ELJ: Gólman Forst přešel k juniorským mistrům. Je to pro mě zlomový rok, říká
Zeleno-bílou kombinaci Mladé Boleslavi vyměnil brankář Daniel Forst před svou poslední juniorskou sezonou za červeno-bílý trikot Třince. Novému týmu pomáhá k průběžné první pozici v tabulce a rád by s ním navázal na loňský mistrovský titul. Nejvíce si užívá právě zápasy proti Bruslařům: Na jejich ledě už vychytal vítězství a ještě může naskočit do domácí odvety.
Jak se po třech soutěžních měsících v novém působišti cítíte?
Zatím se cítím super. Nepřišel žádný velký výkyv, jak z týmové stránky, tak osobní. Zatím se nám daří, jsme první v tabulce a tím pádem mám i klid na sebe, když nemusíme řešit nějaké velké tlaky. Můžu chytat bez velkých stresů tak, jak umím.
V tomhle vnímáte rozdíl oproti Mladé Boleslavi?
Určitý rozdíl v tom je. Přece jenom Třinec je opravdu unikátní organizace v tom, jaké tady máme prostředí a jak se o nás starají. I styl hokeje, který hrajeme, je trošku jiný než v Boleslavi. Hraje se mnohem víc ofenzivně, takže mám třeba v zápase mnohem víc práce, ale to mi vyhovuje, protože jsem rád v zápřahu. Na rozdíl od minulé sezony, kdy jsme se s Boleslaví strachovali až do posledního zápasu základní části, kdy se sezona lámala, jsme teď trošku víc v klidu. Samozřejmě ještě není hotovo, musíme urvat poslední body, které jsou potřeba. Jelikož ale máme trošku nahráno, tak ten zlom probíhá o něco klidněji než minulou sezonu.
Vnímáte tedy, že když je na tom tým tabulkově lépe, tak se to pozitivně přenáší i do každodenní práce hráčů?
Myslím, že určitě. Každému hráči se hraje líp, když je tým celkově v pohodě a pohybuje se ve vyšších patrech tabulky. V kabině je mnohem lepší atmosféra. Přenáší se to i do tréninku, nemusíme na sebe křičet a každý se můžeme víc soustředit na věci, které nám nejdou. Máme čas se víc zdokonalovat. Na systémové věci se můžeme zaměřovat až jeden dva tréninky před utkáním, protože nám to prostě šlape.
Jak se váš přesun do Třince vůbec zrodil?
Třinec mě oslovil před koncem minulé sezony. Já jsem měl před maturitou, takže to pro mě bylo trošku složité, protože jsem měl maturovat týden dva nato, co jsem měl nastoupit do Třince. Nabídku jsem ale přijal. Byl jsem za ni hrozně rád, protože jsem na sobě prostě cítil, že potřebuju změnu. Těšil jsem se na to. Byla to jak změna hokejového prostředí, tak i v osobní stránce – šel jsem od rodičů, teď bydlím v Třinci sám. Je to super zkušenost. Maturitu jsem zvládl, takže teď mám na rok od školy klid a můžu se soustředit jenom na hokej.
O to víc byste chtěl na sobě zapracovat, abyste příští rok mohl naskočit mezi dospělé?
Přesně tak, takhle jsme se na tom i dohodli s rodiči. Základem pro mě bylo dodělat maturitu a chtěl bych studovat na vysoké škole, ale dalo se to takhle o rok odložit. Řekli jsme si, že tohle je pro mě zlomový rok. Dohodli jsme se, že školu teď nechám být, ať se můžu soustředit čistě na hokej, zlepšovat se a mít na něj čas. Navíc jsem teď začal docela často chodit i s A-týmem, který má tréninky dopoledne, takže jsem rád, že letos školu nemám. V podstatě si nedokážu představit, jak bych to časově řešil. Hokej je pro mě teď opravdu v uvozovkách full time job.
