U20: Rodák z Barcelony bojuje za české barvy. Pro tým všechno, hlásí Pérez

Narozen v Barceloně, hraje v Liberci a reprezentuje Česko. Jaromír Pérez se sice narodil ve fotbalové zemi, ale učaroval mu hokej. Tak moc, že pravidelně obléká český národní dres. „Je to pocta,“ svěřil se v rozhovoru pro ceskyhokej.cz.

Poctivě prošel juniorskými týmy Bílých Tygrů z Liberce, načež v minulé sezoně okusil extraligu. A nebyla to jen krátká štace, odehrál hned 42 duelů, v nichž třikrát rozvlnil síť a pětkrát k tomu pomohl nahrávkou.

Nicméně - a to je hlavní - nasbíral v osmnácti letech neocenitelné zkušenosti.

"Dospělý hokej už je v podstatě jen o detailech," nabízí svůj pohled. "Každá chyba rozhoduje, v juniorském hokeji je to pořád takové ulítané, více se hraje a na chyby se tolik nemyslí. A samozřejmě profesionalita, a to hlavně v taktice, jde to víc do jistoty. Je to jiný hokej."

Mrkněte na další hlasy z červencového kempu U20:

Během sezony mohl srovnávat, ve dvaceti zápasech ho totiž využila i liberecká juniorka. Průměrně v ní měl bod na zápas. Nicméně čeká se, že další ročník stráví už jen v prvním týmu.

"Hlavně do toho jdu s tím, že chceme týmový úspěch. Nic jiného mě v tomto směru nezajímá," dává tým na první místo. Pak ale sám dodá, že co se jeho osobně týče, chce udělat kroky dopředu: "Chtěl bych navázat na minulou sezonu. Pořád pracovat a zlepšovat se v oblastech, kde to potřebuji. Snad bude ještě lepší než poslední!"

Výkony z minulé sezony mu vynesly nominaci do týmu trenéra Patrika Augusty. Představil se na třech akcích, ve dvanácti utkáních zapsal hned osm bodů.

Snad se ukážu v dobrém světle, chci na další a další turnaje. Udělám pro to všechno!

Příležitost dostává i nyní, kdy se U20 představí ve Finsku. "Doufám, že se ukážu v dobrém světle," přeje si. "Tak, abych se probojoval na další a další turnaje. Jestli to skončí až na MSJ? To už je na trenérech. Udělám pro to všechno."

S trochou nadsázky by se dalo říct, že vysoké červencové teploty mu díky jeho původu nevadí. Vždyť ve Španělsku, odkud pochází jeho táta, žil do svých sedmi let. Nicméně i pro něj je hokej v červenci trochu nezvyk. "Určitě to je velká změna. Nikdy jsem neměl start sezony takhle brzo, v půlce července. Příprava ale byla dlouhá, musím být připraven. Vědu z toho nedělám."

Možná pomáhá i to, že po boku má týmového parťáka Tomáše Galvase. "Zrovna teďka spolu jdeme do vířivky," rozesmál se, když byl na jejich kamarádství dotázán. "Trávíme spolu dost času, ale i s ostatními, tvoří se tady dobrá parta."