ELD: Růžička se prochytal do reprezentace. Byl jsem štěstím bez sebe, říká

Úspěšnost 95,64 procenta a průměr 1,18 inkasované branky na zápas. To jsou čísla, která řadí Filipa Růžičku na čelo gólmanských statistik Extraligy dorostu a která mu pomohla i k první životní pozvánce do reprezentace. Navíc rovněž jejich zásluhou patří Hradec Králové mezi špičku soutěže.

Po deseti kolech vám patřilo první místo ve skupině. Na to se vám určitě dívá dobře, že?
Ano, jsme hodně spokojení. Zápasy jsou zatím hodně těžké, ale v kabině si to nesmírně užíváme. Panuje tam dobrá nálada a to je podle mě hlavní, proto ta utkání zvládáme. Snažíme se jít zápas od zápasu, abychom postoupili, a děláme pro to maximum.

Který duel byl pro vás zatím nejtěžší, nebo nejkvalitnější?
To se asi říct nedá, všechny zápasy jsou hodně kvalitní, protože ten hokej už má nějaké parametry. Nejlepší je asi derby s Pardubicemi, to má vždycky všechno a s klukama si ho strašně užíváme.

Právě na obou dosavadních derby byl možná vidět váš týmový progres. V prvním zápase vás rival jasně přehrál, ale v odvetě už jste byli lepší vy.
Určitě. Doma to byl první zápas sezony a myslím, že jsme se oťukávali s extraligou. Jak jsme hráli u nich, tak už jsme do toho vletěli a k ničemu jsme je nepustili.

Pardubice loni získaly stříbro. Máte velkou touhu jim to letos vrátit a skončit výš?
Určitě se na to hraje, ale teď je hlavní, abychom skončili do top pětky a postoupili. Pak kdybychom v play-off skončili nad Pardubicemi, určitě by nás to potěšilo.

A co vaše osobní spokojenost? Čísla máte výtečná.
Jsem hodně spokojený. Kluci mi vzadu pomáhají a zatím se mi sezona daří.

Bylo předem dané, že budete až tak jasnou jedničkou? Parťáky jste zatím do brankoviště nepustil.
To bych neřekl. Bavili jsme se o tom s trenéry, ale sám jsem nečekal, že bych chytal úplně všechny zápasy. Jsem rád, že mi trenéři dávají takovou možnost. Chci jim dokázat, že ve mně můžou věřit a že to vychytám.

Nepřijde chvíle, kdy už byste si od zápasů na chvíli odpočinul? Nejste někdy úplně vyšťavený?
Vyšťavený jsem skoro po každém zápase, protože fakt mají tempo. Trenéři mi potom někdy dávají volno. V neděli ho máme vždycky, to se snažím od hokeje úplně vypnout, a v pondělí většinou nejdu na trénink, jenom na regeneraci.

Považujete za svou největší přednost výšku?
Snažím se, aby to byla moje hlavní přednost. Nebylo moc lehké se s tím naučit pracovat a když už jsem se to naučil aspoň polovičně, tak mi to pomáhá.

Měříte 197 centimetrů. Rostete ještě?
Teď jsem se neměřil, ale myslím si, že za chvilku bych měl mít dva metry.

Kdy jste se tím při chytání nejvíc pral?
Určitě to nebylo ideální ve chvíli, kdy jsem přišel do Hradce (v deváté třídě, pozn. red.). Až tady jsem udělal největší posun, do té doby jsem s tou výškou moc neuměl pracovat. Tady mě to pan trenér Luňák skvěle naučil a snažím se výšku využívat.

Co vás vůbec zavedlo do Hradce z východu republiky?
Měl jsem jednu akci s Karlovými Vary, tam jsme se poprvé potkali s Hradcem. Pak zavolal hlavní trenér, že by měl o mě zájem, tak jsme sem přijeli a už to nějak vzniklo.

Teď jste se poprvé objevil v pozvánce do reprezentace, pojedete se sedmnáctkou do Salcburku. Jak jste se to dozvěděl?
Dozvěděl jsem se to přes skupinu, kam kluci poslali fotku a napsali k tomu komentář. Já jsem se na to podíval a nevěřil vlastním očím. Pak jsem si našel pozvánku a jak jsem se tam uviděl, tak jsem byl štěstím bez sebe.

Co od akce očekáváte, jak by to pro vás mohlo být náročné?
Myslím si, že to bude hodně těžké, zápasy budou mít rychlé tempo. Hrajeme s o rok staršími a myslím si, že budou pohybově dobří. Bude to něco jiného než dorost a jsem rád, že si to můžu zkusit.

Myslíte i na to, že byste si mohl vybojovat nominaci na turnaj World Hockey Challenge v Kanadě?
Zatím nad tím nějak nepřemýšlím, je to celkem daleko. Myslím si, že by mě to i psychicky zatěžovalo. Uvidíme, jak to vyjde.

Foto: Martin Voltr, mountfieldhk.cz