ELD: 9. třída už je Hájkovi malá. Nemá mi co nabídnout, odkrývá po přestupu
Čtrnáctiletý gólman Tomáš Hájek začínal sezonu v 9. třídě pardubického Dynama, když ale přišla nabídka ze Sparty, neváhal. V pražském celku působí o kategorii výš, a to je přesně to, co potřebuje. Sám totiž cítí, že jeho ročník mu už nemá co nabídnout a lépe se cítí mezi dorostenci.
Tomáši, jaká je zatím
pro vás tato sezona?
Jsem spokojený, start sezony se vydařil a jsem rád i za přestup z Pardubic
do Prahy. Zatím bylo v sezoně hodně výher a málo proher, takže z pohledu
gólmana musím říct, že je to opravdu super začátek sezony.
Už jste zmínil
přestup do Sparty. Proč jste se pro něj rozhodl?
Bylo to tak, že v Pardubicích jsem měl chytat v 9. třídě, ale
moje plány do této sezony byly takové, že jsem chtěl chytat spíš v dorostu.
A pak právě přišla nabídka do Sparty, kde bych mohl odchytat polovinu zápasů do
konce základní části za dorost. Motivací pro přestup bylo určitě to, že Sparta
mi nabídla tu příležitost, kterou jsem chtěl.
Byl pro vás přestup
náročný?
Bylo těžké opustit své spoluhráče v Pardubicích, ale myslím si, že jsme si
tady v Praze s kluky sedli. Poznali jsme se, myslím si, že jsem zapadl,
neměl jsem žádný problém. Vlastně jsem to popravdě ani tak jednoduché nečekal. Ten
tým funguje opravdu skvěle.
A co přesun do vyšší
kategorie?
Dorost je o hodně rychlejší. Máme tady ale výbornou partu a kluci se mi to
snaží ulehčovat například tím, že blokují hodně střel. Funguje to skvěle. Hokej
je rychlejší, těžší, náročnější a gólman už u toho musí trochu víc přemýšlet a
předpovídat situace.
Jak si na to zvykáte?
Já jsem si na to zvykl už z minulé sezoně, kdy jsme, coby osmák, chytal za
9. třídu, taky jsem byl o kategorii výš. Popravdě už mě tuto sezonu 9. třída
brzdila a cítil jsem, že to chce jít hrát se staršími kluky, abych se nezasekl
ve svém ročníku, u kterého cítím, že už mi nemá moc co nabídnout.
Jak jste se cítil v prvních
zápasech?
V těchto zápasech je důležité být hlavně v klidu. Nebylo to po mě
nic, co by bylo nějak extrémně náročné na hlavu. On si i člověk na takové situace
zvykne a stresu odolá. I v zápase jde pak poznat, jak to ten gólman zezadu
vidí a z jeho čtení jednotlivých situací odhadnete, zda je ve stresu, nebo
ne.
Vy jste si velmi brzy
připsal i první nulu a celkově se tým nastartoval k sérii výher. Jaké byly
poslední zápasy?
Bylo to určitě super, důležité bylo ale hlavně vyhrát. S kluky teď ale
bodujeme hodně a myslím si, že se nám začalo dařit, předvádíme dobrý týmový
výkon. Teď v posledním zápase proti Wolves bylo znát, že se postupně
zlepšujeme, dohrávali jsme souboje a je vidět, že tým opravdu šlape, hrajeme
jeden za druhého a snažíme se vybojovat důležité body. Do konce základní části
se budeme chtít určitě ještě probojovat do lepší nadstavby a doufáme, že se nám
to povede.
Co pro vás bude
důležité do dalších zápasů?
Budeme si muset udržet tempo a asi i trošku spadnou z hrušky, aby nám
to nestouplo to hlavy. Budeme si chtít udržet konzistentní výkonnost, protože
teď hrajeme opravdu dobře. Aktuálně máme za sebou pět výher v řadě a rádi
bychom sérii ještě prodloužili.
Zmínil jste, čeho
byste letos rádi dosáhli s týmem. Jaké jsou ale vaše osobní hokejové cíle?
Moje cíle jsou toho typu, že bych se chtěl dostat třeba do jiných zemí. Rád
bych hrál v různých ligách a prošel hodně kluby, abych nasbíral
zkušenosti, podíval se, jak to kde chodí a vyzkoušel si toho co možná nejvíc.
Do budoucna bych se rád podíval i do reprezentace, a jestli to všechno vyjde,
tak bych určitě chtěl do NHL.
Která země vás láka nejvíc?
Nejradši bych zavítal do Kanady, ale to až budu dospělý. Dokud nejsem plnoletý,
tak Česko opouštět nechci. Až potom se budu rozmýšlet, co dál. Do osmnácti let
bych to chtěl dochytat určitě tady v Česku. A pak záleží na tom, co se bude
dít dál a jaká bude situace.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej