ELJ: Chtěl jsem být doma, líčí Chlán po přesunu na Spartu. Nový systém se mu líbí

Juniorka pražské Sparty skončila na stupních vítězů v obou posledních sezonách. Před tou novou okysličila kádr o několik nových postav, mezi nimiž nechybí útočník Robert Chlán, jemuž skvěle vyšel minulý ročník ve Vítkovicích. Do profesionálního hokeje se snaží odrazit po vzoru svého staršího bratra Petra.

Proč jste se rozhodl vyměnit Vítkovice za Spartu?
Já jsem z Teplic, ty jsou v Ústeckém kraji. Do Vítkovic je to pro mě šest hodin cesty. Po těch třech letech, co jsem tam strávil, jsem už chtěl být doma. Když se mi minulá sezona relativně povedla, tak jsem dostal nabídku a neváhal jsem.

Na Vítkovice budete vzpomínat v dobrém?
Rozhodně ano. Tři roky, které jsem tam odehrál, byly skvělé. Když jsem na to vzrůstově ještě úplně neměl, tak mi daly šanci, za což jsem jim moc vděčný.

Co se vám teď na Spartě zalíbilo?
Zalíbily se mi podmínky k trénování, protože tady můžeme kdykoli do posilovny a když se domluvíme s rolbaři, můžeme i na led. Taky věci jako výstroj, bydlení, i celkově přístup v klubu. Ale hlavně jak říkám, mám to hodinu domů, což je kousek. Z Vítkovic jsem byl doma třikrát za rok, teď jsem byl v přípravě každý víkend doma a v sezoně můžu být doma prakticky každou neděli. To je super, psychicky mi to hodně pomáhá.

Máte v kalendáři červeně zakroužkovaný první zápas proti Vítkovicím?
30. září mám narozky a dva dny předtím hrajeme ve Vítkovicích. Jak se během léta měnil rozpis zápasů, tak ho kluci posílali do skupiny a já viděl, že máme Vítkovice už v září. Určitě to pro mě bude výzva a na zápas budu hodně natěšený.

Takže jste asi rád, že se nakonec hraje celorepublikově.
Určitě. Minulý rok se hrálo na dvě skupiny po osmi a pak když se to po první části rozdělilo, tak se třemi týmy hrál člověk osmkrát a tři týmy za celou sezonu vůbec nepotkal. Takhle si poměříme síly líp, když hrajeme každý s každým dvakrát. Podle mě je to určitě lepší. Oproti jiným ligám a státům to tady není taková dálka, jet nejvíc šest hodin není tak hrozné.

Hned na začátku nové sezony jste si vyzkoušel první pražské derby. Jak se dá srovnat s tím ocelářským?
Myslím si, že Vítkovice – Třinec je taky velké derby, ale není tak vyhrocené jako Sparta – Slavia. Bylo to vidět i v tom prvním zápase. Řekl bych, že tohle je největší derby v republice a nic ho nepřekoná. Teď se navíc Slavia vrátila po dvou letech do ligy, takže o to je to zajímavější.

Právě v obou posledních letech získala juniorka Sparty medaile. Dali jste si za cíl urvat další?
Cíl je před sezonou vždycky jasný, udělat co nejlepší výsledek a vyhrát titul. Myslím si, že to má takhle každý tým jasně dané. Kdyby se to tady na Spartě zase povedlo, byla by to paráda. Všichni makáme, máme skvělý přístup jak na ledě, tak v posilovně, takže si myslím, že nám nic nebrání.

Ještě se zeptám na vašeho staršího bratra Petra, který stejně jako vy přestoupil, ovšem na Slovensko do Spišské Nové Vsi. Jak často jste v kontaktu?
Denodenně. Buď si píšeme, nebo si zavoláme. Teď jak je daleko, tak si vždycky jednou za pět dní zavoláme a všechno si řekneme, ale před zápasem si vždycky popřejeme hodně štěstí a po zápase voláme, jaké to bylo. Předává mi zkušenosti, hlavně teď po tom mém přestupu, kdy je na mě určitý tlak. Vždycky mi pomůže.

I v jeho kariéře hrály Vítkovice zásadní roli, že?
Byla paráda, že jsme tam oba dostali nabídku a potkali se. Myslím, že teď na Slovensku to pro něj bude ideální a bude tahounem mužstva. Věřím, že na to má a ukáže, co v něm je. Myslím si, že je toho v něm ještě hodně a může toho hodně ukázat.

Budete koukat na jeho zápasy?
Samozřejmě. Kdykoliv to půjde a budu mít čas, tak se podívám. V přípravě byli třeba na tripu v Bolzanu, tak jsem se koukal.

Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz; Ronald Hansel, Juniorský hokej