BLOG: Michaela Pejzlová přibližuje dění v týmu i švýcarskou zkušenost!
Patří k nejlepším českým hokejistkám, loni ovládla bodování finské ligy, letos kraluje ve švýcarském týmu Ambri-Piotta. Vždy se těší do národního týmu – šlape to totiž na ledě i mimo něj. O tom všem píše ve svém blogu útočnice Michaela Pejzlová.
Roky ve Finsku uplynuly a byl asi čas jít dál, klaplo to ve Švýcarsku. Zatím jsem maximálně spokojená. Za posledních pár let šla jejich liga obrovsky nahoru. Snaží se do ní hodně investovat a propagovat jí. Hrají tam všechny holky z jejich nároďáku plus je tam spousta importu, takže je to kvalitní soutěž. Tím je atraktivní i pro diváky - nedávno padl divácký rekord, na Zug chodí běžně kolem dvou tisíc diváků. Přičinily se na tom i kluby, protože ty mužské si vzaly ženské pod sebe, hraje se na mužských zimácích, hodně se ženský hokej propaguje.
Když jsem do nového působiště odcházela, vlastně jsem ani nevěděla, do čeho jdu. Nedokázala jsem odhadnout kvalitu ligy, i když jsem na nějaké zápasy koukala, Jenže většinou na play-off, což je vždy trochu jiná úroveň než během sezony. Z mého pohledu, a teď už i zkušenosti, si myslím, že je kvalitnější než ta finská. I mnohem vyrovnanější, žádný tým není odskočený jako byl náš ve Finsku. Se všemi týmy, kromě toho posledního, jsme vyhrály i prohrály, což mi přijde super.
Ve Finsku, kde jsem hrála čtyři roky, se s každým rokem level ligy trochu měnil. Myslím si, že v poslední době hodně holek odešlo do právě Švédska, Ameriky nebo právě Švýcarska, takže si nejsem úplně jistá, jaká je tam teď úroveň.
A co by to bylo za tým bez parťačky, že jo! Mám radost, že jsem se v Ambri potkala s bývalou spoluhráčkou, se kterou jsem hrála tři roky v IFK. Nastupujeme spolu v lajně, protože se známe, víme, jak ta druhá hraje. Pak tam mám jednu holčinu, co hraje v italské reprezentaci, a to je výborná hráčka, chytrá.
Na reprezentaci ale jedu vždycky moc ráda, ať se mi v klubu daří, jak chce. Je to už pár let, co reprezentuji, a tak si troufám říct, že už dokáži přiblížit, co se u nás vlastně děje. Ostatně, za vaši podporu si trochu nahlédnutí pod pokličku zasloužíte! Průběh našeho zápasového dne se odvíjí podle toho, v kolik hrajeme. Pokud časově dřív, tak den vypadá jinak. Člověk musí vstát dřív, aby připravil tělo na zápas, ráno se jde jenom projít. Když hrajeme později, tak občas jdeme dopoledne i na led nebo do posilovny, ale nic náročného, jenom, abychom se pohnuly. Nejdůležitější je mít pohodu během celého dne, což není fráze, tak to fakt je.
Já osobně žádnou speciální rutinu nemám. Ani rituály moc ne, protože mám pocit, že zrovna já jsem ten člověk, který by se na to soustředil až moc. Jakmile bych něco neudělala, tak bych na to musela pořád myslet. Hlavně se snažím připravit na zápas připravit hlavu, zdravě se namotivovat. Jestli ale něco před zápasem dělám, tak poslouchám hudbu.
O našem ženském národním týmu se říká, že vypadáme na ledě jako skvělá parta. A musím říct, že to pouze odráží tu chemii, kterou máme i v zákulisí. S některými holkami se známe už přes deset let a za ty roky se náš tým moc nezměnil, takže se vždycky těšíme, až se sejdeme na nějakém kempu. Respektujeme se navzájem, nikdy jsme mezi sebou neměly žádné drama, problém, který by se pak projevil na našem výkonu na ledě. A to si myslím, že je hodně vzácné.
Když máme volno, většinou nastává čas pro regeneraci, fyzio. Také se jdeme někam projít, podívat, protože většinou vidíme jen hotel a stadion. To samé jsem dělala i ve Švýcarsku, protože když jsem se tam na začátku srpna přestěhovala, tak se ještě nehrála liga, takže jsem měla volné víkendy. Byla jsem se podívat třeba v Alpách, okolo máme spoustu krásných jezer, města Locarno, Lugano. Do Milána to máme kousek, odtud se dá letadlem dostat taky na spoustu pěkných míst.
Jak jsem říkala, hrajeme s holkama dost dlouho a mám štěstí, že zážitky můžu přehazovat vidlemi. Nedokážu říct jeden nejlepší zážitek, je toho totiž hodně - kvalifikace na olympiádu, olympiáda, první a druhý bronz... To jsou všechno milníky, které jsme hodně chtěly, dlouho na nich pracovaly, a když toho člověk konečně dosáhne, tak je to skvělý pocit, že se všechna práce zúročila. Ale těch úspěchů je daleko víc. Cestu výš jsme si musely vybojovat postupy z divizí, což také nebylo jednoduché.
Na MS se nemůžeme dočkat. Hlavně na fanoušky, kterým budeme chtít oplatit jejich podporu.
Teď budu muset použít další frázi, ale ono to jinak nejde. Reprezentujeme dlouho, celkem se nám daří a domácí mistrovství světa, to bude teda třešnička na dortu. Myslím, že podobně o tom mluvila i kapitánka Aneta Tejralová. Neskutečně se na to těším. Konečně se nám podařilo mít šampionát top divize doma, což je podle mě nejvíc, co můžeme chtít. Hrozně se těším na fanoušky, myslím, že bude skvělá atmosféra. Už teď, když jsme hráli v Liberci, tak fanoušci byli skvělí. Doufám, že uspějeme, abychom jim jejich podporu mohly vrátit. Myslím, že by mistrovství mohlo přilákat i zahraniční diváky, protože Česko je krásná země. I v samotných Budějovicích je co k vidění.
My bychom chtěly bojovat o tu nejcennější medaili, jako se to povedlo v roce 2019 Finkám. Upřímně netuším, jaká je současná hodnota diváckého rekordu na mistrovství světa žen a ani nevím, jestli se tolik lidí do haly vejde. Ale mistrovství světa mužů v Praze ukázalo, že Češi milují hokej, takže si myslím, že by mohla přijít spousta diváků i na nás a ostatní týmy. Čeští fanoušci jsou top - děkujeme!
Proč by měli lidé přijít fandit na MS žen v Českých Budějovicích? 🇨🇿 Útočnice národního týmu Michaela Pejzlová vám to ráda vysvětlí! 😊
— Hokejový nároďák žen (@narodnitymzen) November 24, 2024
🛒 Lístky kupuj na: https://t.co/cwNfSCD6bQ#mszen2025 #narodnitymzen pic.twitter.com/UPbCIpAn19
