V sezoně 2023/24 se však kamarádky oddálily. Adéla zamířila do Švédska, zatímco Anežka do Kanady. "Pro mě to byla obrovská změna jít z české ligy, kde jsem hrála s kluky, do Kanady. To byl velký skok, ale jsem za to moc ráda, protože si myslím, že mě to hodně posunulo," přiznala Čabelová.

Životní změna však čekala i Šapovalivovou, které se v dresu švédského MoDo dokonce stala nováčkem sezony v SDHL. "Je to pro mě velká změna, taky jsem hrála s kluky v Berouně. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě Švédsko i MoDo, protože si myslím, že tam je super tým, byla tam i Vendy (Přibylová), vlastně i Tejroš (Aneta Tejralová) dva měsíce. Užily jsme si to, každý den jsme měly tréninky a řekla bych, že jsem se hodně zlepšila. Bylo to super rozhodnutí," pochvalovala si.

Ani velká vzdálenost však obě kamarádky nerozdělila. "Psaly jsme si občas nějaké zkušenosti občas nebo jestli jsme udělaly správná rozhodnutí," smála se Čabelová, ke které přidala i Šapovalivová: "Vždycky jsme si něco posílaly, nějakou kravinu. Pořád jsme byly v kontaktu."

V reprezentačním dresu však znovu nastupovaly bok po boku, s osmnáctkou dokonce získaly na mistrovství světa ve Švýcarsku stříbrné medaile. "Letos se nám U18 skvěle povedla. Sešel se tým asi přesně, jaký měl být. Trenéři to dobře poskládali, celý tým pracoval pohromadě a měly jsme možná i trošku štěstí, že nám turnaj přál, ale to k tomu asi patří. Jsem spokojená s osmnáctkou, co jsme předvedly," pochvalovala si Adéla, Anežce nezbylo než souhlasit: "Okolnosti se sešly úplně perfektně, jak to mělo být. Co se mělo stát, se stalo. Jsem za to ráda."

Pro Šapovalivovou byl turnaj speciální i tím, že na dresu reprezentační osmnáctky nosila kapitánské céčko. "Já bych nevybrala nikoho jiného jako kapitána. Tu zodpovědnost si vzala na svoje ramena a takhle táhnout tým, to by nikdo jiný nedokázal," vážila si kamarádky Čabelová.

Sama Adéla brala svou roli v týmu zodpovědně, ale rozhodně nezapomněla na skromnost: "Určitě jsem mohla udělat něco líp, ale věřím, že jsem dělala správná rozhodnutí. Bavila jsem se o tom i s Tejroš (Anetou Tejralovou), takže ta mi hodně pomohla. Jak před semifinálovým, tak třeba i čtvrtfinálovým zápasem. Obecně pořád jsme v kontaktu, takže to bylo super. Věřím, že jsem tým vedla tak, jak jsem měla. Dovedla jsem ho teda ke stříbru, mohlo to být i zlato, ale stříbro je super. Doufám, že všechny holky byly spokojené."

Vedle mládežnické reprezentace se však obě talentované hráčky prosadily i v ženském národním týmu, kde se pod vedením trenérky Carly MacLeodové představily v americké Utice. Jak si pochvalují spolupráci se staršími hráčkami? "Určitě nám pomáhají kdykoliv potřebujeme. I teda Šapi mi pomáhá s čímkoliv potřebuju nebo mě uklidňuje na ledě, takže není problém," smála se Anežka.

Adéla má za sebou už třetí světový šampionát mezi dospělými, i když jí je čerstvě osmnáct let. "Myslím si, že mám tu výhodu, že už mám nějaké to mistrovsví za sebou. S holkami se znám mnohem víc než právě Anežka, ale holky mají o mnoho víc zkušenosti, takže nám pořád pomáhají. Můžeme být rády, že ty starší holky jsou právě takové, jako jsou, protože jsou super. Vždycky si to s nimi užíváme," váží si spoluhráček.

V Utice sice Češkám medaile těsně unikla, obě kamarádky však nepřestávají sbírat zkušenosti. Kam povedou jejich kroky v nadcházející sezoně? "Příští sezonu pravděpodobně zůstanu tam, kde jsem byla i tenhle rok. Dokončím střední školu a budu se připravovat na univerzitu," prozradila Anežka, k níž se přidala i Adéla: "Já bych také měla zůstat ve Švédsku v MoDo, kde jsem teď byla. Školu mám teda pořád dálkově z Česka, takže doufám, že udělám maturitu, a potom hurá na univerzitu."

Obě kamarádky se však netajily tím, že by si rády společně zahrály nejen v reprezentačním, ale i klubovém dresu. "Určitě, byla bych hrozně ráda," řekla Adéla a okamžitě souhlasila i Anežka: "Jo, určitě."