Jak moc náročné to pro vás bylo?
Prvních pár zápasů jsem se s tím srovnával. Měl jsem chvíli problém i bodovat, nebyl jsem spokojený se svým výkonem a chvilkami jsem si říkal, jestli je vůbec všechno v pořádku. Pak se to odšpuntovalo gólem v Pardubicích, celkově se to zhouplo. Hlavně jsme ale udělali skvělý týmový výsledek, protože jsme opravdu chvíli bojovali i o to, jestli vůbec budeme v top osmičce. Najednou všechny týmy klopýtly, my ne a zjevili jsme se na prvním místě.

Je to úspěch?
Je to pocitová výhra, odměna pro nás, pro trenéry a realizační tým, ale nic to neznamená, není dohráno. Možná, že kdybychom dostali pohár, tak to trochu jako vítězství bereme(usmívá se). Máme tento týden na programu zápasy s Třincem a Kometou a může se stát, že když prohrajeme, tak budeme zpátky na třetím čtvrtém místě. Všechno je vyrovnané a až teď se v nejtěžších zápasech ukáže, jak silný jsme tým. Věřím, že ty zápasy zvládneme.

Body vám ale zůstávají, může to být výhoda?
Bude záležet na tom, jak se postavíme k následujícím zápasům a jak je odehrajeme. Čekají nás nadstandardní utkání v soutěži, jen v nejbližší době budeme hrát s celky, které jsou na tom výkonnostně stejně jako my, i když my jsme samozřejmě lepší. Ne, může se samozřejmě stát, že prohrajeme, a budeme úplně někde jinde. Tabulka je vyrovnaná a neříkám, že nechceme být na prvním místě, ale ve skutečnosti stačí, abychom byli v top čtyřce. Tohle si musíme pohlídat, protože nechceme jít přes osmifinále. V play-off to pak bude jiná soutěž.

Takže už spřádáte plány na play-off?
Ano, máme výborný tým, máme zkušenosti. Pár kluky tady vyhrálo titul dva roky zpátky. Sešli jsme se skvěle a když prokážeme týmový duch a zužitkujeme své zkušenosti nejen z mládežnických kategorií, tak si myslím, že to nemá kam uhnout.

Jaký je váš cíl?
Já to řeknu na rovinu - titul. Vyhrát chce samozřejmě každý, ale až v průběhu sezony vám realita nastaví zrcadlo. Najednou třeba ten tým není takový, jak jste čekali. U nás to ale neplatí, my ten tým máme. Je tu víc než pět kluků, kteří tu v minulosti vyhráli titul, mají zkušenosti a těch zápasů tady odehráli opravdu velké množství. Já to o sobě teda říct nemůžu, protože jsem nikdy předtím nehrál českou juniorskou extraligu, ale co můžu říct z vlastní zkušenosti, tak ve Western Hockey League jsme taky hráli těžké play-off a byli jsme ještě pod větším tlakem třeba i kvůli fanouškům. My jsme připraveni a věřím, že když se to všechno sejde, perfektně zachytají gólmani v čele s Vedrošem a Tvrzníkem, tak to bude dobré.

Jak jste ve své první sezoně na Spartě spokojený?
Jsem náramně spokojený. Hlavně je to Sparta a už jméno odpovídá kvalitám. Jsme sice na starší hale v Holešovicích, ale má to svou auru. Máme výborné zázemí, jsme v kabině, která kdysi patřila Lvu Praha z KHL. Je obrovská a je tam všechno, co potřebujeme. Taky máme výborné regenerační centrum, každý je nám ochotný s čímkoliv pomoct. Jsem opravdu spokojený, všechno klape a je to taky jeden z klíčů k úspěchu.

Co stálo za tím, že vaše kroky vedly po návratu do Česka právě do Prahy?
V minulé sezoně jsem se vrátil z kanadské juniorky do švédské dvacítky. Věděl jsem, že mám výbornou sezonu, a s agentem jsme uvažovali, že bychom s nimi podepsali smlouvu. Ve Švédsku ale na tento krok nepřistoupili. Možná tam hrálo roli i to, že jsem cizinec. Měli tam svého kluka, reprezentanta ročníku 2006, hrál na stejném postu jako já, a tu smlouvu dali jemu. Tím pádem jsem měl jasno v tom, že chci zpátky do Česka, konkrétně do Zlína, kde jsme se bohužel nedomluvili. Uvažovali jsme i o Kometě nebo Třinci, ale najednou se ozvala Sparta s návazností na Litoměřice, na což jsme kývl.

