Aleš Zielinski: "Já jsem sezónu neměl tak bodově povedenou jako Kuba, ale měl jsem v týmu jinou pozici, hodně zaměřenou na defenzivu. Trenéři mi od začátku věřili, chodil jsem hrát na nejlepší soupeřovy lajny. Jinak to bylo super, rychle jsem se aklimatizoval. S angličtinou jsem na začátku trochu problém měl, ale za měsíc dva bylo všechno v pohodě."

Jakube, vy jste měl parádní start, skóroval jste už po 18 vteřinách...

Jakub: "To bylo úplně šílené. První střídání v lize a hned gól, prostě neuvěřitelné. Prvních deset zápasů se mi hodně dařilo, ale celá sezóna byla povedená."

Oba jste měli v týmu jednoho českého spoluhráče. Bydleli jste spolu?

Aleš: "Ano, já jsem se Sebastiánem Glasem bydlel v rodině. Umí dobře anglicky, takže mi hodně pomohl a překládal mi, když jsem nevěděl. Pomáhali jsme si navzájem."

Jakub: "Mně na začátku pomáhal Adam Židlický, kterého loni do Mississaugy vytrejdovali. Přímo s ním jsem ale nebydlel, byl jsem se dvěma Kanaďany, což mi pomohlo, protože jsem se více bavil anglicky a rychleji jsem zapadl do kanadské rodiny."

Jak funguje život v rodinách? Musíte třeba pomáhat s domácími pracemi?

Aleš: "Nevyžadují to, ale ze začátku jsme jim pomáhali, aby viděli, že nejsme nějací hulváti (směje se). Seban pomáhal i potom, ale já jsem byl většinou unavený, tak jsem se na to vykašlal (smích). Ale uvařil jsem jim řízky! Chválili si je a už si je dělají sami. Ještě jsem pak zkoušel knedlíky s uzeným a zelím."

Jakub: "My jsme byli tři kluci v jedné velké rodině. Bydleli jsme v obřím domě, měli jsme pro sebe patro nahoře. Když jsme chtěli, tak jsme trávili čas s rodinou, když jsme chtěli čas pro sebe, tak jsme byli sami. Bylo to super, hned nás přijali a dali nám perfektní podmínky na hraní hokeje. Vytvořili nám druhý domov."

Každý hrajete v jiné lize. Jaké jsou rozdíly mezi OHL a QMJHL?

Jakub: "Všechny ligy (ještě s WHL) pod sebou sdružuje Canadian Hockey League, ale jsou mezi nimi rozdíly. V té quebecké, kde hraje Aleš, se více cestuje, zatímco u nás v OHL máme všechno blízko. Ještě jsem měl štěstí, že Mississauga je hned u Toronta, uprostřed všeho, takže jsme necestovali vůbec. Liga je jinak podobně nastavená jako ostatní, stejně jako v NHL jsou v ní čtyři divize a dvě konference."

Chodí na zápasy fanoušci?

Aleš: "V quebecké lize je to hodně narvané, v Halifaxu chodí třeba okolo osmi tisíc lidí. Je to šílené, ale miluju, když tam hrajeme. V Quebecu to samé, u nás v Monctonu chodí tak 3,5 až 5 tisíc lidí. Hrát před fanoušky je úplně jiný zážitek, lépe se naladím na zápas a více si ho užívám."

Jakub: "V Česku chodí spíše rodina, dohromady přijde třeba sto lidí. My jsme měli v Mississaugě asi nejnižší návštěvnost v lize, ale pořád chodilo v průměru 2,5 tisíce lidí. Proto se teď stěhujeme kousíček do Bramptonu, i když velká změna to nebude. Jinak tam jsou týmy jako London Knights, kam chodí na každý zápas 10 tisíc lidí, podobně to mají Kitchener Rangers. Je neskutečné hrát v tak plné hale, taky to mám rád. A i když nefandí našemu týmu, tak pořád se dá použít jejich energie."

V čem je hokej v Kanadě jiný než v Česku?

"Jakub: Mají menší hřiště, takže hokej je trochu jiný, rychlejší a více fyzický. Na všechno je méně času a gól se může dát z každé pozice. Baví mě to. Musí se méně bruslit, ale myslím si, že můžu mluvit za všechny, co tu jsme, že je naším snem hrát v NHL, kde se hraje právě na menším hřišti."

Je podle vás složitější přijít do zámoří jako obránce než jako útočník?

