jsem jich během sezony nabral asi osm. A cítil jsem se výborně. Nikdo mě nějak výrazně neodstavil, na bruslařské stránce jsem taky zapracoval, před každým tréninkem jsem si dával střelbu navíc. Tím si to nějak všechno sedlo.

Neměl jste v tomto ohledu na startu sezony jako jeden z nejmladších hráčů nevýhodu?
Na tohle popravdě vůbec nekoukám. Vidím, že mi trenéři dali důvěru, takže není důvod řešit, že jsem mladý. Spíš jsem to bral pozitivně, protože se musím pořád zlepšovat. Uvědomuju si ale, že jsem mohl být ještě lepší.

Už jste si tedy na všechno zvykl?
Určitě ano. Nicméně jsem si vždycky říkal, jak už jsem si zvykl, ale přišel brutální zápas a zase jsem musel pracovat na jiných věcech. A takhle to tam funguje, protože konkurence je obrovská. Každý chce nahoru, takže musíte pořád pracovat a nevypustit jedinou sekundu. Po této stránce mě to posunulo hlavně mentálně.

Vaše jméno se skloňovalo také v souvislosti historických statistik…
Něco jsem o tom četl, ale neupínám se na to. Snažím se jít den ode dne a zápas od zápasu, snažím se být lepší a lepší. Body a góly pak prostě přijdou.

Na začátku jste zmiňoval Lukáše Rouska. Jak jste spolu fungovali v sezoně?
S Lukášem Rouskem jsme ze začátku sezonu hráli spolu, ale to nám nějak nevyšlo. Opravdu jsem se do toho potřeboval dostat. Teď na konci sezony nás zase dali spolu do lajny a bylo to fakt neskutečné. Rousíno mě dokázal všude najít. Já třeba takový nejsem, ale on věděl, že já mám střelu a on je ta hlava. Snažil se mě všude hledat a mým jediným úkolem bylo střílet góly. Vždycky mě našel, a buď jsem dal, nebo ne a vyslechl si od něj pár narážek na střídačce (směje se). Jinak jsme spolu byli denně. Myslím si, že mi pomohl být lepším hokejistou ve všech směrech.

Jak jste tedy se sezonou celkově spokojený?
Já nejsem nikdy spokojený. Z týmového hlediska si ale myslím, že je spokojenost na místě, protože jsme přece jenom byli v semifinále. Měli jsme i tým na to, to vyhrát. Bohužel se tak nestalo, ale to už je minulost. Před play off si ale nikdo nemyslel, že my bychom byli play off hráči, protože jsme měli možná nejmladší tým. Fakt jsme ale měli tým na to to vyhrát a po této stránce panuje spokojenost.

A po osobní stránce?
Myslím si, že to byla docela slušná sezona, ale vím, že mohla být ještě lepší. Řekl bych, že jsem od začátku sezony po její konec udělal docela velký progres ve všech směrech. Takže asi jo, asi jsem spokojený.

Jaké jsou teď vaše plány s výhledem do další sezony?
Teď už se připravuju na nováčkovský kemp. Ve čtvrtek jsem začal letní přípravu se svými kondičními trenéry v Budějovicích a připravuju se na další sezonu. Pokusím se o to na nováčkovském kempu poprat a mým aktuálně největším cílem je udržet se co nejdéle v hlavním týmu.

Foto: Facebook Rochester Americans