Hlavní postavou otočky byl paradoxně obránce. Adam Vlasák poslal duel v čase 59:36 do prodloužení a v nájezdech jel dokonce třikrát! První pokus ještě neproměnil, na druhý - úspěšný - soupeř odpověděl, ale na trefu při třetím pokusu už nikoli.

Adame, máte za sebou jeden z nejlepších hokejových zážitků v sezoně. Hrálo se na netradičním stadionu a váš tým otočil skóre z 0:3.
Zážitek to byl určitě velký. První třetina se nám vůbec nepovedla, ale pak jsme si k tomu něco řekli a myslím, že jsme se zlepšili. Druhá třetina byla dobrá, třetí taky. Na konci jsme Liberec docela tlačili a spadlo to tam, i když se štěstím. A nájezdy? To už byla loterie.

Že ale trenéři třikrát ukázali právě na vás, to nebyla loterie, viďte? Zaprvé to svědčí o jejich důvěře, ale na druhou stranu to už od střelce vyžaduje, aby měl pár variant a také uměl improvizovat.
Ano, za důvěru trenérům moc děkuju. Mám dva nájezdy, střelu pod lapačku nebo vyrážečku na vzdálenější tyč a bekhendový blafák. První mi nevyšel, tak jsem si řekl, že to musím změnit, a druhý mi už vyšel. Třetí byl takový buď, anebo. Okoukal jsem to od spoluhráče a povedlo se.

Vaše zápasy končí v nájezdech často, vy na ně pravidelně chodíte od Nového roku. Jak to vzniklo? Dařilo se vám na trénincích?
Je to tak, na trénincích se mi dařilo. Jezdíme nájezdy na konci skoro každého tréninku a tam se mi jich pár povedlo. Od té doby dostávám od trenérů důvěru a snažím se ji využívat.

Za zmiňovanou dobu máte pět neproměněných a čtyři proměněné, to je na beka hodně slušná bilance...
Mám nájezdy rád. Sice moc nemusím ty rozhodující, ale snažím se na to nemyslet, nepřipouštět si tlak a udělat to co nejlépe, abych pomohl týmu.

A čím to je, když jste obránce?
Vůbec nedokážu říct. Snad ale nejsem úplně nejhorší hráč a šikovný asi taky trošku jsem. A hlavně ta důvěra od trenérů je základ. Odmalička jsem byl učený hrát s pukem a vymýšlet, nezahazovat ho.

Hrál jste obránce odmalička?
Ne, asi do páté třídy jsem hrál v útoku. Pak na přelomu do šesté bylo málo obránců, takže ze mě udělali obránce a hraju ho doteď.

Neříkají vám spoluhráči, že by vás občas využili v útoku?
Ne, to ne. Ale rád bych si to zkusil, abych viděl, jaké je pro obránce přejít do útoku. Kluci říkají, že je to prý těžší.

Škoda pro vás, že se nájezdy nepočítají do statistik. I tak ale sbíráte průměrně půl bodu na utkání. Jste s osobním průběhem ročníku spokojený?
Ano, jsem spokojený, že se mi tak daří. Ale hlavně jsem rád, že se nám daří jako týmu.

Sezonu ale máte hodně na houpačce. Čemu přičítáte poměrně divoké výsledkové série?
Těžko říct. Myslím si, že pár zápasů nám nesedlo, a od toho se to pak odvíjí. Vždycky se snažíme podat co nejlepší výkon a snažit se to otočit, i když máme hodně porážek.

Teď už víte, že vás čeká předkolo. Jak se na play-off chystáte?
Připravujeme se na něj, zápasy už bereme, jako by to bylo play-off. Abychom pak nastoupili v nejlepší formě. Snažíme se dělat to, co máme, abychom neměli v naší hře velké mezery a nedělali zbytečné chyby, hlavně v předbrankových prostorech.

Myslíte si, že týmy z vrchní skupiny půjdou do předkola jako favorité, nebo ne?
Já si myslím, že to bude dost vyrovnané. Ty týmy zespoda šlapou a když v první polovině sezony nepostoupily, budou se o to víc snažit dostat nahoru. Čekám, že to nebude nic jednoduchého, ať už dostaneme jakéhokoli soupeře.

V minulé sezoně váš tým získal bronz. Máte na to, abyste tento výsledek ještě vylepšili?
Myslím si, že s klukama v týmu máme dobré vyhlídky. Budeme se snažit to dotáhnout ještě dál. Určitě musíme zlepšit přesilovky a právě ten předbrankový prostor. Odtamtud padá hodně gólů a rozhoduje to zápasy.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz; Ronald Hansel, Juniorský hokej