"Obrovská úleva a radost pro hráče. Odmakali to. Udělali jsme to hodně napínavé, zápas proti velmi kvalitnímu soupeři nebyl vůbec jednoduchý. Zase se k nám v závěru přiklonilo štěstí, ale tomu musíte jít naproti. Kluci se dneska vydali a byli za to odměnění. Budou si to pamatovat do konce života. Stejně jako my. Vím, že je to "jenom" bronz, ale tahle skupina si ho strašně moc zasloužila za to, jak tvrdě pracovala. Všichni drželi pohromadě, od lídrů až po kluky, co byli jen na hraně sestavy. To je vždycky strašně důležité. Podařilo se nám to dobře poskládat. Jsem rád, že jsme to s kluky mohli prožít."

V úvodní periodě se ale čeští junioři provinili třemi fauly.

"Přiznám se, že jsem v kabině hodně zvýšil hlas. Šlo to směrem, kterým jsme nechtěli. Objevily se tam věci, co bychom neměli dělat. Jsem rád, jak na to tým zareagoval. Nebyla to jednoduchá slova, ale tvrdá a hlasitá. Pak už jsme neměli vyloučení, to podle mě rozhodlo. Kdybychom v tom pokračovali, tak by nás soupeř takového kalibru určitě potrestal."

Nakonec souboj o bronz rozsekla až čtrnáctá série nájezdů. Jak probíhalo nasazování hráčů?

"To jich bylo tolik? S Albim Reichelem jsme se na sebe vždycky podívali a dopředu si řekli nějaké jméno. Pak jsme si to pinkali, ale většinou jsme se shodli. Musím uznat, že posledního Šalinu vybral on. Asi má něco z Nagana a zlatých medailí v genech. Děkuju mu za to, že stojí po mém boku. Prožili jsme dva výborné turnaje. Vyhrát to takhle v nájezdech... Asi nemůže být větší úleva."

Kdo ukázal na Eduarda Šalého při jeho posledním a nakonec i vítězném pokusu?

"Poslední nájezd vybíral Robert Reichel. Musím říct, že jsme se ale ve většině případů shodli. Albi mi ukázal dva hráče a já jednoho vybral. Myslím, že jsme to měli a mohli ukončit o hodně dřív. Byly tam nájezdy, kdy jsme zasloužili branku. Bohužel nám to někde sjelo. Michael Hrabal byl výborný a klobouk dolů před Edou. V tuhle chvíli je to snad jediný hráč, který udělal tři medaile v řadě. Říkal jsem mu to před zápasem, jako součást motivační řeči před celým mužstvem. On si to uhrál. Když musel, tak dal gól. Smekám před ním, byl to lídr."

Značný podíl i na letošním třetím místě má nepochybně Michael Hrabal, že?

"Jeho výkony byly klíčem k tomu, že jsme mohli být takhle úspěšní. Víc by vám k tomu řekl trenér brankářů Martin Láska. Pro mě je důležité, aby gólman zastavil puk. Přišel po roce obrovsky vyspělý, jako lepší brankář než loni. Fantasticky pracoval s mužstvem a kabinou. Jezdili jsme nájezdy v tréninku a on si řekl, že nedostane gól. A tak ho nedostal. Byl strašně soutěživý, o každý gól. Když ho někdo překonal, tak se klepalo hokejkou. Stejně tak, když ho nedostal. To bylo fantastické. Přenesl si to do zápasů. Neměl to jednoduché. Proti USA jsme prohráli a se Švédskem už musel znovu chytat. I s tou myšlenkou, co bylo loni. Je velkým základním kamenem toho, že jsme uhráli bronz."

Co poté říct k výkonům Jakuba Štancla, který se trefil ve všech zápasech vyřazovací části?

"Je to TOP hráč, skvělý hokejista a výborný kluk. Střelu má od pánaboha, umí ji výborně umístit. Nevím, jestli vyhraje nejlepšího střelce, nebo ne, my jsme sem přijeli pro týmový úspěch. Kuba je další hráč, který za rok udělal obrovský progres. Je hrozně hezké vidět, jak se kluci mění a stávají se z nich lídři. Nechci říkat hvězdy, protože lídr je víc než hvězda. Dokáží mančaft táhnout, proto si jich tak ceníme."

Kde je kouzlo týmu, který ač třeba neměl mimo Eduarda Šalého hráče draftovaného v prvním kole, tak přesto dokázal takhle vybavené týmy porážet, nebo s nimi alespoň hrát vyrovnanou partii?

