Každopádně jsem zavolal hned zpátky. Když pozdě večer zavolá cizí číslo, zvedám to málokdy, takže jsem měl i štěstí! Upřímně, hlavou mi i proběhlo, jestli si někdo nedělá srandu. Ale dopadlo to dobře, bylo to prostě neskutečný. Trenér reprezentace prostě každý den nevolá.

Hned pak to věděli rodiče, nějak se to ale dozvěděli i v kabině dřív, než jsem chtěl. Nechtěl jsem to nijak ventilovat ven, abych náhodou něco nezakřiknul nebo nepokazil. Ale znáte to... Hned druhý den jsem přišel a už to pár lidí vědělo. Byly tam vtípky i gratulace. Asi mě nemine nějaké placení.

Naštěstí jsem se to dozvěděl celkem dopředu, takže jsem měl týden na to se nějak nachystat. Naštěstí jsem měl po boku Jirku Ticháčka, který má pár srazů za sebou. Zjistil jsem si, co a jak. Pak jsme spolu byli na hotelu, moc mi pomáhá. Bez něj bych to zvládl taky, co jiného by mi zbývalo! Ale ne, hodně mi to usnadnil. A v neděli, den před srazem, jsem měl všechno hotové.

V pondělí ráno stačilo naložit sbalené věci a odjet na sraz. No, ale musím se přiznat, že jak jsem byl nervózní, moc jsem toho nenaspal. Každopádně ten adrenalin to přebil, ráno jsme se s Jirkou potkali na Kladně a vyrazili jsme do Prahy. Tam už to pro mě začínalo být nové.

Vyložili jsme výstroj, nafasovali nějaké věci a měli mítink s realizačním štábem. Bylo fajn, že na nás, tedy nováčky, brali ohled a všechno osvětlili a vysvětlili. Přeci jenom jsme tam fakt byli poprvé. Ne, že by to bylo nějak složité, ale byl nám přiblížen systém a jak to tady vlastně celé funguje. Pak už následoval trénink a led, který jsme odfárali, a šli jíst. Na večeři jsme teda jako nováčci nic předvádět nemuseli. Naštěstí!

Předvést jsem se naopak musel na ledě, kde jsem pocítil rozdíl v tempu mezi extraligou a reprezentací. Byl to velký rozdíl. Tréninky byly kratší, ale tempo znatelně vyšší. Byl jsem z toho překvapený, ale podle mě jsem to zachytil celkem rychle.

Po prvním zápase se Švédskem jsem četl, že Kristiana Reichela chytila nervozita na modré čáře při hymně. To mu závidím, mě se držela od pondělí! Myslím to trochu v nadsázce, po tom prvním tréninku už to bylo lepší, ale jakmile se blížil ten duel, nabíhalo to. Od rána jsem cítil, co se chystá. Ale s blížícím se startem to odcházelo, na rozbruslení už to bylo docela fajn. A pak už ani nebyl čas nad tím přemýšlet, šlo se na to.

Výhra 4:1 nad Švédy byla skvělá, moc jsem si to užil. Vítězný start je vždy důležitý, navíc jsem byl rád, že jsem se držel trenérova systému, neskutečně mě to bavilo. Byly tam i momenty, ve kterých jsem si řekl, že i na této mezinárodní scéně něco dokážu. Na první zápas v repre kariéře to nebylo vůbec špatné. Zvlášť, když na sobě máte dres se státním znakem a jdete do boje. V takových chvílích jsem si uvědomil, že jsem fakt něco dokázal.

Taky mi to slouží jako velká motivace. Fakt obří. Věřím, že mi celý týden hodně dá. Je to všechno ku prospěchu věci. Snad to prodám i na klubové scéně a že mi to jen pomůže. A že se sem ještě vrátím!