Je tam všechno, všechny možnosti, které člověka napadnou. Stačí týden a zamilujete si to. Já bydlel na Manhattanu, znám to tam víc než tady. Když jedu z Pardubic do Brna, potřebuju navigaci, v New Yorku bych ji už nepotřeboval. Jasně, hrát možná jinde, mluvím jinak. Měl jsem štěstí na destinace, bydlel jsem v Tampě Bay na Floridě a v New Yorku.

Wilkes-Barre, kde jsem nakonec na farmě Pittsburghu skončil, nebylo úžasného. Kemp se mi celkem vyvedl, tak mi řekli, že mě chtějí spíše tam. Pak jsme ještě čekali, jestli se neobjeví něco lepšího, kde by mě chtěli rovnou do týmu. Nedopadlo to, tak jsme na to nakonec kývli.

Bylo nás tam dost, dohromady třeba dvanáct beků. Museli nás protáčet. Tím, že jsem měl horší smlouvu, tak jsem měl i horší pozici a tolik jsem nehrál. Řekl bych, že jsem si trochu sáhl na dno. Nebylo to nic příjemného, byl jsem z toho dost špatný.

Řešil jsem pak, co dál. Zvolil jsem Evropu. Pardubice jevily zájem už před sezonou, tak mi to pak připadalo v danou chvíli jako nejlepší rozhodnutí, tehdy to byla jasná volba.

I kvůli mistrovství světa. Chtěl jsem být víc na očích, upozornit na sebe. Ta vidina domácího šampionátu prostě dělá strašně moc, není to fráze. Má to letos jiný nádech, je to prestižnější i pro Severoameričany.

Po přesunu to ale byl trochu šok, nebudu lhát. Jiné bydlení, všechny věci, daně.

I hokejově. Hodně jsem to cítil na své první letošní reprezentační akci ve Švédsku. Hřiště tam bylo letiště, navíc to bylo jen pár týdnů poté, co jsem se vrátil, takže to pro mě byl skutečně těžký proces.

Asi teď můžu říct, že naše extraliga dá hráči víc než farma, je to podle mě pro hráče lepší. Zvlášť, když se jde daleko v play off nebo se hraje v Lize mistrů či Spengler Cup. Je hodně zápasů, to už se blíží Americe, extraliga má svou kvalitu. Je to více chlapský hokej, v AHL je to místy trochu juniorské. Na nasbírání zkušeností v dospělém hokeji je to ideální soutěž.

My jsme v tom play off došli daleko, bohužel to nedopadlo. Ale mělo to jeden pozitivní efekt, reprezentační dění jsem úplně vypustil. Vůbec jsem to nesledoval. V play off mi dokonce MS vypadlo z hlavy, ten fokus byl jen na společný týmový úspěch, tím jsem byl úplně zaslepený. Možná to i trochu pomohlo mým výkonům, nezatěžovala mě v hlavě repre.

Pak ale přišla pozvánka na Betano Hockey Games do Brna. Úplně lehké to nebylo, po finále jsme byli trochu unavení a zklamaní, ale hned to opadlo.

I díky tomu, že jsme se sblížili s kluky z Třince. A to bez nadsázky! Líbilo se mi, jak paradoxní to bylo. V play off po sobě jdeme, řežeme se a pak cvak a jsme spolu v kabině. Jsou to skvělí kluci, je s nimi sranda. Těším se, až se za rok potkáme, bude to mít zase trochu jiný náboj.

Když pak klapnula nominace na mistrovství, byl jsem nadšený. A taky na sebe i pyšný, že jsem to dokázal, že se to povedlo. Po NHL bylo největším snem zahrát si MS v Česku.

Nervózní jsem moc nebyl, byť zdravou nervozitu jsem měl. Něco už za sebou ale mám, tak to šlo trochu stranou. Je to jednou za život, je potřeba si to užít. Ta uvolněnější atmosféra pak v konečném důsledku ještě pomůže.

První zápas, narvaný stadion, česká hymna. A já na modré čáře. Bylo to nádherné. Všude české vlajky, každý fandí, každý nám to přeje. Moc si to užívám. Když stojím na ledě a dívám se všude kolem, jak jsou lidi narvaní pod strop, je to paráda, těžko se to popisuje.

Čeká nás nejdůležitější zápas turnaje. Já jen věřím, že po něm budeme řešit ještě dva důležitější. Držte nám palce!