"Nemyslím si, že to je kouzlo. Celý realizační tým od prvního do posledního odvádí práci, aby hráči byli nachystaní. Vybíráme hráče tak, aby nám pasovali do rolí a měli charakter. Takové zápasy vám rozhodnou jeden, dva lídři. Nepotřebujete v týmu šest hvězdiček, které samozřejmě můžou být lepšími hokejisty. Musí si to sednout a klapat. To se nám teď dva roky po sobě podařilo. Za kluky jsem strašně rád. A celkově za realizační tým, který tráví měsíc bez rodiny, někteří mají malé děti. Obrovsky si cením toho, že se mnou do toho šli."

Rozhodně se jedná i o váš trenérský úspěch.

"Jsem zvyklý pracovat pro tým, kde jsem. Atmosféra v národním týmu je teď fantastická. Můžu pracovat s Radimem Rulíkem nebo Davidem Čermákem, na svazu se poskládala silná skupina trenérů. Není to o mně. Jsem šťastný za hráče, to jim to může pomoct do kariér. Odevzdám jim jen svou práci. Pak se můžu každý večer podívat do zrcadla s tím, že jsem udělal všechno možné, aby byli lepší. A aby byl český hokej úspěšný.  To je všechno, co můžete ovlivnit. Neovlivníte štěstí, špatné odrazy, někdy přijdou i porážky. Ale myslím, že budu stejný po bronzu, i kdybychom prohráli. Mám nějaké životní nastavení, které mi vštípili rodiče a svou cestu. Držím se toho. Měl jsem štěstí, že se nám podařilo vybrat tyto hráče a že můžu být obklopený takovým realizačním týmem."

Čeho si nejvíce ceníte na letošním bronzu?

"Od začátku jsem říkal, že mužstvo bylo ještě víc soudržné než loni. Jak se prezentovalo v kabině před zápasy, jak si jeden druhému přáli. To bylo fantastické. Uhráli tady sakra těžké zápasy. Vím, že se to snižuje. Když se vyhraje, tak se v Česku říká, že Kanada byla nejslabší. Ale my jsme ji museli porazit před 18 tisíci diváky. Kdyby to bylo naopak, tak se asi mluví jinak. Amerika byla skvělá, hráli jsme s ní do stavu 1:2 vyrovnaný zápas. Proti kvalitnímu švédskému týmu jsme podali obětavý výkon na hranici možností. Hráči za tím jdou tím, že drží pohromadě. Myslím, že od nás mají daný řád. Nebojíme se je občas postrašit a kluci to berou. Na druhou stranu věřím že ví, že děláme to pro úspěch mužstva."

Jaké jsou v plánu oslavy?

"Těším se, až dojedeme na hotel. Posedíme s hráči, pokecáme, některým popřejeme, ať se jim daří. Rozloučíme se, čeká nás dlouhá cesta domů. Spíš než na oslavy se těším na odpočinek. Zbytek nechám těm mladším."

Posouvá se Česko zpět tam, kde se nacházelo před pár lety?

"Jsme schopní se světovou špičkou hrát, teď jsme uhráli dva výborné turnaje. Buďme na to hrdí a neplivejme si na práci. Hráči podali maximum možného a jestli je někdo skillově lepší, tak ve finále zápasy vyhrává charakter a srdce. Máme stejně šikovné hráče. Možná nejsou tak vysoko draftovaní, ale já jsem na ně obrovsky hrdý. Ukazuje to nastolený směr a cestu. Obrovský respekt patří trenérům v klubech, kteří je připravují. My se to jen snažíme dát dohromady, aby to ladilo. Existuje spousta lidí, kteří se nějak podílejí na jejich kariérách. Každý z nich má malou zásluhu na tom, co se nám podařilo."

Co se změnilo oproti minulým rokům, kdy se tyhle zápasy vyhrávat nedařilo?

"Myslím, že to je díky zvýšenému sebevědomí. Hráči mají ve svých klubech důležité role. Teď jsme tu měli pět hráčů z extraligy, kteří tam jen nepaběrkují. Pasují je do klíčových rolí a svou práci odvádí velice dobře. Je vidět, že hrají s chlapy. Máme hráče s klíčovými rolemi v juniorce, někdo už hraje na farmě. Kluci mají výborná místa, my máme z čeho vybírat."