Jakub: "Obecně záleží na tom, do jakého týmu jdete, jaký je tam trenér a vedení a jak s vámi počítají. Někdo tam jde s tím, že moc neví a uvidí se, někomu trenéři od začátku věří a dají mu prostor. To si myslím, že byl i případ mě a Aleše - trenéři nám od začátku důvěřovali. Pak bylo samozřejmě na nás ukázat, že tu ligu můžeme hrát, což se nám myslím povedlo. Co se týče srovnání obránců a útočníků, tak to není o tom, že by bylo něco lehčí nebo těžší. Je to o tom dostat šanci a pak předvést, že na to máte."

Aleš: Naprosto souhlasím (smích).

Tady na MS osmnáctek společně nastupujete v obranném páru. Pomáhá vám, že se znáte? Jednu sezónu jste spolu nastupovali za dorost Vítkovic.

Aleš: "Myslím si, že jsme hlavně s Kubou dobří kamarádi. Jsme na sebe zvyklí, každý ví, co hraje ten druhý."

Jakub: "Víme, co od sebe máme čekat. Oba hrajeme dobře do defenzivy, Aleš trochu výrazněji. Řekl bych, že jsme oba ti tzv. two-way, dvoucestní obránci. Aleš je asi defenzivnější, já ofenzivnější. Takhle jsme to měli i teď v týmech."

Už jste se potkali s Kanadou. Spoustu hráčů jste určitě znali, je to tak?

Jakub: "Za Kanadu tu jsou tři moji spoluhráči, i když jeden gólman nehraje. No, prostě jsme ten zápas od začátku nezvládli."

Vy jste měl smolný okamžik při úvodním gólu...

Jakub: "Nebudu se na nic vymlouvat. Byla to moje chyba, ale stane se, je to hokej. Kdybych tam byl teď, tak neudělám nic jinak, prostě jsem chtěl posunout puk na Aleše a skočilo to. Kdybych to chtěl naschvál zopakovat, tak se mi to nepovede. Byla to smůla.

Musíme být ale lépe připravení. Jeden gól nás nemůže rozhodit na celý zápas. Čtyři góly za osm minut nás složily, to se nesmí stát. Pak už jsme hru vyrovnali, měli jsme šance, ale za stavu 0:4 se hraje těžko. Kapitola sama o sobě jsou přesilovky, pracovali jsme na nich a musíme je vylepšit. Osobně si myslím, že nám to teď do dalších zápasů může pomoct. Je to jeden zápas, facka ve skupině, nic se neděje, hlavy nahoru a jedeme dál."

Jak vnímáte svoji pozici v týmu? Cítíte větší zodpovědnost, třeba i proto, že chybí zraněný Adam Jiříček?

Jakub: "Já to beru tak, že jsem strašně rád, že máme důvěru od trenérů a máme v týmu takovou pozici. Nedívám se na to, kolik hraju, snažím se hrát v jakékoliv situaci nejlépe, jak můžu, a je mi jedno, jestli to bude 13 nebo 25 minut. Budu hrát pořád stejně, tak abych pomohl týmu k vítězství."

Aleš: "Já jsem vděčný za prostor, který máme. Budeme se snažit co nejvíce pomoct týmu a dovést domů placku."

Vy jste, Aleši, pak ale před odchodem do zámoří hrál v Třinci. Zůstala mezi vámi ještě nějaká rivalita?

Aleš: "Já to miluju, rivalita musí být. Ne mezi námi, hráli jsme proti sobě jako kámoši, ale jakmile je zápas, tak neznáš bratra."

Jakub: "Přesně, jsme dobří kamarádi. Ne až z Vítkovic, už dávno předtím, šest sedm let zpátky, když jsem ještě hrál za Uničov a Zelí za Havířov. Známe se fakt dlouho a víme, co od sebe čekat, ale jak říkal Aleš, když se hraje proti sobě, tak neznáš bratra."

Finále extraligy jste sledovali?

Aleš: "Jsem na pokoji s Péťou Sikorou, který za Třinec hraje. Ten to samozřejmě sledoval, takže vím všechno. Pardubice měly delší pauzu, ale Třinec má dlouhodobě nastavené hlavy na play-off. Doufal jsem, že to urvou, držel jsem jim palce."

Jakube, vy jako bývalý hráč Vítkovic jste fandil komu?

Jakub: "Asi taky Třinci, i kvůli tomu, jaký obrat předvedli se Spartou. Mají vítěznou mentalitu, zkušenosti a hráli už třetí sedmý zápas za sebou. Únava samozřejmě hrála roli, ale myslím si, že minimální. Byl to boj a já jsem jim věřil, že ho můžou zvládnout."