I přesto jste se prosadil v draftu do NHL. Jak to pro vás zní tenhle úspěch, že jste šestnáctý, nejvýše draftovaný ze všech Čechů?
Neberu to jako úspěch, úspěch je nějaká medaile, něco vyhrát na ledě. Tohle je spíš taková odměna za to, co jsem odehrál a co jsem tomu obětoval. Je to teprve začátek. Je to hezká vzpomínka pro nás mladé kluky, že se můžeme objevit ve Vegas ve Sphere a zažít tuhle krásnou věc. S pozicí jsem samozřejmě moc spokojen, i s výběrem. Ono je víceméně jedno, jaké to je číslo, ale spíše jaká je ta organizace, která si hráče vybere. Já jsem moc spokojený a těším se na spolupráci s nimi a další cestu.

Jak se vám líbil samotný vstupní draft ve Vegas? Jak jste si to užil?
Bylo to neskutečné, ani to nedokážu popsat. V Las Vegas jsem nikdy nebyl, byl jsem tam i s celou rodinou, takže jsme si to všichni užili společně. Byli jsme tam nějakých pět dní, tři před a dva po. Bylo skvělé něco nového vidět, moc se mi to líbilo. Samotný draft day byl neuvěřitelný, jen ta Sphere... Bylo to neuvěřitelné se tam objevit jako hráč. Jsem rád, že jsem stihl ten poslední draft, protože příští rok by to mělo být nějak jinak. Plná hala a slyšet svoje jméno... Potom přišly povinnosti, to bylo náročné, ale moc jsem si to užil. Nikdy na to nezapomenu.

Co na to říkali rodiče a brácha?
Objal jsem se s nimi, a potom jsem hned šel na pódium a dělal různá focení a rozhovory, takže jsem je viděl až zase po pár hodinách. Samozřejmě byli rádi, mamka tam brečela. Bylo to super, ještě říkali, že byli o dost víc nervózní než s bráchou. Hlavně já jsem půl roku nehrál, takže jsme nevěděli moc co čekat. Nečekali jsme úplně dlouho, ale nebylo to jako s bráchou na šestém místě, to byla víceméně hodina, a tady to bylo delší. Samozřejmě se nám pak ale ulevilo, všichni byli šťastní a užili jsme si to tam.

Jak probíhaly rozhovory s novináři? Měl jste už nějaké zkušenosti s novináři ze zámoří?
První zkušenost anglicky jsem měl na combinech. V angličtině se posouvám, něco se učím a ty rozhovory byly vlastně stejné. První jsem dělal oficiální, tam bylo více mikrofonů, pak jsem šel dál, kde padly úplně stejné otázky. Bylo mi takové blbé to opakovat, ale aspoň jsem si pamatoval odpovědi nebo jsem tak nějak věděl, co říct anglicky, takže to bylo o to lehčí. Něco řeknu, není to úplně perfektní jak s výslovností, tak i slovní zásobou, ale snažím se něco říct a postupně se zlepšuju.

Co se vám teď honí hlavou, když víte, že můžete zamířit za oceán? Víte už vlastně, jestli budete pokračovat ještě v Plzni, nebo vás už povolají do Ameriky?
Ještě to řešíme. Nějak to vypadá, ale nic není na sto procent. Zatím jsem otevřený ke všem variantám, takže to je otázka na další týdny a měsíce. Uvidíme, jak bude vypadat zranění, a podle toho se budeme snažit udělat to nejlepší rozhodnutí pro moji kariéru dál.

Draftovalo vás St. Louis, jaké máte první dojmy z organizace?
Jsem moc spokojený, vypadá to všechno dobře. Jak realizační tým, tak jsem byl i na development campu, zázemí je super, takže je tam vidět nějaká budoucnost. Jsem velmi rád za tenhle tým z hokejového pohledu. Agent říkal, že ty lidi zná a mají tam super management, takže za to jsem velmi rád.

St. Louis pořádně vybíralo z českých a slovenských řad a začíná se tam vytvářet taková československá kolonie. Co na to říkáte, může to být výhoda?
Bylo to super, my jsme se vlastně potkali už na development campu. Byli jsme tam asi čtyři Češi, dva Slováci a Lukas Fischer, to je Američan, který mluví plynule česky, takže nás tam bylo sedm. Teď jsem ještě viděl, že Radka Faksu tradeovali, takže nás je plus minus osm, co mluvíme československy, ale jestli se potkáme v tomhle počtu, to nevím. Já jsem si to užil, mohl jsem jít do jakékoliv místnosti a všude, kde jsem mluvil česky, jsem dostal odpověď, takže je to výhoda. Myslím si, že kdybych si zažil rok v Americe bez Čecha sám, tak si to uvědomím a budu si toho vážit ještě víc. Je to ale samozřejmě super, že tam takhle můžeme být v tomhle počtu a mluvit svou řečí.