Stále jsme stále na začátku sezony, ale splňuje změna vaše očekávání?
Sice je to zatím jenom začátek, ale já si myslím, že ano. Největším důvodem ke změně působiště bylo pro mě to, že se chci zkusit probojovat do A-týmu. Zatím se mi to nepovedlo, ale stále doufám, že se mi to v průběhu sezony podaří. Zlín má jiné ambice než Přerov a osobně jsem si nemyslel, že bych tam měl takovou šanci.

V Přerově navíc teď začal hrát i váš mladší bratr, který je v kategorii 9. třídy...
Po čtyřech letech jsme s bráchou konečně zase v jednom klubu a myslím si, že to prospělo nám oběma. Vídáme se v podstatě každý den, protože tréninky se prolínají. Šatnu máme přímo naproti sobě, takže jsme spolu často. Bavíme se taky hodně o hokeji, jezdíme se dívat navzájem na své zápasy. Myslím si, že oba dva z toho těžíme jen to pozitivní.

První zápas letošní sezony jste odehráli proti Zlínu. Jaké to pro vás bylo?
Pro mě to byl asi nejzajímavější zápas sezony. Hned na úvod a ještě ve Zlíně. Z naší strany byl ten zápas takový, že jsme se chtěli ukázat, všichni se chtěli předvést, protože to byl první zápas. Byla tam určitě znát i jistá nervozita, protože někteří kluci hráli tuto soutěž vůbec poprvé. Pro mě osobně to bylo taky speciální, protože jsem hrál proti kamarádům. Většina z nich ve Zlíně zůstala, takže to bylo nervóznější, chtěli jsme se ukázat i jeden před druhým, pošťuchovali jsme se. Myslím si ale, že to byl dobrý zápas, i když jsme nevyhráli.

Aktuálně jste stále na posledním místě tabulky. S čím se potýkáte?
Já si myslím, že teď už se nám to jednoznačně zvedlo. Na začátku jsme měli strašný problém s tím, že jsme dostávali moc gólů a zároveň jsme jich málo dávali. Nevěřili jsme až tolik tomu, co nám trenéři říkají, a pokaždé si tam někdo udělal něco navíc. Nebyla tam důslednost, ale teď se nám už konečně podařilo poskládat všechno tak, jak by to mělo být. Sedlo si nám to a teď už jsme čtvrtý zápas po sobě bodovali. Zvedáme se nahoru a doufáme, že to bude pokračovat.

Jak se v takové situaci cítíte?
Myslím si, že pro nikoho to není nic příjemného. Ze začátku jsme dost zápasů po sobě prohráli, ale trenéři s námi hodně komunikují, často si nás berou individuálně bokem a baví se s námi o tom, jak celou situaci vnímáme. Dost nám pomáhají v tom, aby nás to psychicky nestáhlo. Věřili jsme tomu, že se to jednou zvedne. Na trénincích i v zápasech se nám dařilo čím dál tím víc a doufali jsme, že nastane takové období, přelomí se to a budeme zase vyhrávat.

A zdá se, že takové období nastává právě teď. Jak vám poslední výhry mohou pomoci?
Vyhráli jsme teď dva zápasy, navíc jsme v minulém týdnu ještě dohrávali zápas v Liberci, ve kterém jsme taky bodovali, uteklo nám to jen na nájezdy. Hodně nám to pomohlo. Také v tom, že jsme se dotáhli na rozdíl jednoho bodu na předposlední Slavii. Ukázalo nám to, že můžeme bodovat absolutně, s kým chceme, protože s prvním Libercem jsme to dotáhli až do nájezdů, dokázali jsme vyhrát s Vary a Litvínovem. Osobně si myslím, že nám to zvedlo sebevědomí. Pořád ale víme, že je před námi ještě dost zápasů. Nemůžeme si říkat, že když jsme teď vyhráli, tak už to půjde samo.

Bylo v těch zápasech něco jinak?
Určitě dbáme víc na obranu a hrajeme víc bez rizika. Spíš jsme se snažili nedostat gól než jich víc dávat. Trenéři nám často říkají, že můžeme vyhrát jen 1:0, a myslím si, že právě to jsme si všichni vzali k srdci. Věříme tomu. Soupeř nám pak tolik neujížděl, byli jsme pořád nad hrou a oni neměli tolik šancí. Naopak my jsme se dokázali dostávat k nim a začali jsme proměňovat nabídnuté šance. Myslím si, že to byl hlavní klíč k výhrám.

V Liberci jste v nájezdech neuspěli, doma s Litvínovem už ano...
První zápas, který jsme hráli v Litvínově, taky došel až do nájezdů, ale bohužel pak nedopadl dobře pro nás. Po zápase v Liberci jsme ale byli v dobrém rozpoložení, věděli jsme, že klidně i s prvním můžeme hrát vyrovnaný hokej. Toho jsme se drželi. Myslím si, že to nebyl vůbec špatný zápas. A když jsme dělali to, co jsme měli, tak se Litvínov nedostával do takových šancí, do jakých by chtěl. Je to soupeř, který chce dávat hodně gólů, ale obrana mu moc nevoní. Trenéři nám to ukazovali i na videu. Drželi jsme se hlavně toho, že musíme hrát jako tým, blokovat co nejvíce střel a odbojovat to.

Varům jste taky oplatili porážku stejným dílem, navíc jste byli ofenzivnější než v předchozích zápasech. Odpovídal výsledek předváděné hře?
Ano, a klíč k tomu byl úplně stejný. Varům vůbec nevonělo, když jsme hráli svou hru, a tak si podle mě začali vymýšlet úplně jiné věci, než které měli hrát. Tím se nám otevřel prostor, měli jsme více šancí, a ty jsme proměňovali.

Jaké cíle jste si dali před sezonou?
Už před sezonou jsme věděli, že asi nebudeme úplně favoriti. Chceme hlavně udržet extraligu.

V osobní rovině jste mluvil o cíli probojovat se do A-týmu. Je to pro vás číslo jedna? 
Ano, z osobního hlediska je to teď asi ta největší věc, kterou bych chtěl dokázat. Dostat se do chlapského hokeje a zahrát si ho. Taky bych se chtěl hokejem v budoucnu živit a hrát ho na nějaké úrovni profesionálně.

Aktuálně jste nejproduktivnějším obráncem týmu. Jste se svými výkony spokojený?
Jsem za to určitě rád. Nemám teda žádný cíl ohledně počtu bodů, ale těší mě to. V minulé sezoně mi to po této stránce až tak nešlo, naposledy jsem měl vícebodovou sezonu v dorostu. Mám to radši, ale cíle si tu nedávám. Spíš chci týmu pomoct i v tomto směru, myslím si, že i po ofenzivní stránce mám týmu co dát. Na druhou stranu to ale taky vyplývá z toho, že mám víc prostoru a hraju i na přesilovkách, které nám fungují. Pak se ty bodíky sbírají lépe.

Takže jste spíše ofenzivně laděný bek?
To určitě ano. Jsem určitě mnohem více ofenzivně laděný, občas mi už i trenéři říkají, že bych měl trochu ubrat a zaměřit se na obranu než pořád chtít dávat góly.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej