ELD: Obrat Tábora z 0:5? Obrovská radost a týmový úspěch, říká Čečetka

Jednoznačně největší obrat dosavadního průběhu mládežnických extraligových soutěží předvedli dorostenci Tábora. Ač v utkání na ledě Jihlavy prohrávali 0:5, nakonec vyhráli 6:5 po prodloužení! Jeden z jejich tahounů Filip Čečetka přišel do týmu během prázdnin na hostování a s kohouty by se rád podíval do play-off.

Otočit zápas z 0:5 se jen tak někomu nepovede, co jste na to říkali?
Byl to velký týmový úspěch, který se moc často nevidí. Myslím si, že to ukazuje charakter celého týmu, že se nechceme vzdávat a hrajeme, dokud není konec. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo a dokázali jsme ze zápasu urvat dva body.

Co na střídačce padne, když rychle prohráváte 0:3 a potom ve druhé třetině 0:5? Na člověka musí padnout deka, ať chce, nebo ne…
Máte pravdu, ale my jsme se pořád povzbuzovali, že na ně máme. Myslím, že jsme nehráli nijak hůř a byli jsme i lepší, akorát nám to tam nepadalo a jim to tam spadlo pětkrát. Hodně tomu pomohlo naše nasazení, že jsme chtěli vyhrát. Taky nás hodně podporoval pan trenér a udělalo se pár změn v sestavě, což nám dodalo potřebný impuls. No a nakonec se povedlo.

Hrála roli ve špatném startu i únava, když jste se předtím pozdě v noci vrátili z Pardubic?
Určitě to bylo náročné, přijeli jsme fakt pozdě a vstávali docela brzo, takže tenhle faktor taky mohl hrát roli. Naštěstí jsme se z toho oklepali.

Jaká zavládla euforie po vyrovnání na 5:5?
Byla to fakt obrovská radost, jinak bych to nepopsal. Všichni jsme na střídačce skákali. Pak už jsme byli na takové vlně euforie, že když už jsme to dotáhli z 0:5 na 5:5, tak proč nevyhrát.

Není to ale jen o jednom výsledku, vyhráli jste i v Třinci nebo Pardubicích. Sezona se pro vás vyvíjí zajímavě, viďte?
Jo, je to pro nás dobrý začátek. Když takhle budeme pokračovat, a já si myslím, že naše forma může jít i nahoru, tak máme dost velkou šanci hrát na vyšších příčkách. Sám osobně bych si to přál.

Jakou hrou vzdorujete soupeřům se zvučnějšími jmény?
Řekl bych, že jsme dost trpěliví a zakládáme si na bruslivějším hokeji. Je to taková poctivá práce a pak ty góly přijdou. Samozřejmě máme i šikovné hráče, kteří za to dokážou vzít sami, ale podle mě je to spíš tou tvrdou prací.

Jak se srovnáváte s tím, že hrajete ve východní skupině a jezdíte tak na delší cesty?
Myslím si, že to nebereme nějak extra jinak oproti tomu, kdybychom hráli českou skupinu. Chceme vyhrát proti jakémukoli soupeři, ať už je to Třinec, Zlín, nebo kdokoli jiný. Dlouhé cesty jsou samozřejmě únavné, ale na to si jde zvyknout a už s tím moc problémy nemáme. Dobrá rozcvička a nějaké to rozhýbání tomu určitě pomůžou.

Vzhledem k rozdělení skupin ale prozatím nemáte derby s Českými Budějovicemi. Jak moc vás to osobně mrzí?
Mě osobně to docela mrzí, protože bych si proti klukům velmi rád zahrál a dost mě zajímá, s jakým výsledkem bychom se poměřili. Táborský tým se od loňska docela změnil. Ale uvidíme, třeba se ještě můžeme potkat v nadstavbě.

Jaké jste si dali týmové ambice?
Ze začátku si nejsem úplně jistý, jaké ambice v týmu byly, ale myslím si, že po dobrém začátku a těchhle vydařených zápasech bychom mohli mít ambice na první pětku. Tam budeme chtít postupem času směřovat.

Ještě k vašemu přesunu z Budějovic do Tábora: Jak se vlastně zrodil?
V týmu nás bylo hodně útočníků staršího ročníku 2008. Jednou mě trenér zavolal do kanceláře a řekl, že to úplně nevidí na první dvě lajny v Motoru, takže mi chtějí dát šanci hrát v extralize dorostu a zařídí mi hostování do Tábora. Byl jsem rád, že jsem mohl hrát pořád tu samou soutěž, a přijal jsem to. Od půlky srpna jsem začal hrát v Táboře.

Máte velký prostor na ledě?
Jo, řekl bych, že v Táboře si toho ledu užiju fakt hodně. Myslím si, že v Motoru bych takovou šanci nedostal.

Po sezoně byste se chtěl v Budějovicích porvat o místo v juniorské extralize?
Ano, to bych určitě chtěl aspoň zkusit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Teď se ale soustředím na dorost v Táboře a jak jsem říkal, jako tým chceme vyhrávat každý možný zápas.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej; hctabor.cz; instagram Filipa Čečetky