"Úplně skvěle," odpověděla kapitánka na otázku, jak úspěch vlastně chutná. "Mám opravdu radost, obzvlášť, když je to můj poslední rok v této kategorii. Jsem ráda, že jsme alespoň částečně navázaly na minulý rok."

Zápas nezačal ideálně, Češky musely dotahovat skóre a do třetí třetiny šly s vědomím, že musí otočit nepříznivý vývoj. Podle Vocetkové hrála rozhodující roli týmová soudržnost. "Týmovost byla na prvním místě. Pak taky, že jsme nebyly... Nechci říct unavené, protože unavené jsme samozřejmě byly, už toho bylo hodně. Ale pořád jsme sílu v nohách měly, takže jsme poté měly taky sílu na to si říct: Hele, jdeme do toho. Prostě do toho šlápneme!"

Přestože první dvě třetiny nebyly podle představ českého týmu, hráčky věřily, že mohou zápas otočit. "V šatně jsme si to řekly, zlepšily jsme energii na střídačce a prostě jsme si věřily. Nejdůležitější bylo to, že jsme celou dobu věřily, že to můžeme zvládnout. A když to pro nás ve třetí třetině vypadalo líp, tak už jsme to dohrály," dodala.

Podle kapitánky týmu se slova trenéra Dušana Andrašovského, který před třetí třetinou apeloval na hráčky, aby to bylo akčnější, beze zbytku naplnila. "Oproti dvěma prvním třetinám určitě."

Linda Vocetková se sama prosadila v závěru třetí třetiny, kdy šikovnou tečí poslala český tým do vedení. "Na trénincích jsme tyto situace poslední dobou hodně trénovaly. Věděla jsem, že chci být někde okolo brány, protože odsud ty góly padají. V hlavě jsem byla mentálně nastavená tak, že jsem chtěla vše cpát do brány, ať to stojí cokoliv. Najednou jsem viděla, že puk letí a měla jsem volnou hokejku. Tak jsem po tom sáhla a naštěstí to vyšlo."

Přesto chvíli panovala nejistota, když se zkoumalo, zda gól platí. "Já jsem si byla celkem jistá, že jsem to trefila pod rameny, že by to měl být gól. Jen jsem se spíš modlila, aby to viděly i ty rozhodčí."

Českým juniorkám se na turnaji podařilo třikrát otočit nepříznivý vývoj, což je další chvályhodná bilance. "Ukazuje to ukazuje na naši mentalitu. Nic nevzdáváme a chceme vyhrát za každou cenu," řekla a pokračovala ohledně tématu, jak se cítila jako kapitánka. "Určitě jsem cítila větší tlak než v letech předtím. Snažila jsem se jej ale odsunout z hlavy pryč, abych na to nemyslela, protože by mi to akorát kazilo výkony."

Závěr turnaje se pak samozřejmě neobejde bez oslav. "Asi budeme dlouho vzhůru. Jsou tady rodiče, tak to teď půjdeme pořádně oslavit s nimi. Uděláme si fotky, zazpíváme si," usmívala se.

A taky může v noci bilancovat. Juniorská kariéra je u konce, a to s bronzovou tečkou. "Jsem hodně spokojená. Minulý rok byl super a letos jsem fakt ráda, že všechno uzavírám taky medailí. Můžu být jen šťastná," uzavřela kapitánka.