A-tým: Aréna a lidi vysílají takovou energii, že to jsme nezažili, zářil po postupu do finále Rulík
Semifinále mistrovství světa v Praze rozehráli lépe hráči ze severu, jenže Češi zvládli soupeře dvakrát dotáhnout a třemi slepenými brankami v prostředním dějství odskočili do vedení. Bouřlivé tribuny nakonec dotáhly národní tým k vítězství 7:3 a na domácí půdě si tak zahraje o zlato.
Po juniorské reprezentaci dotáhl hlavní trenér Radim Rulík do finále mistrovství světa také A-tým. Pocity jsou ale o to silnější, protože se hraje před domácím publikem: "Je to hodně podobné, protože ve dvacítce jsme 23 let nebyli ve finále, naposledy v roce 2001, a potom v roce 2023. Je to spousta let. To dojetí nebo takový ten pocit byl strašně silný. Tady je to ještě umocněné o to domácí prostředí, protože aréna a lidi vysílají takovou energii týmu, mužstvu a hráčům, že to jsme nezažili. V Halifaxu jsme byli jako hosté, Kanada domácí, a cítila to ta Kanada. V tomhle se to vůbec nedá porovnat, takže to je o několik levelů výš. Opravdu musím říct, že pro celý realizační tým a všechny hráče je to, že jsme se dostali do finále, velká událost."
„Aréna a lidi vysílají takovou energii týmu, mužstvu a hráčům, že to jsme nezažili.“
Češi hráli už od 14:20 a teprve od 18:20 šli na řadu Kanaďané se Švýcary. "Na zápase jsme doteď nikdy nebyli, takže nepůjdeme na zápas, ale budeme se na něj dívat v televizním přenosu. Budeme to sledovat a budeme čekat, kdo na nás vyjde. Všichni v realizačním týmu, kteří mají na starosti přípravu, samozřejmě na zápase budou, takže utkání bude zanalyzované hned po konci," popisoval Radim Rulík.
Cesta do finále ale rozhodně nebyla jednoduchá. Co podle hlavního trenéra rozhodlo? "To, že nám neodskočili. Vedli 1:0, vedli 2:1, nastoupili ohromně sebevědomě, silní na kotouči, to jsme všecko věděli, měli jsme z nich trošku respekt a malinko jsme čekali, co s námi provedou. První gól dobrý, druhý gól nešťastný odraz, ale dokázali jsme na 1:1, dokázali jsme na 2:2 a neodskočili větším rozdílem. Uhráli jsme nerozhodně první třetinu a myslím si, že ta druhá třetina, jak jsme odskočili na 5:2, to byl klíč k tomu zápasu," těšilo trenéra.
Právě v momentu, kdy zvyšoval Dominik Kubalík na 5:2 pro Česko, změnil soupeř styl hry: "Švédi, když dostali ve druhé třetině na 5:2, začali více riskovat. Šli si za přesilovkami, ty dostali, dali na 5:3, a potom šli do rizika, protože věděli, že se musí tlačit víc do útoku a z toho pramenily ve třetí třetině ty breakové situace, protože to neměli zajištěné."
Tým plný hvězd z NHL Češi rozstříleli ve výsledku 7:3, což je diametrálně odlišný výsledek oproti čtvrtfinálové výhře 1:0 nad Spojenými státy. "Každý zápas je jiný. S Amerikou to byla taktická záležitost. Ta Amerika přivezla velmi dobré mužstvo, skvělí gólmani na obou stranách. Dneska ta produktivita byla excelentní, o to víc nám pomohla," popisoval Radim Rulík.
„Musím říct, že tu poslední minutu jsem už věděl, že nám to neuteče. Trošku jsem se tam uvolnil na střídačce.“
Jindy naprosto soustředěný lodivod národního týmu si za čtyřgólového vedení dovolil i chvilku, kdy si sám užíval vynikající atmosféru utkání. "Není to úplně můj styl, ale jo. Musím říct, že tu poslední minutu jsem už věděl, že nám to neuteče. Trošku jsem se tam uvolnil na střídačce," dodal trenér s úsměvem na rtech.
A právě domácí publikum s bouřlivými českými fanoušky označil jako jeden z důležitých faktorů: "Domácí prostředí strašně pomohlo. To byl takový ten impulz, ta energie navíc do hráčů. Nedokážu posoudit, ale myslím si, že kdybychom nehráli doma proti takto silnému týmu, měli bychom to daleko těžší."
Postup do finále je pro Česko na mistrovství světa v Praze obrovským úspěchem. Naposledy se to povedlo v roce 1985, kdy domácí celek slavil zlato po výhře 5:3 ve finále nad Kanadou. Sám Radim Rulík si na to dobře pamatuje: "Jel jsem stopem z Prahy, trvalo to asi šest hodin. Ten zápas jsem přímo neviděl. Byl jsem v Praze, chtěl jsem se dostat do haly, ale tam jsem se nedostal. Bylo mi dvacet, byl jsem po maturitě a nedostal jsem se na to utkání. Tehdy jsem si strašně přál, abych jsem se tam dostal, ale nedostal, a tak jsem jel stopem nazpátek, a když jsem přijel do Ostrova, akorát jsem se dozvěděl, že udělali titul. To si pamatuju úplně přesně," zavzpomínal kouč národního týmu.
