"Je to pro nás obrovské ocenění a zároveň i obrovský závazek do budoucna. Vždycky říkám, že něco vyhrát může být v určitém ohledu jen šťastný souběh událostí, náhoda, štěstí, jakkoliv to chcete nazvat. Vyhrát něco podruhé už znamená vyloučení těchto jevů a potvrzení určitého postupu, který vede k cíli. Vyhrát potřetí za sebou je už známka dlouhodobé kvality a soustavné tvrdé práce a správné filosofie celé organizace. No a vyhrát počtvrté? To už je, se vší skromností a pokorou, prostě a jednoduše dominance."

"Jak jsem říkal, každá organizace se vyznačuje určitou filosofií, cestou, kterou propaguje a vyznává. Každá je specifická. My jsme před lety udělali v mládeži takový "velký třesk" a dá se říct vše restartovali. Předcházela tomu hluboká analýza, kde jsme si vše rozebrali. Vzhledem k cestě, kterou jsme jako klub chtěli a vlastně i byli trošku nuceni jít, jsme vše dali dohromady. Stanovili jsme určité základní věci, a ty jsme pak neustále posouvali dál. Samozřejmě v tom hrála a hraje i roli situace v A-týmu. Pokud máte velké finanční možnosti, nenutí vás to tolik dávat šanci mladým. Hráče si prostě koupíte. My si je musíme vychovat."

"Je to mix všeho. Pře organizační, logistické, personální, sportovní, metodické až po pedagogicko-psychologické záležitosti."

"Samozřejmě, to je už mezinárodní měřítko. Poslední roky máme na české poměry dost vysokých voleb i celkově draftovaných hráčů. Vždycky to může být lepší. Pokud vaše hráče nikdo nedraftuje, není o ně zájem, znamená to jediné... Neděláte dobrou práci."

"Ano i ne. Ano - již jsem naznačil, že dávat šanci mladým je naše cesta. Hráče si prostě musíme v klubu vychovat. Pro ně to je jistě zajímavé a lákavé a při přestupech dál to jistě vnímají. O Plzni se to ví, že je tu šance. Ne - poslední roky je totiž obrovský trend odlivu hráčů z republiky do zahraničí. Je to tu pro ně pouze taková přestupní stanice. Do té doby, co cítí, že jim to ještě něco přináší. Bohužel, dost juniorských hráčů, kteří dostanou šanci v extralize dospělých a prosadí se a vybudují si určitou roli a postavení v týmu, pak stejně volí odchod do zámořských juniorek. Tam se, až na drobné výjimky protloukají, jak se dá, a po letech v juniorce a farmách se vrací zpět a zase začínají od nuly."

"Ano, neprozradím, je to naše značka, naše know how. Co můžu prozradit, je, že je to zásluha celé organizace, návaznosti všech částí, úrovní a etap vývoje hráče."

"To je trošku složitější proces. Jsou to zjednodušeně tři základní pilíře rozvoje hráčů. Mládeže si velice vážíme, je to naše budoucnost. Takže asi to, že i malí caparti, kteří nám teď brázdí led v základně, budou za pár let nosným prvkem akademie a pak i celé organizace. A to si velice dobře uvědomujeme a takto k tomu přistupujeme. Myslím, že to se dost podceňuje."

"Samozřejmě na dovednostech, hokejovém myšlení a bruslení. To jsou vlastně i ty tři výše zmíněné základní pilíře vývoje mladého hráče. Ještě bych k tomu dodal charakter, ale to se ne vždy skloubí dohromady."

"Pro nás to je velice důležitá oblast. Musíme si uvědomit, že připravujeme mladé lidi na život i mimo hokej. K tomu vzdělání jednoznačně patří. Navíc je to propojené, hráč, který si neplní svoje povinnosti ve škole, fláká docházku i přípravu, má často stejný přístup i k hokeji. A to nemůže nikdy fungovat. Pak máme nastavené určité mechanismy a restrikce, které v případě problémů uplatníme."