ELJ: Třebíčák v Jihlavě? Nebylo to nejlehčí, směje se Málek. Už má i nulu
Velké zkušenosti získává brankář Ondřej Málek na startu nové sezony, poprvé totiž chytá nejvyšší soutěž. V jihlavské juniorce se musí popasovat s konkurencí v podobě dvou zkušenějších parťáků, ale povzbuzením pro něj může být, že hned ve svém druhém utkání vychytal první čisté konto.
Na úvod ligy jste vysoko prohráli na Kometě, poté jste ale vynulovali Liberec. První čisté konto tedy přišlo brzo, viďte?
Byl jsem za to určitě rád, hlavně že se nám povedlo vyhrát po té porážce na Kometě. Myslím si, že jsme si díky ní o to víc uvědomili, že musíme zabrat. Sebrali jsme se jako tým a kluci mi hodně pomohli. Dovedli jsme to až k vítězství a ta nula byl takový bonus.
Hrálo vliv i domácí prostředí? Hráči i trenéři občas zmiňují, že ve vaší malé hale se soupeřům nehraje dobře.
Já si myslím, že určitě. Domácí prostředí je vždycky lepší, máte tam rodinu a chcete se ukázat i před fanoušky, kteří vám taky pomůžou. Navíc jsme v naší malé hale zvyklí, zatímco většina týmů hraje na velkých extraligových. Věřím tomu, že to taky nějaký účinek může mít.
Co vám celkově start extraligy o vašem týmu ukázal?
Řekl bych, že nám ukázal nějakou týmovou sílu. Všichni jsme pohromadě a po tom, co jsme dostali devět gólů od Komety, jsme se naladili na vítěznou vlnu.
A jak se v novém týmu cítíte vy?
Budu upřímný, tohle byla první změna týmu, takže jsem z toho původně měl trochu strach. Musím ale říct, že parta je tady fakt neskutečná, za což jsem moc rád. Užívám si to tady.
Mezi Jihlavou a Třebíčí ale panuje rivalita. Vyslechnete si něco od spoluhráčů?
Popichování tam bude vždycky, ale to je takové kamarádské (usmívá se). Myslím si, že mě do týmu vzali fakt dobře. Na tohle asi budou narážky vždycky, ale takové na zasmání.
Jak jste se vlastně dostal do Jihlavy?
V Třebíči se zrušila juniorka. Byl jsem na zkoušce v Jihlavě a řekli mi, že by mě brali. Na Třebíč budu mít ale vždycky dobré vzpomínky až do konce života. Byl jsem tam odmala a s klukama jsem tam byl rád.
Pamatujete si, kdy jste si naposledy zachytal proti Jihlavě?
Myslím si, že naposledy ve starších žácích. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsme vyhráli 5:3. Ale to byla bitva… V žácích byla mezi námi velká rivalita a ty zápasy měly vždycky kvalitu.
Už jste si tedy zvykl, že chytáte v jihlavském dresu?
Nějaké zvykání tam určitě bylo, přece jenom když jsem odmala Třebíčák, tak to nebylo úplně nejlehčí. Ale teď už jsem si na to zvykl. Jak říkám, ta parta tomu fakt hodně pomohla. Kdybych cítil něco, že mě tam nechtějí, bylo by to o dost horší.
Loni jste si kromě nejnižší juniorské ligy zachytal také tu krajskou za muže. Jak byste soutěže porovnal s juniorskou extraligou?
Extraliga je určitě rychlejší, a to i oproti kraji. Navíc mi přijde, že jsou tady o dost šikovnější hráči. A celkově mají větší nasazení, protože v kraji i v regionální lize se to hraje, když to tak řeknu, spíš pro srandu. Tady už se jede fakt naplno a všichni se chtějí ukázat.
Berete to tedy jako ideální krok pro to, abyste se mohl propracovat někam dál?
Jo, určitě. Co se týče nějaké budoucí kariéry, tak mi to určitě napomůže hodně. Dopředu se ale moc nedívám, teď se hlavně snažím, aby mi co nejvíc vyšla tahle sezona a dotáhli jsme to co nejdál.
V brankovišti ale máte velkou konkurenci. Nebojíte se, že si moc nezachytáte?
Sigi (Filip Sigmund) i Frgy (Dominik Frgál) byli na začátku sezony zranění, teď už se do toho vrací. Pro mě je ale hlavní úkol, abychom se jako tým dostali co nejdál. Nějaká rivalita jde vcelku stranou. Mezi gólmany máme dobré vztahy, podle mě všichni chceme, aby Dukla došla co nejdál. A kdo bude chytat, záleží asi na tom, kdo bude mít v tu chvíli nejlepší formu.
Foto: Lukáš Vondruška, hcdukla.cz