V Mladé Boleslavi jsme vás dlouho byli zvyklí vídat v nerozlučné dvojici s Davidem Horou. Jaké pro vás bylo odtržení?
S Horasem jsme spolu strávili opravdu dlouhý čas, asi sedm sezon. Bylo fajn se střídat, většinou jsme to měli plus mínus padesát na padesát. Poslední dobou ale už bylo cítit… (přemýšlí) Zkrátka jakmile jsou třetím rokem v juniorce dva staří pospolu, tak to nemusí dělat úplně dobře. Oba jsme pomýšleli na to, ža bychom chtěli mít jasnější roli jedničky. Žádné hroty mezi námi nebyly, brali jsme se jako kolegové, ale myslím si, že to dopadlo dobře tak, že on teď může mít klid v Boleslavi a já v Třinci. Oba jsme dostali nové kolegy a já musím říct, že mám skvělého kolegu Davida Skácela.
Věděl jste, že jdete do týmu k mladému brankáři, který je ale zato velmi kvalitní. David Skácel to v juniorce potvrdil už v minulé sezoně, kdy pomohl Třinci k titulu. Jak jste tenhle fakt bral?
Samozřejmě, David je strašně šikovný kluk a chytá mu to, ale je hrozně super, že si to navzájem přejeme. Když chytá jeden, tak ten druhý mu ze střídačky fandí a pomáhá. Pořád si to dělíme víceméně padesát na padesát. Musím říct, že jsem naprosto spokojený s tím, jak to mezi námi funguje. Je mezi námi zdravá konkurence, ne ta nezdravá, kdy bychom si to nepřáli a házeli si klacky pod nohy. Jsem za to strašně rád.
A srozuměl jste se rychle s pozicí Třince, který všichni soupeři letos tak trochu nahánějí a snaží se ho sesadit z mistrovského trůnu?
Ano, šel jsem sem s tím. Dlouho jsem se snažil s tou rolí ztotožnit a dostat se do ní, ale zase na druhou stranu si to člověk nemůže tolik připouštět. Pořád je to hokej, každý zápas je jiný a člověk se musí soustředit sám na sebe, ať už hraje za Třinec, Boleslav, nebo za kohokoliv jiného. Já se třeba přiznám, že mám ty těžší a vyhrocenější zápasy rád. Chytá se mi v nich dobře. Když hrajeme s týmem, který je na nás opravdu namotivovaný a v tom zápase létají emoce, tak mi to pomáhá dostat se do laufu, do kterého se potřebuju dostat.
Vydal jste se navlas stejnou cestou jako před dvěma roky Jakub Král, který se letos v Třinci rozloučil. Byli jste ve spojení?
Ano, když jsem do Třince šel, tak jsme se na hotelu s Kubou potkali a bavili se. On tady totiž před odchodem do Ameriky zůstával na suchou přípravu a trénoval s Frýdkem. Potkávali jsme se na různých gólmanských trénincích, chodili spolu hrát badminton a podobně. Říkal mi svoje zkušenosti z Třince. Ačkoli jsme se tady potkali na kratší dobu, tak mi v začátčích docela pomohl. Mohl jsem se bavit s někým, koho už jsem předtím znal.
Před koncem základní části vás čeká ještě domácí souboj s Mladou Boleslaví. Samozřejmě nevíme, zda nastoupíte, ale na ten zápas se určitě už těšíte, že?
Samozřejmě. Zápasy s Boleslaví jsou pro mě teď speciální. Už když jsme jeli do Boleslavi na ten první, tak jsem se na něj opravdu těšil a ten zápas se mi povedl. Přišla se podívat rodina, vyhráli jsme… Bylo zajímavé vrátit se zpátky na stadion, kde jsem v podstatě vyrůstal, jen tentokrát v jiné roli. Zápas jsem si užil a těším se na to, až se s Bolkou znova potkáme.
Foto: hcocelari.cz
