Jak už to tak v podobných situacích bývá, ani on se nevyhnul srovnání se starším Tomášem. "Už jenom ta nášivka, že se jmenujete Kubalík... Lidé, co sledují plzeňský hokej, budou vědět. Podobné to teď bude mít i náš nejmladší brácha. Snad to pro něj bude motivace, aby ho to někam posunulo."

Možná i tohle Dominika posunulo až do slavné NHL, byť to lehká cesta rozhodně nebyla.

Rozhodnutí odejít do zámoří co nejdříve v sobě nosil již jako 14letý. Poté, co viděl, že podobná zkušenost pomohla i jeho staršímu bráchovi Tomášovi, neváhal a i on zamířil do tamní juniorské OHL. "Tato brzká zkušenost se zámořím mi hodně pomohla. Naučil jsem se jazyk, osamostatnil se. Myslím, že to pro mě bylo přínosné i co se týče draftu," vysvětluje.

Jako mladý si dával za cíl jediné, a to dávat góly. Vždy okupoval první příčky bodování, vždy se mu střelecky dařilo. Jenže když přišlo na lámání chleba, tak Kubalík zjistil, že dávat góly samo o sobě nestačí. Že být dobrým hokejistou není jen o střílení branek. "Oči mi otevřelo, když jsem začal hrát s dospělými chlapi. Uvědomil jsem si, že i kluci, co hrají ve čtvrté lajně, musí odvádět stejný kus práce jako kluci v první," vzpomíná.

"Když došlo na nějaký problém, tak já jsem si poradit nikdy nenechal. Zpětně musím uznat, že jsem byl hloupý. Přijmout kritiku nebo si vzít poznámky trenérů k srdci, mě mohlo posunout dál mnohem dřív," připouští. Jak sám ale dodává, nebýt tohoto cílevědomého přístupu, možná by se do NHL nikdy nedostal.

Odehrál tam skoro 400 zápasů, dal skoro sto gólů a stal se i mistrem světa. V létě podepsal ve Švýcarsku, kde se chce ještě poprat o šanci vrátit se. 

Ostatně, v létě tomu dal všechno. Tvrdá příprava nese ovoce, navíc čerpal z dětství, kdy se v něm zakořenily základy všemožných sportů. Kromě tenisu ho baví i fotbal a plavání. "Stále si myslím, že hokejisté jsou svým způsobem takoví desetibojaři. Hokej není o tom, že byste trénovali pouze jednu věc. Musíte mít úplně všechno - od kondice, až po ruce, nohy, břicho a podobně," vysvětluje.