BLOG Jana Ščotky: Kdo neskáče, není Čech? Šel jsem do toho! Dovolená šla na stranu
Obránce Jan Ščotka dostal před sezonou v brněnské Kometě větší roli. Byl za ni rád a možná je teď ještě radši, vynesla ho totiž až na světový šampionát do Prahy. S rodinou vybíral dovolenou, pak ale mířil na sraz do Karlových Varů. Ve svém blogu se rozpovídal nejen o tom!
Léto před sezonou bylo celkem náročné. Panovalo zklamání z klubu, chtěli jsme dál. Takže cíl do dalšího ročníku byl jasný. Já osobně jsem měl ale v hlavě ještě jednu metu, tu svoji - dostat se zpátky do nároďáku. Věděl jsem ale, že se musím zlepšit a k tomu přidat produktivitu.
To se povedlo. 32 bodů v 48 zápasech beru. Asi jsem byl celkově lepší, ale spíš bych řekl, že to bylo díky větší roli, kterou jsem dostal. Když jsem někde hrál dost minut, body se mi sbíraly vždycky dobře. K tomu jsme měli v klubu trenéra, který mi dal důvěru, velkou roli i čas na přesilovce. Pak se to sbírá lehce.
Mimo to jsem chtěl pomoct týmu i jinak, být lídr, vždyť jsem dostal jsem áčko na dres. Písmenko na hrudi prostě něco znamená, ať už ocenění za práci nebo mnohem větší zodpovědnost. Nejen za sebe, ale za celý tým. Je to pro mě velká čest.
Sezona ale nedopadla nic moc, čtvrtfinále bylo málo. Byl jsem smutný, člověk to musí zpracovat.
Seděli jsme s rodinou nad počítačem a přemýšleli, kam vypadneme na dovolenou. S reprezentací jsem upřímně vůbec nepočítal, vždyť jsem nebyl ani na jednom srazu. Člověk si pak těžko představí, že by mohl jet... A v tom volá Marek Židlický. Nebylo o čem, jedu! Chtěl jsem se porvat o jakoukoliv roli v jakémkoliv zápase.
Najednou volá Marek Židlický a dovolená jde do koše!
Nakonec to dopadlo tak, že jsem v přípravě odehrál každý zápas. Je to super, ale teď chci být i upřímný. Někdo by možná řekl, že na nominaci nemyslí a snaží se to odbourat, ale u mě to tak nebylo.
Fráze, že se jde zápas od zápasu, v přípravě platí. Nominace na kempy se mění, nejde přemýšlet moc daleko. Nikdy nevíte, jak to dopadne. Je to náročné i na hlavu - připravit se na to, že to třeba nemusí vyjít.
A k té upřímnosti, je to náročné. Celou sezonu nejste v reprezentaci a v momentě, kdy se ročník dostává do klíčové fáze, jste v ní. Nechcete z toho vypadnout, podvědomě to vnímáte.
V Brně na Betano Hockey Games už mě to hlodalo hodně. Ať chcete, nebo ne, od začátku je v hlavě vidina Prahy. Zmiňuje se to často, ale je to tak, domácí mistrovství světa je prostě výjimečné. Ale říkal jsem si, že to asi nevyjde... Znáte to, pro jistotu, ať pak nejste tolik zklamaní.
Nakonec to ale dopadlo. Od začátku sice jsem mimo sestavu, ale takhle jsme na tom čtyři. To člověku pomůže, nejsem na to sám. K tomu si volávám s rodinou, to je velká podpora.
Každý by chtěl hrát, to je jasné, ale situace je, jaká je, klukům se daří, hrají výborně. Není důvod do toho sahat. Ani bych to nechtěl. Jsme tu za tým, za národ, ne za mě.
My nehrající zatím sedíme nahoře mezi fanoušky a je to něco neuvěřitelného, krásného. Dokonce jsem si i zaskákal na melodii kdo neskáče, není Čech. Člověka to pohltí, jsem vděčný za tu podporu, co máme.
Platí to i o týmu. Kabina je skvělá, atmosféra v ní taky. Všichni si povídáme, bavíme se, na hotelu máme pinec, takže mezi sebou soutěžíme, děláme srandu. Parta je fakt super, což je klíč k úspěchu.
Úvod turnaje nám celkem vyšel, tak nám držte palce i dál. A díky za podporu!