Vaše čtvrtfinálová série s Pardubicemi byla hodně bláznivá, viďte?
Já bych řekl, že ze začátku jsme nehráli úplně play-off hokej. Oni za sebou měli předkolo, takže si to trochu osahali, zatímco my jsme se trošičku probuzeli. Na začátku oba týmy nevěděly, co od sebe čekat, ale první zápas jsme vyhráli v prodloužení a postupem času jsme se týmově semkli a přestali jsme se bát hrát. Troufnu si říct, že předtím se pár kluků bálo, aby neudělali chybu a podobně. Přestali jsme hrát složitě, dětský hokej, a ke konci bych řekl, že to vypadalo jako play-off.

Nejzajímavější byl výsledek třetího utkání, které jste v Pardubicích prohráli 0:10. Co se tam stalo? A neřešili jste skóre, když jde o play-off?
Přišli jsme do zápasu nepřipravení, nebyli jsme v něm hlavami. V první třetině nám nasypali tři góly, ale ještě bylo dost času, abychom to otočili. Hned po přestávce jsme ale dostali čtvrtý gól, pak pátý. Někteří hráči potom už víc odpočívali na střídačce a hráli jsme na kluky, kteří by normálně nastupovali méně. Pak už to tam napadalo. Řekli jsme si, že to hodíme za hlavu, že je to ve finále stejné, jako kdybychom prohráli 0:1. Pořád to bylo jenom za jeden bod.

Opravdu vás to nepoznamenalo?
Musím říct, že čtvrtý zápas jsme věděli, o co hrajeme, šli jsme do toho po hlavě a nikdo se ničeho nebál. V kabině jsme se semkli a od první minuty jsme si za tím šli. Za mě neměly Pardubice ve hře pět na pět vůbec žádné šance a těžily jenom z přesilovek.

Potom vám ale pořádně zatopily v pátém utkání, které jste rozhodli až v prodloužení. Byla euforie na konci o to větší?
Jasně. Začalo to už na rozbruslení, protože v Pardubicích nám dali asi šest puků, takže jsme jim to udělali taky. Byla tam rozmíška, že jejich gólman přejel na naši půlku a házel puky k nim. Zápas byl vyhecovaný, nahoru – dolů. Ve třetí třetině jsme neudrželi vedení, ale v prodloužení jsme přečkali oslabení a dali gól. To byla neskutečná euforie.

Produktivita vašeho týmu stojí na skvělé první formaci. Dokážou si i ostatní uhrát roli, kterou mají?
Já si myslím, že v týmu máme všichni jasně rozdělené role a každý ví, co hraje. Produktivitu a útočení má na starosti hlavně první lajna a třeba kluci ve třetí lajně, nebo i ti, co nehrajou, vědí, že mají svou roli. Když tam jdou, berou kyslík ostatním, vyndávají puky ze třetiny a povzbuzují kluky na střídačce. Podle mě nemáme nikoho, kdo by byl uražený, že hraje málo nebo že nehraje. Všichni přijímají svou roli výborně.

A hlídají si soupeři váš elitní útok, nejproduktivnější v celé soutěži?
Já samozřejmě nevím, co mají soupeři za taktiky, ale asi si každý všimne, že v přesilovce už postupem času stáli u Honzy Fodora, který pořád střílel one-timery. Dá se říct, že v pátém zápase s ním byl svázaný hráč, abychom to nemohli hrát na něj. Ale nemyslím si, že by soupeři chtěli naši první lajnu nějak rozhodit a podobně.

Možná to ještě přijde, protože vás čeká semifinálová série proti Karlovým Varům. Jak se na ni těšíte?
Bude to výjimečné, jelikož je to derby. Známe se s pár klukama, ale to jde pak stranou, jde opravdu jenom o vítězství. Za mě to bude zajímavá série.

V sezoně jste Energii porazili čtyřikrát z pěti utkání. Věříte si, že jste lepší?
My si samozřejmě věříme na sto procent, ale co jsem se doslechl, tak oni říkali, že nás do play-off chtějí. Tak uvidíme, když se jim přání splnilo, jestli bylo dobré.

Očekáváte, že v sérii bude hodně emocí a že mohou přerůst i ve větší konflikty?
Já si myslím, že jak proti sobě hrajou týmy víc zápasů a hraje se o všechno, tak se to vždycky vyhrotí nebo tam budou rozepře. My ale většinou nejsme ti, kteří by chtěli něco začínat, většinou jenom odpovídáme. Uvidíme, jestli to bude vyhrocené, nebo ne.

V průběhu sezony od vás zamířil do Varů Eliáš Matoušek. Bude série peprná i díky tomu?
Já nebudu Eliáše soudit za to, že odešel. To je jeho rozhodnutí a já proti němu nic nemám. Ale i kdyby proti mně měl v takových zápasech hrát můj brácha, tak to jde stranou. Tam přátelství vůbec nehraje roli, stejně jako to, jestli vím, kdo proti mně stojí, nebo nevím. Do soubojů a situací se jezdí pořád stejně, ať je to kdokoli.

Co podle vás bude v sérii rozhodovat?
Já bych řekl, že bude rozhodovat, jak se na to připravíme my. Podle mě jsme naším největším soupeřem my sami, naše hlavy. Když se na to v hlavách dobře připravíme a budeme všichni hrát, jak máme, tak je smázneme.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz; Ronald Hansel, Juniorský hokej