Jak se vám zamlouvá spolupráce s Litoměřicemi?
Návaznost je dobrá. Nejtěžší byl začátek sezony, kdy byly Litoměřice pod tlakem výsledků. Potřebovaly se v klidu dostat nahoru, aby pak mohly dávat šanci právě mladým klukům. Já osobně jsem ale celou dobu v Litoměřicích, trénuju s nimi a v listopadu a prosinci jsem odehrál své první zápasy, čehož si hodně vážím a beru to jako odměnu za svou práci a výsledky. Když má juniorka zápasové dny, tak se vracím tam, abych měl herní vytížení, ale pak už na tréninky jedu zpátky do áčka Litoměřic.

Vraťme se ještě k vašim sezonám v zahraničí. Jaké zkušenosti jste nasbíral?
Z Kanady jsem si odvezl hlavně ponaučení. V první sezoně v Saskatoonu jsem neměl úplně výbornou letní přípravu, byl jsem i zraněný, neměl jsem pak takovou kondičku, a tím pádem jsem neodehrál ani tolik zápasů. Kanada mě ale naučila celkově profesionalismu. Hráči se tam chovají jinak. Hodně se o tom bavíme i v kabině, chtěli bychom to aplikovat i u nás. Třeba lídři v kabině se tam chovají naprosto fantasticky, jsou to opravdu profíci.

Když to nevycházelo úplně nejlépe, byla to výzva?
Ano, ale spíš bych to shrnul tak, že jsem si odvezl i několik špatných vzpomínek. Liga to byla po herní stránce výborná, ale bohužel, a teď to řeknu na plnou pusu, jakmile jste nedraftovaný nebo nejste top prospect, tak s vámi trošku zatočí. Nedostanete stejnou možnost, musíte si projít peklem a svou pozici si vydřít. Buď to přežijete, nebo ne. Já to v první sezoně přežil a vydřel jsem si to, na konci jsem hrál i play-off. Pak mě vytrejdovali do Swift Currentu, což je město nějakých 300 kilometrů jihozápadně od Saskatoonu, takže stejná liga. Měl jsem stejnou pozici, ale už jsem měl taky zkušenosti a výborně jsem se na to připravil. Měl jsem i vidinu toho, že bych mohl hrát víc, protože šlo o tým, který se pohyboval na posledních místech. Měl jsem ale smůlu na sportovního manažera, který si mě neoblíbil. Nikdo nevyvíjel tlak, abych zrovna já hrál, takže přese mě hodil dva mladší kluky, kteří byli v kanadském nároďáku.

Nějakou dobu jste strávil také ve Švédsku...
Tam jsem odmakal výbornou sezonu. Bohužel ne týmově, ale po individuální stránce jsem se sebou spokojený.

Přemýšlíte o tom, že byste se do zahraničí ještě někdy vydal?
Uvidíme. Teď se úplně nesoustředím na budoucnost. Já mám teď v hlavě, už jen kvůli klukům v kabině, že chceme vyhrát. Je tam obrovská chtivost. Chceme si dokázat, že jsme nejlepší. Vůbec teď nepřemýšlím, co bude další sezonu. Věnuju se realitě. Teď budeme hrát na Kometě, a to je pro mě číslo jedna. Kdybych nad tím ale měl trošku popřemýšlet, tak možnosti by tam byly. Do kanadské juniorky ale už teda ani náhodou(směje se). Už jsem si to prožil a nerad se vracím ke špatným vzpomínkám. Když se ale bude dařit, tak kdo ví. Třeba ještě jednou nakouknu i do Ameriky a někam jinam. Ta cesta není nikdy zavřená. Kariéra se ale odvíjí od individuální práce a já si myslím, že pracuju hodně dobře a každým rokem se zlepšuju. Doufám, že půjdu po stopách svého známého táty.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej