Vy jste navíc přešel z kategorie 9. třídy. Jaká jste měl očekávání?
Spíš jsem vůbec nečekal, že v Extralize dorostu se bude hrát takhle rychlý hokej. Čekal jsem, že to bude něco podobného jako minulý rok v deváté třídě. Měl jsem problém si na tu rychlost zvyknout. U týmů na vyšších pozicích je vidět, že to s nimi trenéři všechno probírají a trénují dopodrobna, jsou dobře sehraní.

Co vám oproti ostatním týmům chybí?
Tady na Kladně jsme se sešli hráči ze všech okolních klubů. Jsou tady kluci třeba z Ústeckého kraje, Plzeňského kraje jako já nebo z Prahy. V týmech, které jsou v tabulce výš, jsou ti kluci třeba už od páté šesté třídy, postupně spolu trénují, znají se už delší dobu. My jsme se tady vesměs všichni sešli poprvé a nejsme sehraní. Během letní přípravy jsme tomu nevěnovali čas. Myslím si, že to je ten důvod.

Takže prostě potřebujete víc času?
Ano, tak se to dá říct.

Vidíte už progres?
Já tam vidím velký progres. Na začátku soutěže nám to moc neklapalo, ale poslední tři čtyři zápasy už jsem z toho měl skvělý pocit. A i zpětná vazba, kterou jsem dostával od kamarádů nebo trenérů, byla podobném duchu.

Motivovalo vás zlepšení? Přece jen v posledních kolech už jste dokázali držet krok i s papírově silnějšími týmy...
Motivovalo nás to hodně. Ještě před zápasem s Mladou Boleslaví jsme si řekli, že do toho dáme všechno a musíme aspoň z jednoho zápasu nějaké ty body urvat. A to se nakonec opravdu povedlo. Jsem za to strašně rád. Namotivovalo to i trenéry, dali nám důvěru a pomohlo nám to. Už nemáme sklopené hlavy jako předtím, když jsme pořád prohrávali. Už máme i hezké zážitky.

Jaký byl zápas proti Wolves po herní stránce?
Obecně to byl vyrovnaný zápas, kromě třetí třetiny, v níž jsme podle mě byli lepší. Jinak už nám to klapalo, nicméně klukům z Wolves taky. Byl to vyrovnaný zápas, ale oni si hráli svůj hokej, my jsme si hráli svůj hokej, naše styly se příliš neslučovaly, bylo to těžší. Náš herní projev byl ale dobrý.

A jaké jsou ty hezké zážitky?
První výhru jsme s kluky oslavili v kabině. Byla tam vidět radost a nadšení. A to i na trenérech. Jeden z nich po zápase přinesl do kabiny svého malého kluka, poděkoval nám, byl to jeho první zápas u nás, takže to bylo strašně emotivní. Došlo nám, že trenéři nám opravdu věřili, dodrželi jsme, co jsme slíbili a zvládli jsme to. Postřehl jsem pak na dalších trénincích, že už jsme daleko uvolněnější a máme větší klid na hokejce.

Stmelilo vás to ještě víc?
Stoprocentně ano. Ale my už jsme byli dobrá parta od začátku. Trenéři nám říkali, že takovou partu nezažili už hodně dlouho, a já osobně přiznávám, že taky ne. Po tom vítězném zápase to ale bylo jiné. Všichni jsme se smáli, bavili, v pondělí jsme šli po tréninku spolu ven. Bylo to opravdu skvělé.

Ještě se na chvíli vrátím k minulé sezoně, protože vy jste s 9. třídou Plzně došel až do finále extraligy. Teď vás od začátku sezony stihl opačný scénář a vašemu týmu se nedařilo. Jaké to pro vás je?
Do takového osmého desátého zápasu jsem měl problém to skousnout. Řekl jsem si ale, že když to nejde, tak musím pokaždé něco změnit. Zkoušel jsem nové věci, bavili jsme se o tom s kluky. Mně osobně ale nejvíc pomohlo pobavit se o tom s rodiči. Jeden večer jsme si sedli a mluvili jsme o tom třeba dvě hodiny. Táta hrál hokej a řekl mi jednu věc, která mu pomáhala. A to nesoustředit se na to, jestli vyhrávám, nebo prohrávám, ale začít od sebe. A tak jsem začal od sebe. Dával jsem si navíc, měl jsem extra tréninky. Popravdě mi ale opravdu nejvíc pomohlo se s nimi o tom pobavit, abych to mohl zvládat tak, jak to zvládám teď.

V posledních dvou zápasech se vám osobně dařilo i bodově. Je to ono? Už se do toho dostáváte?
Ano, cítím se lépe a asi přesně takhle bych to i popsal. Trenér mi dal velkou důvěru, za což jsem hrozně rád. Ještě o týden dřív jsme vlastně hráli se Slavii a Budějovicemi, a tam se to u mě radikálně změnilo a zlomilo. Začal jsem mít klid na holi a proti Boleslavi už to bylo vidět. I rodiče mi hodně pomohli, opravdu mě neskutečně podrželi po psychické stránce. Uklidnil jsem se, jak jsem začal víc trénovat, tak jsem měl i lepší fyzičku a byl jsem rychlejší a jistější.

Kam byste to ještě rád posunul, třeba i s výhledem do budoucna?
Kdybych to měl vzít obecně jako moje cíle, kterých bych chtěl dosáhnout, tak nad tím jsem popravdě ještě vůbec nepřemýšlel. Rozhodně bych byl ale rád, kdyby se mi v hokeji dařilo a povedlo se mi to dotáhnout co nejdál. Aspoň třeba do extraligy. Dal jsem totiž loni tátovi slib, že do toho dám maximum, a chci to splnit.

Úvodní foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Foto: Milan Podpera, hcplzen.cz; Ronald Hansel, Juniorský hokej